DYK Viktor [ Osobnost ]
DYK Viktor (* 31. 12. 1877 Pšovka u Mělníka, + 14. 5. 1931 Lopud v Jugoslávii) - český básník, dramatik, prozaik a publicista, účastník protirakouského odboje
Viktor Dyk, představitel "generace buřičů" 90. let (Petr Bezruč, F. Šrámek, Karel Toman), po skončení 1. světové války, během níž byl aktivně zapojen do odboje v Maffii, spojil své další politické působení s národně demokratickou stranou (1918 se stal poslancem a 1925 senátorem za tuto stranu) a s jejím orgánem Národními listy. Během 20. let se Dyk sblížil s českou nacionalistickou pravicí, k níž měl ostatně blízko i před válkou jako vedoucí představitel státoprávně pokrokové strany, která jediná usilovala už tehdy o samostatnost, a velmi ostře vystupoval proti Masarykovu "realismu" i Benešově zahraniční orientaci republiky.
I Dykova umělecká tvorba po roce 1918, ostatně jako celý jeho život, se výrazně nesla v polemickém aktuálním duchu. To platí samozřejmě o jeho nejlepším básnickém díle, působivé politické lyrické tetralogii Lehké a těžké kroky (1915), Anebo (1918), Okno (1921) a Poslední rok (1922), v níž se stává patetickým a hořkým interpretem národního osudu a smyslu. Deziluze a smutek z marného boje spojený s gestem etického heroismu převažuje i ve sbírce Domy z roku 1926. K politické satiře a polemice mají nejblíže i Dykovy poválečné práce prozaické (Tajemná dobrodružství Alexeje Iványče Kozulinova, 1923; Můj přítel Čehona, 1925 a Soykovy děti, 1929). Podivuhodným předznamenáním Dykovy tragické smrti ve vlnách Jadranu se stala jeho poslední básnická kniha, sbírka elegické a meditativní lyriky Devátá vlna (1929).
