Prachovské skály patří k takovým oblastem České republiky, které má každý z nás tak trochu v povědomí. Jsou součástí toho, jak vnímáme svou zemi, jsou jedním z míst, kam jezdíme již od dětství na školní výlety podobně jako do Národního muzea, Národního divadla, nebo třeba do Kutné Hory.

Je to místo, od nepaměti osídlené lidmi, o jejichž osudech nemáme žádné zprávy a jejich život rekonstruujeme podle četných archeologických nálezů.

PŘÍRODA - FLÓRA:
Pískovcová skalní města vytvářejí unikátní a specifické podmínky pro život rostlin a živočichů.
Na jedné straně, na vrcholcích skalních bloků, vystavených slunečnímu úpalu, při nedostatku základních živin, dokáží přežít jen ty nejodolnější rostlinné druhy. Můžeme zde nalézt vřesy, suchomilné druhy trav, borůvčí.
Z botanického hlediska jsou zajímavější vlhké, úzké a stinné rokle s výskytem vzácných mechů, chráněných plavuní, kapradí například hasivky a osladiče. Mimořádně cenýni oblastmi jsou také vlhká lesní prameniště, kde se vyskytují, mnohdy v kritickém množství, chráněné orchideje, bledule, devětsil a vzácné přesličky obrovské, které mohou dorůst až dvoumetrové délky.
V posledních desetiletích dochází talé k velmi nepříjemnému šíření relativně nových, agresivních rostlin, mezi kterými lze pozorovat několik druhů křídlatek, které se rozšiřují podle komunikací a rostou již na samém okraji Prachovských skal.
Dalším, naštěstí nepříliš rozšířeným nebezpečným plevelem může být také bolševník s mohutnými, jedovatými, stonky a listy, který lze nalézt na vlhkých místech, zejména v blízkosti lidských sídel.

PŘÍRODA - FAUNA:
Skalní útvary obývají četné zvířecí druhy, nejpočetnější jsou populace ptáků, z těch vzácných je možné jmenovat výry, krkavce, křivky, četné jsou také populace dravých ptáků. V korunách mohutných stromů žije také náš nejmenší ptáček - králíček obecný, kterého můžeme zahlédnout i v zimním období, jak sbírá potravu na spodních plochách větví jehličnatých stromů.
Pro návštěvníky nejpřitažlivější jsou druhy velkých savců, z nich ale v Prachovských skalách nalezneme pouze běžné druhy - zvěř černou, jak myslivci říkají divokým prasatům a zvěř srnčí, v omezeném množství pak zajíce. Z šelem nacházejí ve skalách úkryty lišky, kuny lesní a skalní. Skalní stěny, převisy a jeskyně jsou obývány koloniemi netopýrů, mezi kterými lze nalézt zejména vrápence malého a netopýra černého.

