(30. 3. 1856 Nový Jičín - 18. 3. 1925 Vídeň)

Umělec středoevropského prostoru, o kterém se dlouhá léta mlčelo. A přitom patřil, podobně jako Julius Berger či Hugo Baar, mezi výrazné představitele moravských Rakušanů či německých Moravanů ve Vídni. Ačkoli získával uznání svého malířského umění právě koncem minulého století, tedy v období vypjatého národního nacionalismu, patřil k oněm osobnostem, kteří mysleli a jednali bez národnostního podtextu. Eduard Weith, absolvent vídeňské Uměleckoprůmyslové školy, se řadí mezi představitele realismu závěru 19. století. Jeho dílo v podobě fresek či obrazů nalézáme v Bukurešti, Paříži, Berlíně, Vídni, ale také v Ostravě, Brně, Praze a pochopitelně i v rodném Novém Jičíně. V pražském Německém divadle (dnes Stání opera) zanechal památku v podobě malované opony a osmi nástropních obrazů. Podobně se podílel na výzdobě divadel v Ostravě, Brně, Berlíně a Vídni, Pražského Rudolfina či Mariatereziánského sálu vídeňského Hofburgu. Maloval na zakázku pro tehdejší mocné a bohaté mecenáše - Rothschilda, Gutmana, hraběte Seilerna - ale rovněž pro novojičínské Hückly, jimž vyzdobil rodinná sídla. Umělecký odkaz ve své době slavného středoevropana nás dodnes uchvacuje.