HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANAPO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY

VYHLEDÁVÁNÍ
Vyhledávací centrum
Encyklopedie FoS
DNY TRADIČNÍ KULTURY
O dnech Tradiční kultury
Idea a význam projektu
Zprávy a články
KALENDÁŘ AKCÍ
Kalendář Tradiční kultury
Kalendář folklorních akcí
Kalendář folklorních festivalů
Kalendář C.I.O.F.F.
Kalendář I.O.V.
PARTNEŘI PROJEKTU
Folklorní sdružení ČR
Národné osvetové centrum
Folklórna únia Slovenska
Nógrád Megyei Kozmuvelodési es Turisztikai Intézet
Národní ústav lidové kultury
Valašské muzeum v přírodě
Obec Slováků v ČR
Legnické centrum kultury
VÍTEJTE V ČESKU
O české republice
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
Gastronomické speciality
VÍTEJTE NA SLOVENSKU
O Slovenské republice
VÍTEJTE V POLSKU
O Polské republice
VÍTEJTE V MAĎARSKU
O Maďarsku
PARTNEŘI DTK
FOLKLORNÍ SDRUŽENÍ ČESKÉ REPUBLIKY


 
 

Etnografický region Haná [ Etnografický region ]

Zeměpisné vymezení:
V desátém díle Ottova slovníku naučného z roku 1896 se o Hané a Hanácích můžeme dočíst:

"Haná, rovina moravská v širším slova smyslu prostírající se od Bludova na sever až k Napajedlům na jih.. V užším slova smyslu je to rovina rozkládající se mezi Vyškovem, Prostějovem, Litovlí, Šternberkem, Lipníkem, Holešovem, Napajedly a Zdounkami. Rovina tato, jež je proslavena svou úrodností a bodrým lidem, sluje tak dle říčky Hané. Od Napajedel až po Litovel, od Vyškova až po Lipník usazeni jsou v požehnané krajině Hanáci. Země jejich protéká řekou Moravou, vyznamenává se zvláštní úrodností a plodností. Vesnice hanácké jsou obrazem utěšeného blahobytu. Obyvatelé jsou zrostu ztepilého, krásného a silného."


Historicko-národopisné vymezení:
Haná je jednou z nejstarší a nejdříve tímto jménem uváděnou oblastí na Moravě. V historické a topografické literatuře je to vlastně nejstarší označení určitého národnostního celku.

Do 16. století Haná ještě nedorostla takového krajového významu, aby zvlášť nápadně vystupovala v moravském místopisu. Jen příjmení Hanák, dosti hojně se vyskytující v urbářích 16. století, dává tušit existenci tohoto kraje.

Zdá se, že teprve období baroka objevilo Hanáky a jejich kraj. Přímé pojmenování Hané se objevuje například na Komenského mapě Moravy z roku 1627, kde území od Vyškova k Olomouci je označeno velkými písmeny NA HANÉ.

V údajích o Hané, její rozloze a sídlech, je patrno od prvních zpráv až do konce 19. století rozšiřování jejího teritoria, a to nejen vlastní Hané, ale i území okrajových (Malá Haná, Záhoří). V tomto Hanáci, jak svým počtem tak i množstvím sídel, daleko předčili ostatní moravské regiony.

Hanou lze charakterizovat jako význačnou národopisnou oblast s bohatou lidovou kulturou starobylých rysů a s neméně bohatým a významným písňovým, hudebním a tanečním folklorem a zvykoslovím.

Zvláštní zmínku zasluhuje i hanácké nářečí, jehož oblast výrazně přesahuje vlastní Hanou. Určující jazykové znaky tohoto nářečí tak najdeme i na Zábřežsku, Drahanské vysočině, Brněnsku, Záhoří a jinde.


Lidová architektura:
Z geografického, kulturního a architektonického hlediska je Haná součástí rozsáhlé oblasti, jejímž jádrem byla dávná Panonie, pro kterou byl charakteristickou stavbou hliněný dům.

Typickým znakem hliněného domu v hanáckém regionu je mohutný žudr - jednopatrový přístavek čtvercového půdorysu vystupující asi 5 metrů před průčelí do návsi. V přízemí žudru byla prostorná předsíň s lavicemi k sezení podél stěny, v patře sýpka s malými okny. Výška žudru dosahovala výšky obytného stavení. Ještě v první polovině 19. století nebylo na severní Hané téměř gruntu bez žudru. Ve druhé polovině 19. století se však začaly stavět rozsáhlejší sýpky nad celým stavením a žudry, které se tak staly zbytečnými, byly postupně bourány.

Obytný dům a jeho přístavby se stavěly vesměs z hlíny, jen jizba bývala ze tří stran dřevěná, srubová, obalená hlínou. Střecha byla kryta slámovými došky. Koncem 19. století se tyto stavby postupně začaly nahrazovat novostavbami z pálených cihel.


Lidový oděv a kroj:
Z hanáckého kroje cítíme širou, klidnou rovinu, vlnící se lány obilí dozrávajícího pod žhavými paprsky slunce i temnost lesů na úpatí hor, lemující tento kraj.

