HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANAPO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY

VYHLEDÁVÁNÍ
Vyhledávací centrum
Encyklopedie FoS
DNY TRADIČNÍ KULTURY
O dnech Tradiční kultury
Idea a význam projektu
Zprávy a články
KALENDÁŘ AKCÍ
Kalendář Tradiční kultury
Kalendář folklorních akcí
Kalendář folklorních festivalů
Kalendář C.I.O.F.F.
Kalendář I.O.V.
PARTNEŘI PROJEKTU
Folklorní sdružení ČR
Národné osvetové centrum
Folklórna únia Slovenska
Nógrád Megyei Kozmuvelodési es Turisztikai Intézet
Národní ústav lidové kultury
Valašské muzeum v přírodě
Obec Slováků v ČR
Legnické centrum kultury
VÍTEJTE V ČESKU
O české republice
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
Gastronomické speciality
VÍTEJTE NA SLOVENSKU
O Slovenské republice
VÍTEJTE V POLSKU
O Polské republice
VÍTEJTE V MAĎARSKU
O Maďarsku
PARTNEŘI DTK
FOLKLORNÍ SDRUŽENÍ ČESKÉ REPUBLIKY


 
 

Historie [ Historie (archivní dokument) ]

V průběhu staletí měnila obec své majitele a musela projít mnoha těžkými zkouškami, jako bylo např. vyplenění Bočkajovci, nájezdy vojsk Rákocsiho v r. 1704 a 1705, vpád francouzských vojsk v r. 1805 a pruských vojsk v r. 1866. Cholera kosila životy v r. 1836 a 1866, za velkéko požáru v r. 1895 vyhořelo 21 usedlostí. Za okupace se v Korytné tiskly letáky a obec byla pak osvobozena 26. dubna 1945 Rumuny a rudoarmejci.

Katastr obce měří 1278 ha. Ještě v roce 1900 tvořili většinu obce pastevci a rolníci, poté drobením majetku přibývalo dělníků, zaměstnaných převážně v továrnách v Uherském Brodě a ve sklárnách v Květné. Do r. 1930 pracoval v Korytné vápencový lom. Značná část obyvatel od 2.pol. 19. století odcházela na žňové práce do Rakous, živila se podomním obchodem se zeleninovými semeny a také sběrem léčivých bylin. V zimních měsících pracovala většina obyvatel v rozsáhlých korytňanských lesích.

Po 2. světové válce se zásadně změnila tvář obce. Občané se zaměřili na zlepšení životního a pracovního prostředí svépomocí natolik, že Korytná získala mimo mnoho jiných vyznamenání i "Vyznamenání za zásluhy o výstavbu" a titul "Vzorná obec Jihomoravského kraje". I dnešní členové obecního zastupitelstva budují dál, aby občané naší vesnice žili spokojeně. Vybavenost naší obce je dobrá: vodovod, kanalizaci, elektrifikaci a plynofikaci berou Korytňané jako samozřejmost, máme zde kulturní dům, kde sídlí obecní úřad, místní lidová knihovna, je v něm sál, přísálí a obřadní síň. Další vymoženosti jsou bazén, sauna, hala, hasičská zbrojnice, dům služeb, hospoda, obchody se smíšeným zbožím, fotbalové hřiště se šatnami TJ, hřbitov s domem smutku. Uprostřed vesnice najdeme kostel, základní školu, mateřskou školu, poštu, obecní byty, pálenici. Občané se dovídají potřebné informace prostřednictvím místního rozhlasu, mohou využít telefonní budky, na autobusové spoje počkají v nových čekárnách. Maminky mohou zavést děti na průlezky u fotbalového hřiště nebo s nimi odpočívat v besídce naproti školy. V celé obci se upravují travnaté plochy a volná prostranství osazují okrasnými dřevinami. Vzhledem k tomu, že se obec rozprostírá v příhraniční oblasti, není zde mnoho pracovních příležitostí, ale zato je tu krásná příroda. Ne nadarmo je zdejší krajina součástí CHKO Bílé Karpaty.

Školství v Korytné sahá až do 1. pol. 17.st. Kde se učilo zpočátku, není známo. První zmínka o školní budově je teprve z roku 1768. Roku 1833 si Korytňané postavili novou školu, na tehdejší dobu velmi pěknou. Jelikož obyvatel přibývalo, ani tato škola nestačila, takže r. 1896 byla postavena školní budova o dvou podlažích, která slouží svému účelu dodnes. Zajímavostí je, že všechny školní budovy měly číslo popisné 1. Škola je organizovaná jako trojtřídní s pěti postupnými ročníky, tzn. málotřídka. V současné době navštěvuje školu 45 žáků. Dalšími součástmi školy jsou školní družina s jedním oddělením, mateřská škola také s jedním oddělením a školní jídelna, kde se vaří i pro zaměstnance obce a pro místní důchodce. 2. stupeň ZŠ navštěvují žáci v Nivnici.

