|
Letnice - Z lidové pokladnice III. [ Lidové tradice ]Letnice
V církevním kalendáři je slaven Hod Boží svatodušní (svatodušní svátky - neděle a pondělí svatodušní - letnice) sedmou neděli po velikonocích. Název je odvozen od starozákonních letnic, slavených na památku oznámení Desatera na hoře Sinaj. Církevní slavnost je završením oslav velikonočních a je spojena se sesláním Ducha svatého; den jeho seslání je slaven jako počátek církve. O lidovém zvykosloví vztahujícím se k letnicím vybírám několik úryvků, které koncem 19. století od pamětníků i z archivních dokladů shromáždil a počátkem 20. století sepsal a vydal Čeněk Zíbrt: V lidovém podání evropském udržoval se starodávný obyčej o letnicích. Chasa se přestrojí za krále a královnu, ovinou se kůrou stromovou, okrášlí květinami. Královská družina zvláštními obřady napodobí vyjednávání svatby krále s královnou, hledání ženicha "krále" pro králku a naopak. Chodívají s průvodem po domech, prosí za dárky a vtipkují, chválí a haní hospodáře, jeho rodinu a čeleď. Slavnost bývá zakončena honem po prchajícím králi, závody koňskými a hozením buď jeho nebo vycpané postavy hastroše do vody. Toť asi základ slavnosti lidové prastaré a všeevropské. Na Moravě a zejména posavad na Slovácku udržuje se podnes jízda "králů". Slove obřad "honiti, voditi krála, jezditi po králoch" a konává se nyní už jenom na Hradišťsku a na Brodsku. Na Přerovsku posledního krále honili r. 1868, v Hluchově r. 1870, v Záhlicicích r. 1849. ... Hyne a vyhynula slavnost králů místy také na Moravě. Na výstavkách národopisných a zvláště na Národopisné výstavě r. 1895 byla paměť její obnovována. Pěkně, malebně upravená skupina jízdy králů ... oživily vzpomínky na hlučnou, krásnou zábavu lidu moravského. Na letnice na Moravě - popisuje F. Sušil před r. 1860 letnicové zvyky (pozn. red.) - netoliko králky provodí obřady své, ale také jízda s králem na koních se činí. Nastrčí se věnec na hůl tak vysoko, co by ho s koně, ač těžko, předce dosáhnouti mohl; i jede všecka chasa jednou ranou, a kdo ho po třetí jízdě nejprvnější chytne, ten ostane králem. ...Jinde zas bývá králem chlapeček v ženské šaty oblečený, samý obojek, samé stužky, na ramenou majě věnce. Doprovází ho několiknácte párů (tu více, onde méně) chasníků, na koních. Královnou a královnicí zvou se někde chasníci, jenž králi po boku jedou, za nimižto jiná chasa na koních co královo komonstvo jede; poslední jest "ocásek", jenž jede na herce v kožichu obráceném, larvu maje na tváři. ... Rovněž i koně (ovšem nejpěknější kůň králův) upravené mají stuhami a zvonky, jakož i každého dvěma plenami mřížovanými a krajkovými, jednou za jezdcem, jednou zpředu, ozdobují. Popis Sušilův doplňuje obšírnými zprávami Fr. Bartoš, z nichž vyjímáme část o moravském Slovensku: V neděli svatodušní sešli se pacholci v hospodě a vyslali ze sebe tři posly k obecnímu starostovi, požádat ho za dovolení, by směli "hledat krála". Majíce povolení, zvolili si krála, synka to 14-15letého některého z nejváženějších občanů, jehož si pak od otce vyprosili. Královi ustanovili dva statečné pacholky za pobočníky a mimo to vybrali si ještě tři vyslance, tři vyvolavače a tři vyběrače. V pondělí po hrubé upravili a vyšňořili si jezdci, jichž bývalo 20 i více, své koně. Hřívu jim spletli v samé lelíčky, ozdobené červenými, modrými a bílými pantlemi. Na konci lelíčků přivázán byl zvoneček nebo rolnička; ocas byl svázán v uzel a opentlen. Prsa koňovi ovázali tureckým šátkem červeným, opentleným. Jezdci pak sami oděli se v bílé ženské rukávce bohatě vyšívané a opásali se bílým fěrtochem. Na Záhoří v pondělí svatodušní po ranní vyvedli dospělejší chlapci koně na pastvisko. Hotař zavěsil věnec z vrbového proutí na žerď a 500 kroků od nich zatáhl svázanými ohlávkami chlapce na koních řadou sedících. Jak napočítal "jedna, dvě, tři", ohlávky padly, a chlapci hnali se o závod k žerdi. Kdo chytil ze žerdi věnec, byl králem. Jak honili krále na Hané r. 1862 líčí Ondřej Látal: Míním vám, milí čtenáři, vymalovati krásný obrázek z pestrého života švarných Hanáků. Jestiť to starodávný obyčej, který však bohužel, v poslední době slábnouti začínal, neboť uplynulo skoro dvanáct let od posledního "honění krále" v Ohrozimi. ... Právě šli lidé z kostela ... a nalezl jsem všechny před domem vyvoleného krále shromážděny. Byl jsem za tajemníka a řečníka od krále zvolen. ... Veličenstvo nového krále Ohrozimského sedělo na bujném bělouši, mělo pěkný bílý šat až na zem splývající a draze okrášlený. Korunu nebylo pro množství kvítí a pentlí rozeznati.. Sedlo bylo překrásné..., uzda byla hedvábná, malými zvonečky opatřená. Veliký třapec houpal se na prsou koňových. Dva mladíci vedli koně králova. Z