Hanácký kroj se vyvíjel po staletí a každé významnější období na něm zanechalo své charakteristické stopy: renesance okruží a vyduté rukávce, rokoko široké sukně a hluboce vystřižené kordulky, empír vysoké pásání. Přes všechny tyto vlivy však zůstal jeho ráz veskrze barokní. Jednotlivé změny nepronikaly na celé Hané stejně rychle a stejně tak se všude neujaly. Proto je hanácký kroj značně mnohotvárný.

S příchodem manufaktur a textilního průmyslu koncem 19. století odkládá se kroj a nejprve muži, později i ženy, oblékají městský šat. S příchodem 20. století se kroj obléká už jen ke slavnostním příležitostem.


Lidová píseň a muziky:
Už více než před sto lety odkládali obyvatelé hanáckého venkova lidové kroje a upouštěli od starobylých zvyků. Souběžně s tím ubývalo i lidových písní, které tak výstižně dovedly vyjádřit náladu zpěváka a sílilo přesvědčení, že Hanáci jsou nezpěvní.

Když v roce 1929 nastoupil místo na prostějovské radnici JUDr. Jan Poláček - rodák ze Strážnice, muzikant a sběratel slováckých lidových písní - ocitl se najednou v prostředí, kde jen zřídka bylo slyšet lidovou píseň. O tom, že i na Hané si lidé zpívali při práci, zábavě i při všech významných událostech, byl však Poláček přesvědčen a nijak se tím netajil. Aby toto své tvrzení dokázal, začal usilovně hledat mezi nejstaršími obyvateli Prostějovska ty, kteří si pamatovali, jak se na hanácké vesnici žilo ve dnech všedních i svátečních a jak se život Hanáků odrážel i v lidové písni.

Za deset let své sběratelské činnosti na Prostějovsku zaznamenal na 1500 hanáckých lidových písní, z nichž více než 800 vydal ve dvoudílné sbírce Lidové písně z Hané , které dnes představují jeden z nejvzácnějších kulturních pokladů tohoto národopisného regionu.

Dle doložených písemných zpráv z poloviny 18. století hrála hanácká lidová muzika v nástrojovém obsazení s převahou smyčců, a to většinou dvoje housle, basa a cimbál, později doplněna o klarinet (píšťalu) a flétnu. Od poloviny 19. století se do většiny moravských měst, především na Hané, dostává tzv. "turecká muzika" složená z dechových nástrojů - základ následně vznikajících dechovek, které se vbrzku prosadily i na venkově. K renesanci hanácké lidové muziky s původním nástrojovým obsazením dochází až koncem 20. století.


Lidové tance:
Nejstarším a typickým hanáckým tancem je podnes známá cófavá . V minulosti byl tento tanec označován i názvem "hanácká" - tedy tanec Hanáků. Tanečník drží tanečnici po své pravici ve vznosném držení. Tančí-li trojice, je tanečnice po každé jeho ruce. Základním pohybovým a choreografickým prvkem hanáckých-cófavých jsou opakované kroky vpřed a vzad. Tento tanec byl v době renesance nejen slavnostním tancem, ale přistupovala jím k oltáři i vznešená nevěsta se ženichem. Cófavá se mohla také jako jediný tanec tančit za doprovodu svatých (nábožných ) písní a legend i v době postní nebo adventní. Tento hanácký tanec pronikl mezi lid nejen v sousedních regionech, ale stal se předmětem zájmu i hudebních skladatelů u nás a dalších státech střední Evropy.

Kromě hanácké-cófavé , se tančilo na Hané dalších nejméně padesát, ale i šedesát až sedmdesát figurálních tanců vázaných pouze na jeden taneční nápěv nebo píseň, které odpovídá určitá konkrétní pevná pohybová skladba. Byly to tance nejrůznějšího druhu: jednak volnějšího tempa - vážných i lyricky laděných (Sivá holubičko, Červené šátečku), ale i tanců veselých, hravých a žertovných (pleskavá, obihavá), mnohdy i s určitým nádechem satiry (Steklé Janek), a také tanců živých, dynamických, temperamentních, což je u Hanáků, považovaných za lid klidné, až pohodlné povahy něčím překvapivým.



Národopisné regiony Čech a Moravy

Texty:
Zuzana Gregorovičová
Zbyněk Žůrek

Fotografie:
Petr Dvořáček
Karel Šmirous
Zbyněk Žůrek

Hudební ukázky:
poskytlo Vydavatelství Gnosis
Vydavatelství Písnička

Videoukázky:
František Synek
Zbyněk Žůrek

Vydáno ve spolupráci s občanským sdružením Folklorum, provozovatelem serveru www.FolklorWeb.cz

UPŘESŇUJÍCÍ ODKAZY

UMÍSTĚNÍ

DALŠÍ INFORMACE: http://www.FolklorWeb.cz

Typ záznamu: Etnografický region
AKTUALIZACE: uživatel č. 372 org. 24, 24.02.2005 v 14:35 hodin

Copyright 1998-2023 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
 
FOLKLORNÍ FESTIVALY
    FOLKLORNÍ AKCE
      TURISTIKA