HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANAPO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY

VYHLEDÁVÁNÍ
Vyhledávací centrum
Encyklopedie FoS
DNY TRADIČNÍ KULTURY
O dnech Tradiční kultury
Idea a význam projektu
Zprávy a články
KALENDÁŘ AKCÍ
Kalendář Tradiční kultury
Kalendář folklorních akcí
Kalendář folklorních festivalů
Kalendář C.I.O.F.F.
Kalendář I.O.V.
PARTNEŘI PROJEKTU
Folklorní sdružení ČR
Národné osvetové centrum
Folklórna únia Slovenska
Nógrád Megyei Kozmuvelodési es Turisztikai Intézet
Národní ústav lidové kultury
Valašské muzeum v přírodě
Obec Slováků v ČR
Legnické centrum kultury
VÍTEJTE V ČESKU
O české republice
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
Gastronomické speciality
VÍTEJTE NA SLOVENSKU
O Slovenské republice
VÍTEJTE V POLSKU
O Polské republice
VÍTEJTE V MAĎARSKU
O Maďarsku
PARTNEŘI DTK
FOLKLORNÍ SDRUŽENÍ ČESKÉ REPUBLIKY


 
 

Ivo Nimrichter - černá hrnčina [ Nositel tradice lidového řemesla ]

Držitel titulu
"Nositel tradice lidových řemesel" za rok 2002

Hrnčířství patří k nejstarším řemeslným dovednostem lidí a hrnčířský kruh pak mezi nejvýznamnější vynálezy lidstva, neboť využívá principu kola a otáčejícího se kruhu, které se nepodobají žádnému v přírodě pozorovatelnému jevu. Souvislou a návaznou tradici hrnčířské výroby v České republice můžeme sledovat od mladší doby kamenné do současnosti. Zejména po zavedení nožního hrnčířského kruhu a milířovitých polních pecí pro výrobu zakuřované hrnčiny, vzrůstá od středověku bohatství tvarů i dekorů keramiky, a od 16. století i fajánsi. Nejdéle se udržela výroba glazované hrnčiny a fajánsi na jihovýchodní Moravě. Na Uherskohradišťsku a na Kyjovsku pracovaly ještě na počátku 20. století i dílny na černou (zakuřovanou) hrnčinu. Vyráběla se ze žlutých, obvykle silně železitých hlin. Toto zboží, pálené v jednoduchých pecích "na jeden oheň" bylo levné a rozšířené zejména jako "látky" na mléko, hrnce na povidla a "kubaně" na vodu. v současné době je jediným výrobcem černé hrnčiny v České republice Ivo Nimrichter, který se této technologii vyučil u vynikajícího keramika, mistra lidové umělecké výroby, Ladislava Znoje, vedoucího keramických dílen bývalého Ústředí lidové umělecké výroby.

Ivo Nimrichter si sám postavil pec na černou hrnčinu podle rad a dokumentace Ladislava Znoje. Hlínu na své výrobky kope v okolí Ždánic a Kyjova. Po nakopání nechává hlínu na hromadě promrznout a po rozmrznutí ji šlapáním a hnětením dále propracovává. Takto připravenou hlínu pak uchovává ve sklepě.

Vytáčení nádob na hrnčířském kruhu je stejné pro všechny druhy keramiky: potřebný kus hlíny si zformuje do hrudky, dále propracuje a umístí na talíř kruhu. Pro lepší uchycení hrudky potře střed talíře hlínou - šligrem a teprve přimáčkne hroudu hlíny a za stálého točení vytahuje rukama stěny budoucí nádoby. Záleží na dovednosti točíře vytvářet tenkou stěnu nádoby a polarizovat materiál ve směru rotace tak, aby pevnost výrobku byla co největší. Po vytočení nádoby připevňuje k ní hrnčíř ucha. I zde záleží na dovednosti a znalostech, neboť jenom správně upevněné ucho přilne k nádobě a při pálení se netrhá. Jedním z charakteristických technologických postupů při hotovení černé hrnčiny je její "hrazení" křemenným oblázkem. Nádoba se hladí po uschnutí nejdříve uvnitř po celé ploše, aby se tak zmenšila její pórovitost. Z vnější strany se pak hlazením vytvářejí z kruhů, elips a čas nejrůznější obrazce, které vyniknou až po vypálení, kdy se leskem liší od ostatních ploch, které zůstávají matné. Po usušení a "nahlazení" se nádoby ukládají do milířovité pece. Pec je z jílovité "nabíjanice" o síle stěn 35-45 cm a výšce 150-180 cm. Má tři otvory: "šejdlo", jímž se do pece vchází a pokládají se nádoby, "čelesno", v němž hoří oheň a "sopúch", který odvádí z pece kouř při začátku pálení. Topí se suchým borovým dřevem na teplotu 800-900 stupňů C. "Šejdlo" se muzí zazdít připravenými šamotovými cihlami a mourem. Zazdívalo se hned po vkládce. Teprve pak začíná nejsložitější část pálení. Hrnčíř musí uhodnout, kdy uzavřít čelesno i sopouch, aby mohla nastat redukce, při níž do rozžhavených pórů střepu vniká dým ve formě rozptýleného uhlíku. Zboží se "dusí" v peci 12-15 hodin a pec se nechává vychladnout 30-36 hodin.Technologie výroby černé hrnčiny je zachycena na 1. dílu videodokumentace lidových řemesel a lidové umělecké výroby v ČR, který je doplněn tištěnými skripty, a dále ve fotodokumentaci Ústav lidové kultury ve Strážnici.

KONTAKTNÍ ADRESA:

čp. 1271
697 01 Kyjov
Česko (CZ)

UMÍSTĚNÍ

DALŠÍ INFORMACE: http://www.nulk.cz

AKTUALIZACE: Jana Holáňová (Beskydy-Valassko, racr) org. 24, 28.02.2005 v 09:57 hodin

Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
 
FOLKLORNÍ FESTIVALY
FOLKLORNÍ AKCE
TURISTIKA