předu i ze zadu jeli v párech s vytaženými šavlemi srdnatí chasníci hanáčtí. V Pruském Slezsku honí krále v pondělí svatodušní, ale docela jinak než na Moravě; dříve honili krále v Hoštálkovicích, pokud obec měla pastvisko "na vrbinách" zvané, nyní posud jest tento obyčej zachován ve Lhotce u Hlučína a Bolaticích. Starci a stařeny líčili bývalé honění krále v Hošťálkovicích dle Jana Vyhlídala takto: Synci od 17 do 20 přistrojivše se do bluzek, cajkových vest, kaštelů, ozdobenými voňačkami z papíru a růží, přikryvše si hlavy, vyšvihli se na koně švarně připravené a jeli za dědinu k vodám. Mezi Odrou a Opavicí zarazili žerď asi na tři metry vysokou, na niž zavěsili šátek, či červenou "šnuptychlu". Děvuchy rovněž sváteční šaty na sebe vzaly. Vlasy si spletly do "štrucle", tj. dva vrkoče položily vedle sebe do "osminy", aby měly podoby štrucle chlebové, buď s holými hlavami nebo ověnčenými slavnosti se zúčastnily. ...Synci sestavili koně do jedné řady, pak dáno znamení, a který byl první potřikrát u žerďky - byl králem. Vytáhli žerďku, dali ji královi a jeli se těšit do krčmy. Ve Lhotce u Hlučína honí krále podobně v pondělí svatodušní kolem 3. hodiny odpoledne. Je to obyčej starobylý, trvající od nepamětných dob. Děvuchy se pilně vypravují na slavnosť; především seberou peníze, za něž nakoupí: malý hedvábný šátek, pentličky, cukrovinky a jiné ozdobné věci, čímž okrášlí stromeček na způsob máje. ... Mládenci sedí na koních v řadách. ... Na pastvisku zarazí (děvuchy) stromeček do země a vedle žerď jinou, s níž splývá bílý šátek. Jak jsou žerďky vraženy do země, nastanou dostihy. Jezdcové třikrát "rajtují" k nim; kdo jest tak šťasten, že po třikrát jest první u cíle, uchopí se žerďky s bílým šátkem a uhání s ní k Odře, by šátek ve vodě smočil. Jak se tak stalo, jest králem. Pokud ho nenamočí, mohou mu jej jezdcové odníti. ... Krále děvuchy šumně vystrojí ... vedou ho slavnostně do krčmy, kdež si účastníci zatancují. Králi všichni dávají přednosť, vykazujíce mu první místo. Čeněk Zíbrt dále uvádí: Přirovnáme-li obřady slavnosti králů letničných v Čechách, jak byly podle hodnověrných svědků slaveny ve století XVIII. a v první polovici století XIX. Skoro všude po krajích země české ... vysvítá ze všeho ... že obřad v Čechách, na Moravě i na Slovensku o letnicích úzce spolu souvisí, ba že jest totožný. Kromě drobných zmínek a narážek první delší zprávu o vyvolávání krále na letnice v kraji Prachenském uveřejnil Jan Štěpán, farář v Pohoří na Mirovicku r. 1834: Druhý svátek (v pondělí svatodušní) po obědě schází prý se svobodná chasa do hospody nebo jiného stavení; tu se oblekou k tomu ustanovení v odění potvorné ze smrkové kůry, as na ten způsob, jako vídáme staré rytíře české v jejich brnění... na hlavách vysoké z kůry čepice do chochola ... v nichž nastrkáno množství kukaček a jiného lučního kvítí. Mezi nimi jeden ustrojen jako král, veze se k určenému na návsi místu, na smyku tažen chechtajícími hochy, a maje vůkol sebe zástup pištců buď škraboškami zakrytých, neb zčerněných po tvářích. Král se béře se sloužícími... k kameni neb pahrbku uprostřed vsi. "V Budějovickém kraji jede jmenovaný zástup na koních. ... Veze-li se král na smyku okolo nějaké kaluže, svrhnou ho do ní. Přicházejíce k určitému místu, obstoupí je veleslavně. Tu vystoupí ze zástupu provolávač, vyskočí na kámen nebo pahrbek a počne o každém příbytku a v něm přebývajících nazpaměť větším dílem v nemotorných rytmech ... ledacos provolávati. ... Vyvolav o jednom stavení, vždy se táže okolo stojících: Je-li pravda? a oni odpovídají jedním hlasem: Je pravda! Na to hned vždy nějakou chvíli vřeští pištci, lid se směje. ... Na to se svátečně vystrojená mužská chasa s hudci (za mých pacholeckých let s houdkem a dudákem) vláčí po vsi od stavení k stavení, majíc na dřevěném talíři nastrčený zelený strůmek vypentlený a všelijak okrášlený. ... V každém stavení dostávají na dřevěný talíř se strůmkem semotamo i trochu obilí, vejce nebo koláče, od svobodné dívky peníz. V každém stavení, kamkoli přijdou, nějakou chvíli pokřepčí s domácími ženštinami. Posléz se vracejí do krčmy... kde pijí a hejří, jak daleko vystačí." Podobné a mohé další velmi poutavé a zajímavé popisy starých obyčejů a zvyků nejdete ve sběrech a edičních počinech Čeňka Zíbrta. Stačí je jen vyhledat a pak s úžasem číst. Tuto četbu Vám všem vřele doporučuji. Č. Zíbrt: Veselé chvíle v životě lidu českého. Králové a Královičky. Sv. IV. Praha. 1910. František Synek UPŘESŇUJÍCÍ ODKAZY
UMÍSTĚNÍDALŠÍ INFORMACE: http://www.fos.cz Typ záznamu: Lidové tradice AKTUALIZACE: Luděk Šorm (FOLKLOR.CZ) org. 24, 31.05.2005 v 11:47 hodin součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ® |
|