PŘÍRODA - LESY:
Samostatnou kapitolu si zasluhuje lesní hospodaření - vždyť nejrozsáhlejší oblast přírodní rezervace pokrývají lesy.
Původní prales za několik tisíc let, co oblast skalního města obývá a přetváří člověk, byl téměř zcela nahrazen lesem pěstovaným, ať již vědomě, tedy tak, že člověk měl v úmyslu vypěstovat pro své potřeby nějaké stromy, nebo neúmyslně, kdy les vznikl v důsledku jiné činnosti člověka, například při chovu zvířat nebo při těžbě nerostů.
Je velmi pravděpodobné, že v období hradištním, tedy před několika tisíci lety, byly skály zcela odlesněny - les v okolí hradiště by poskytoval vhodný kryt pro nepřítele, také spotřeba dřeva v místě s hustou koncentrací lidí musela nutně vést k vykácení lesa. Po zániku hradiště oblast zarostla původními, zejména listnatými dřevinami, které se v okolí hojně vyskytovaly, a pro které se ve skalách našlo vhodné stanoviště, tedy zejména buky, duby, v údolních nivách olšemi, jasany a javory.
V takových místech najdeme dodnes obrovské, víc než sto let staré buky, duby a další stromy, které pocházejí z doby, kdy v lesích ještě nehospodařili lidé.
Vyprahlé skály osídlily borovice. Těžké životní podmínky z nich nadělaly mnohdy fantastické přírodní bonsaje a dominanty skalního města. Běžně se zde vyskytují břízy, jejichž semena dokáží vyklíčit i v nepatrných skalních puklinách. Takové porosty lze do jisté míry pokládat za les původní, člověkem neovlivněný. Na místech která byla snáze přístupná, již více než dvě stě let plánovitě hospodaří lesníci a tak zde vznikl les, který sloužil hlavně jako zdroj dřeva. Takový les je tvořen převážně dřevozpracujícím průmyslem žádanými smrkovými a borovými porosty.
Lidmi vysazené produkční lesy jsou však méně stabilní součástí ekosystému - dokáží se s menším úspěchem vyrovnávat s výkyvy počasí, změnami v půdě, zátěží, kterou působíme my, lidé. Tak se stává, že událost, která by v původním pralese nevyvolala velkou odezvu, v uměle vysazených monokulturách vyvolá reakci, kterou pak označujeme jako kalamitní.
K obrovským kalamitám došlo zhruba před osmdesáti - devadesáti lety, kdy celé oblasti lesů Českého ráje doslova sežraly housenky bekyně mnišky. Prachovské skály v té době zůstaly zcela odlesněné - svědectvím z této doby mohou být staré pohlednice, kde vidíme mnohohektarové paseky a ze kterých můžeme také vysledovat ohromné úsilí lesníků o obnovení lesa.
Les, vysazený v té době, dnes dorostl do věku 80 - 90 let a tvoří podstatnou část lesů v oblasti Prachovských skal. Je tvořen převážně smrkovými, méně borovými monokulturami s příměsí modřínů a borovice vejmutovky.
Borovice vejmutovka je zajímavá, vitální dřevina, pocházející původně z oblasti Skalistých hor na pomezí Spojených států a Mexika. Odtud se dokázala přirozeně rozšířit po celém americkém kontinentu, na východní Sibiř a dále na celý euroasijský kontinent. K jejímu šíření dopomohli i lidé - to je případ Českého ráje a Prachovských skal. Vejmutovka má ale také jednu nepříznivou vlastnost - v době jejich vysazení o tom nikdo nevěděl - dokáže totiž měnit chemické i fyzikální vlastnosti půdního povrchu tak, že zabraňuje růstu jiných rostlin i stromů. Navíc je nesmírně plodná, již deset - dvacet let staré vejmutovky dokáží vyprodukovat takové množství semen, že v jejich okolí nacházíme koberce semenáčků.
Šíření borovice vejmutovky a stejnověké smrkové monokultury se tak staly časovanou bombou, která v Prachovských skalách neslyšitelně odtikává čas do další velké kalamity.
Tak například v roce 2003 - všichni si to ještě pamatujeme - bylo v letních měsících jedno z nejteplejších období posledních desítek let. Během léta vznikly mimořádně vhodné podmínky pro rozmnožování několika genarací různých druhů kůrovců, malých broučků, jejichž larvy se prokousávají pletivem jehličnatých stromů, a tak přivodí jejich úhyn.
Zkušenosti lesníků ukazují, že kůrovci působí největší škody na porostech ve věku nad osmdesát let, mladší a zdravé stromy dokáží napadení překonat a larvy kůrovců zalepí pryskyřicí.
Stromy staré, oslabené nebo poškozené a také stromy, vysazené na nevhodných stanovištích, nemají tolik pryskyřice a při napadení kůrovcovými larvami rychle hynou. Je - li les tvořen monokulturami, hynou celé monokultury, mnohdy během jediného roku.
Před lesními hospodáři v Prachovských skalách tak stojí nelehký úkol - pokud možno zabránit rozšíření agresivní borovice vejmutovky a promyšleným způsobem pozměnit složení lesa tak, aby se více podobal lesu přirozenému. To znamená při obnově lesa preferovat spíše listnaté druhy, stanovištně vhodné borovice, rozčlenit stejnověké porosty na porosty s různým věkem. To vše nelze provést za několik let, časový horizont se zde počítá v desítkách roků.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.prachovskeskaly.com