HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANAPO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY

VYHLEDÁVÁNÍ
Vyhledávací centrum
Encyklopedie FoS
DNY TRADIČNÍ KULTURY
O dnech Tradiční kultury
Idea a význam projektu
Zprávy a články
KALENDÁŘ AKCÍ
Kalendář Tradiční kultury
Kalendář folklorních akcí
Kalendář folklorních festivalů
Kalendář C.I.O.F.F.
Kalendář I.O.V.
PARTNEŘI PROJEKTU
Folklorní sdružení ČR
Národné osvetové centrum
Folklórna únia Slovenska
Nógrád Megyei Kozmuvelodési es Turisztikai Intézet
Národní ústav lidové kultury
Valašské muzeum v přírodě
Obec Slováků v ČR
Legnické centrum kultury
VÍTEJTE V ČESKU
O české republice
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
Gastronomické speciality
VÍTEJTE NA SLOVENSKU
O Slovenské republice
VÍTEJTE V POLSKU
O Polské republice
VÍTEJTE V MAĎARSKU
O Maďarsku
PARTNEŘI DTK
FOLKLORNÍ SDRUŽENÍ ČESKÉ REPUBLIKY


 
 

Historie obce Havlíčkova Borová [ Historie (archivní dokument) ]

Ves Borová vznikla pravděpodobně ve 12. nebo na přelomu 12. a 13. století a založili ji slovanští osídlenci uprostřed rozlehlého hvozdu mezi Čechami a Moravou. Jméno obec dostala podle borového lesa, který byl v této oblasti hojně rozšířen. Dobu dávného osidlování připomíná starý znak Borové, na kterém je zobrazen lev osekávající borovici. Nepřímou památkou na počátek obce je patrně i pozdně gotický kostel sv. Víta, kterému předcházela románská či románskogotická stavba.

První písemná zmínka o Borové pochází z roku 1289 a je zaznamenána v Berní rule. Tato zmínka se týká Čeňka z Borové, pána ronovické větve blízké Lichtemburkům, která měla svá hlavní sídla na hradech Přibyslav a Ronov. Borová od svého počátku ležela mimo strategické obchodní cesty.

Ve 13. století byla obec hornickým městečkem, stála ale na okraji oblasti s intenzivní těžbou stříbrné rudy. Po husitských válkách, při kterých v nedalekém Šenfeldu zemřel 11. října 1424 vojevůdce Jan Žižka z Trocnova , Borová připadla k polensko- přibyslavskému panství, kde se v průběhu 15. a 16. století vystřídalo mnoho majitelů (např. Viktorin z Kunštátu a Poděbrad, Trčkové z Lípy nebo páni Hradce). V této době se o Borové mluví jako o městečku, přestože obyvatelstvo tvořili poddaní sedláci a chalupníci.

S těžbou, tentokrát železné rudy, je historie Borové spjata i nadále. V nedalekých Železných Horkách totiž od 15. století pracoval zkujňovací hamr na železo získávané z okolní rudy. Provoz železnohorecké dýmačky ukončila třicetiletá válka. nebyl již nikdy obnoven, protože Dietrichsteinové ( poslední majitelé Borové a celého polenského panství) vystavěli po roce 1669 na nedalekém Starém Ransku vysokou pec. V 19. století se Dietrichsteinské závody staly jedním z největších železářských závodů v Čechách, a tak byly ve východní části katastru obce otevřeny nové doly. Šachty byly uzavřeny v 80. letech 19. století.

Již od konce 18. století byla důležitým doplňkem obživy zdejších obyvatel domácí textilní výroba. Dobou největšího rozmachu tkalcovství v obci se pak stalo období 19. století.

Devatenácté století zaujímá v dějinách obce velmi významné postavení a to hned z několika důvodů. V roce 1817 přišel do Borové Matěj Havlíček, který si zde založil kupeckou živnost a kterému se 31. října 1821 narodil druhorozený syn Karel. Karel Havlíček Borovský, spisovatel, novinář, politik, později proslul jako jedna z největších osobností období národního obrození. Ve druhé polovině století dosáhla obec také nevídané lidnatosti. Čítala kolem sedmnácti set obyvatel a byla oprávněně nazývána městysem.V roce 1901 byl Havlíčkovi odhalen na borovském náměstí pomník od J. Strachovského.

Na začátku 20. století rachotil téměř v každé chalupě tkalcovský stav. Práci zajišťovali dva, později tři místní faktoři a tovární výroba postupně zatlačovala podomácké tkaní. Před první světovou válkou se rozšířilo i tzv. necování ( pletení vlasových sítěk z lidských vlasů). Po válce byl větší počet dělnic zaměstnán ve zdejší Sahánkově pletárně punčoch.

Období první republiky se stalo dobou civilizačního rozvoje obce. V roce 1921 byla znovu postavena v roce 1926 proběhla elektrifikace celé Borové a byla zřízena lékařská obvodní ordinace. O rok později se zde objevil biograf a v roce 1927 bylo zavedeno do obce autobusové spojení. V roce 1929 zakoupila Občanská záložna ve Vršovicích rodný domek K.H.B. a předala ho Fondu českých spisovatelů. 15. srpna 1931 bylo v domku slavnostně otevřeno Havlíčkovo muzeum.

Druhá světová válka přinesla nové existenční problémy obyvatel obce. Tkaní froté a souprav bytového textilu bylo nahrazeno tkaním vojenských dek a pláten. Od roku 1942 ale většina dělníků musela pracovat ve zbrojní výrobě nebo v německém skladu munice v Bílku. Poslední rok války se v lesích kolem obce objevili partyzáni, kterým výrazně pomáhal hajný Fr. Janáček z Peršíkova. Od konce války Borová používala rozšířený název Havlíčkova Borová, ale úřední povolení obec dostala až v roce 1949.

V květnu 1946 zvítězili ve zdejších volbách komunisté a další vývoj obce po roce 1948 byl ne nepodobný mnoha dalším obcím tehdejšího Československa. V roce 1949 byl znárodněn podnik na výrobu punčoch a továrnička na výrobu smyčkového zboží. Tento provoz byl v roce 1984 adaptován na výrobu kapesníků. V padesátých letech proběhla kolektivizace zemědělství a v roce 1976 vzniklo po několika dílčích spojeních JZD Československo- sovětského přátelství ( Havlíčkova Borová, Železné Horky, Peršíkov, Oudoleň, Jitkov a Slavětín). Sedmdesátá a osmdesátá léta se v obci výrazněji podepsala na vzhledu zástavby. V roce 1978 byla přistavena nová část k budově školy, v roce 1988 postavena budova nákupního střediska a především počátek osmdesátých let byl dobou četné výstavby rodinných domů.

UMÍSTĚNÍ


AKTUALIZACE: uživatel č. 685 org. 56, 17.08.2004 v 11:24 hodin

Copyright 1998-2025 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
 
FOLKLORNÍ FESTIVALY
FOLKLORNÍ AKCE
TURISTIKA