Ke Korytné patří neodmyslitelně i kostel svatého Václava, který svou dnešní podobu dostal začátkem 18. století. Kdy byl postaven, o tom není písemných zpráv, ale podle slohu pochází zřejmě ze 14. století. Kolem kostela dřív býval hřbitov, který ovšem už nevyhovoval, a tak byl přemístěn na jiné místo, kde byl postaven i Dům smutku. K církevním budovám obce patří i fara a kaple Nejsvětější Trojice.

Nejen prací živ je člověk, a proto i Korytňané mají své záliby. Odedávna se v obci zpívalo a ke zpěvu hrával gajdoš. Později k němu přibyla hudecká hudba, která po smrti gajdošově hrávala sama.. Ta ale zanikla, když v Korytné začala působit dechová hudba, která vznikla v roce 1893 a hraje dodnes, i když se, pravda, její členové za tu dobu několikrát vyměnili. K dalším spolkům naší obce patří myslivci, hasiči, holubáři a oddíl kopané. Milovníci četby si mohou zapůjčit knihy v místní lidové knihovně. Také děti mohou uplatnit své zájmy v kroužcích při základní škole, a to: tělovýchovném, počítačovém, rybářském, v kroužku posilování, dovedných rukou, či v lidovém souboru písní a tanců Korytňánek.

Korytná má vedle svého nářečí a bohatě zdobeného kroje i svoje lidové zvyky a tradice. Několik večerů před svatým Mikulášem chodívají čerti s Mikulášem a andělem, o Štědrém dnu se někteří lidé postí, aby uviděli zlaté prasátko, o Štědrém večeru se chodí na půlnoční mši. O svatém Janu 27. prosince chodívají chlapci oblečení jako řezníci. Fašank je všemi očekávaný svátek. V pondělí chodívají mládenci v krojích za doprovodu dechové hudby Korytňanky od domu k domu a zpívají. Dostávají zvláštní pečivo - boží milosti nebo koblihy, a slivovici. Večer je pak taneční zábava. V úterý chodí maškary a večer je zase taneční zábava, při níž se o půlnoci za velikého nářku chasy pochovává basa. Potom následuje doba pokání. O Smrtné neděli chodí děvčata s "létečkem", na Zelený čtvrtek "odletěly zvony do Říma" a chlapci klepou na klepáče a na trakaře místo vyzvánění zvonů. O Velikonočním pondělí bývá "šlahačka", chlapci pletou "korbáče" a od děvčat dostávají barvená vajíčka.Večer před 1. květnem se staví máj, který se zase na konci měsíce kácí a obojí se oslavuje. Poslední neděli v září bývají hody, neboť je svátek svatého Václava, patrona našeho kostela. V den Dušiček všichni vyzdobí hřbitov a vzpomínají na zemřelé. Po svatém Martinovi zpravidla napadne sníh a tak se to zase střídá jako ty generace. Škoda, že se některé tradice nedochovaly dodnes.

V katastru obce se nachází minerální voda, lidově nazývaná podle zápachu "Smraďačka". Její pramen je ve výši asi 500 m n. m. a tato voda je známá odedávna. Obsahuje hojnost síry, sůl a ochru, tj. jílovitou léčivou hlínu. Bohužel sláva korytňanské Smraďačky zanikla, patrně pro její odlehlost.

Mezi známé rodáky a přátele obce patří učitel Josef B. Kolář - Kochovský, který napsal několik knih básní a prózy, přičemž si bral náměty ze Slovácka. Další byl Ferdinand Tomek, který se spolu s řídícím Josefem Stivarem zabývali hudbou a národopisem. Akademický malíř Vojtěch Preissig si vzal hojně námětů z Korytné. V chemickém oboru vynikl rodák z Korytné Ing. Dr. Jan Juřena. Dalšími známými osobnostmi byli bratři Stivarové. Básnickou činnost Bedřicha přetrhla předčasná smrt. Rudolf Stivar napsal sbírky básní a zabýval se národopisem. V právnickém řízení byl činný dr. František Stivar. V próze a dramatu působil rodák z Korytné dr. Rudolf Matějíček. Jako botanik vynikl učitel Stanislav Staněk. Korytnou znal bezesporu i učitel národů, Jan Amos Komenský, který se narodil r. 1592 pravděpodobně v sousední Nivnici.

Zpracovala: Mgr. Jarmila Málková

UMÍSTĚNÍ

DALŠÍ INFORMACE: http://www.korytná.cz

AKTUALIZACE: Pavel Kuča org. 56, 03.03.2007 v 12:19 hodin

Copyright 1998-2025 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
 
FOLKLORNÍ FESTIVALY
FOLKLORNÍ AKCE
TURISTIKA