Cílem husitského obležení bylo, aby hrad nemohl být nijak zásobován a jeho posádka byla vyhladověna. Toto obléhací opevnění husitů se zčásti zachovalo pod Lichnicí do dnešních dnů a můžeme se jím procházet. Na vrcholu valu si musíme ještě představit dřevěnou hradbu. Až se nám může zdát, že to nemohlo stát za tu námahu. Ale Lichnice byla ohromně důležitá a navíc: husité měli dřevěné části opevnění prefabrikované – tedy předem připravené. Po ukončení obléhání ho jednoduše složili a převezli jinam.
Kromě příkopů a valů je v terénu dodnes dobře čitelné i velitelské stanoviště. To se při dobývání opevněných míst v obléhacím táboře běžně budovalo. Velitelské stanoviště bylo na vrchu Kobylí hlava asi 500 m vzdušnou čarou od hradu . Máme-li Lichnici napravo, tak velitelské stanoviště bylo na kopci nalevo. Kromě bydlení velitele a jeho osobní stráže obvykle obsahovalo i další objekty, třeba sklípek pro uložení potravin. Zde to bydlení asi nebylo nijak skromné, protože archeologické nálezy obsahují i kachle z kachlových kamen! Takže žádný stan velitele! Možná tu někdo tušil, že to obléhání bude dlouhé. Trvalo rok a čtvrt. Velitelské stanoviště bylo také opevněné. A proč? Velitel spravoval potraviny a alkohol, na které by mohlo jeho vlastní vojsko dostat zálusk. Mohl se tak potřebovat bránit i proti vlastním...
Když sirotkům došly zásoby a vyslali část vojska pro nové, Petr Liška toho využil a husitské opevnění poničil. V listopadu 1429 se hrad Lichnice vzdal hladem a byla uzavřena úmluva, podle níž přešel Jan Městecký na stranu husitů a správa hradu byla svěřena do rukou Jana Hertvíka z Rušínova.
