Děti, tady si můžeme prohlédnout místo, kde voda z řeky teče do náhonu. Stavidlo znáte asi z pohádek. Podle toho, jak hodně se zvedne, tak moc teče vody do náhonu a k mlýnu. Kdyby chtěl v dřívějších dobách někdo mlynáře pozlobit, spustil by stavidlo až dolů. A co by se stalo? Ano, do náhonu by nemohla téct žádná voda a mlýn by byl na suchu a nemohl by mlít.
Děti, tady si povíme další pověst. Ta pověst je tak stará jako kostel, u kterého jsme stáli na začátku naší výpravy. Je to pověst o knížeti Oldřichovi a chudé pradlence Božence.
Děti, víte, kdo je to pradlenka?
Paní, která pere prádlo v ruce – u vody nebo v dřevěných neckách (takové vaně) na dvoře.
Děti, a jak se pere prádlo dneska?
Tak ten příběh, který budu za chvíli vyprávět, se odehrává v době, kdy se špinavé prádlo muselo dát do proutěného koše a odnést k řece. Tam ho pradlenka prala v ledové vodě – různě žmoulala a na plochých kamenech do prádla tloukla kusem dřeva, aby se špína dostala pryč.
Viděli jste pohádku Tři oříšky pro Popelku? Tam dokonce macecha poslala prát Popelku k řece, když byl sníh a jí úplně mrzly ruce.
Pokud to počasí a stav vody dovolí, můžeme děti nechat, ať si namočí ruku do vody a ohodnotí, jak je studená.
Ale už abych začala vypravovat! Před tisíci lety se přemyslovský kníže České země Oldřich vydal na lov do lesů. Bylo to brzy zjara, ještě nebylo příliš teplo, ale sluníčko svítilo a ze země se klubaly první květinky. Najednou kníže uviděl mohutného jelena. Chtěl ho ulovit, a tak jej pronásledoval cestou necestou. Jelen se mu však v hustém mlází ztratil.
Kníže pak v lese bloudil, až náhle u vody uviděl spanilou selkou dívku Boženu, jak pere prádlo. Dívka ho na první pohled zaujala, nejen svou krásou. Zdálo se mu, jako by se kolem ní vznášel zlatý opar. Když zvedla hlavu a usmála se na něj, srdce mu začalo silně tlouct! Zamiloval se do ní! Neváhal. V tu chvíli si byl jist, že si tuto dívku vezme za ženu. Tak se i stalo a z obyčejné pradlenky Boženy se stala kněžna, která spolu s ním vládla českému knížectví.
ÚKOL POHYBOVÝ:
Zkusíme si, jak musela Boženka to prádlo v potoce máchat. Předkloníme se a máváme rukama ze strany na stranu.
Od jezu půjdeme dále po zelené značce chvíli po velmi úzké pěšince. Blížíme se k peřejím na řece Doubravě. Protože značená cesta vede těsně vedle řeky, zvolíme odbočení doleva (na stromě je cedule Martinský jez) na pohodlnější širší neznačenou cestu, která nás zavede na palouček.
