Historie obce Cholina [ Historie (archivní dokument) ]
Obec Cholina leží na okraji Hanácké roviny v podhůří zalesněného vrchu Rampach asi 5 km jižně od města Litovle. Starobylé osídlení tohoto kraje dokládají četné archeologické nálezy. V písemných pramenech je poprvé připomínána již roku 1131, kdy její část patřila olomoucké kapitule. Později se vesnice ocitla v rukou drobných i větších feudálů. Roku 1546 ji Václav Haugvic z Biskupic prodal městu Olomouci, které zůstalo jejím vlastníkem až do zrušení poddanství v roce 1848.
Od roku 1850 byla Cholina samostatnou obcí politického a soudního okresu Litovel (od roku 1960 okresu Olomouc). Od 2.poloviny 19. století prožívala vesnice dlouhé období hospodářské prosperity a všestranného rozvoje. Vznikla zde řada hospodářských spolků a družstev, obyvatelé se vyžívali v bohatém spolkovém, společenském a kulturním životě. Cholinští rolníci se významně podíleli na industrializaci a počeštění města Litovle na sklonku 19. století a celkovém hospodářském povznesení hanáckého venkova. Mají rovněž velké zásluhy na vybudování místní dráhy Litovel - Senice na Hané, uvedené do provozu na samém počátku 1. světové války v roce 1914.
V tomto období vzešla z Choliny řada osobností, které dokázaly svým významem překročit horizonty rodné obce. Patří k nim zejména agrární politik, redaktor a hospodář Josef Svozil (1847-1931) a MUDr. Jan Smyčka (1855 až 1927), vůdčí osobnost v životě českého Litovelska. Na konci 19. století se v Cholině narodili i populární lidoví hanáčtí vypravěči "stréček Křópal - Valentin Šindler (1885-1957) a "Jozéfek Melhoba" - Václav Šindler (1893 až 1952).
Rozvoj vesnice zbrzdila teprve velká hospodářská krize třicátých let, následující léta německé okupace a poválečné zvraty společenských poměrů, které narušily kontinuitu jejího přirozeného vývoje. Součástí tzv. socializace venkova v padesátých letech byla likvidace soukromých živností a zejména kolektivizace, v jejímž rámci bylo v Cholině ustaveno jednotné zemědělské družstvo.
V roce 1960 byla k obci připojena sousední ves Dubčany a v roce 1980 i Bílsko a Loučka. Se změnou společenských poměrů po listopadu 1989 byla v roce 1990 obnovena obecní samospráva, administrativně připojené obce se osamostatnily a vesnice vstoupila do nejnovější etapy svých dějin, spojené s transformací hospodářského, politického i společenského života a s hledáním přerušené kontinuity svého vývoje.
K nejhodnotnějším památkám obce patří farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, připomínaný již roku 1326. Od roku 1637 se konaly pouti k zázračné soše Panny Marie Cholinské. Dnešní podoba kostela je výsledkem jeho novogotické přestavby, ukončené roku 1867. V blízkosti kostela stojí barokní budova fary z roku 1733 a cenná barokní socha sv. Barbory z roku 1715. V 15.století zde byl sepsán Cholinský antifonář, pamětní kniha fary byla založena roku 1716. Zajímavostí obce je i "Svatá voda" s kapličkou z. roku 1693. O historii obce a životě jejích obyvatel v minulosti i přítomnosti se může návštěvník poučit v jedinečném vesnickém muzeu, umístěném v budově obecního úřadu.
