HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANAPO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY

VYHLEDÁVÁNÍ
Vyhledávací centrum
Encyklopedie FoS
DNY TRADIČNÍ KULTURY
O dnech Tradiční kultury
Idea a význam projektu
Zprávy a články
KALENDÁŘ AKCÍ
Kalendář Tradiční kultury
Kalendář folklorních akcí
Kalendář folklorních festivalů
Kalendář C.I.O.F.F.
Kalendář I.O.V.
PARTNEŘI PROJEKTU
Folklorní sdružení ČR
Národné osvetové centrum
Folklórna únia Slovenska
Nógrád Megyei Kozmuvelodési es Turisztikai Intézet
Národní ústav lidové kultury
Valašské muzeum v přírodě
Obec Slováků v ČR
Legnické centrum kultury
VÍTEJTE V ČESKU
O české republice
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
Gastronomické speciality
VÍTEJTE NA SLOVENSKU
O Slovenské republice
VÍTEJTE V POLSKU
O Polské republice
VÍTEJTE V MAĎARSKU
O Maďarsku
PARTNEŘI DTK
FOLKLORNÍ SDRUŽENÍ ČESKÉ REPUBLIKY


 
 

Profil ředitele Radia Proglas Martina Holíka

Jedním z významných mediálních partnerů Folklorního sdružení ČR a rozhlasem, který velkou časovou plochu věnuje na svých vlnách folklorním pořadům, je nekomerční Radio Proglas. Pro většinu čtenářů časopisu Folklor jistě nebude překvapením, že ředitelem tohoto křesťanského rádia je katolický kněz. Zakladatel a ředitel Proglasu, který vysílá od roku 1995, se jmenuje Martin Holík; narodil se v roce 1960 a knězem je od roku 1987.
Přesto, že je pan ředitel rodilý a celoživotní Brňan, není typicky městské dítě. Po tatínkovi se hlásí ke zpěvnosti Valašska, později ke Kroměříži, kam se rodina Holíkových přestěhovala a kde strýc žije dodnes. Písně maminčiny byly zase z Vysočiny - z Olešnice na Moravě, od Kunštátu, z kraje Halasova. Tři kluci Holíkovi tak brzy znali velké množství slovenských, valašských i táhlých moravských písní. U Holíků se totiž zpívalo samozřejmě a přirozeně; k práci, pro radost. V rodině také muzicírovali. Folk, country, lidovky. Tatínek bral do ruky housle nebo okarínu, starší bratr kontrabas nebo kytaru, další bratr - dvojče - banjo či kytaru nebo usedal za klavír, maminka zpívala. Martin Holík hrál a dodnes hraje také na kdeco. Na své mládí a rodinné muzicírování vzpomíná takto: "Doby, kdy jsme hrávali jen tak doma pro radost nebo poloveřejně či veřejně v některém z kostelů, patří k vůbec k mým nejhezčím. Ten, kdo poznal krásu souzvuku šestihlasého sboru, ví, o čem hovořím."
Přestože se Martin Holík hned zpočátku vyznal z lásky k hudbě, jeho původní studijní orientace byla spíš technická. Po absolvování gymnázia Koněvova v Brně (dnes Vídeňská) studoval na fakultě elektro brněnského Vysokého učení technického. Určitě vás napadne otázka proč? Upřesňuje: "Ani tady nepadlo jablko daleko od stromu. Můj tatínek byl elektroinženýr a podporoval u svých dětí všechno, co bylo užitečné. Pamatuji se na obrovskou radost, kterou jsem měl z dárku k narozeninám v podobě jím ručně vyrobeného reostatu, to jest otočného odporového voliče, důležitého zařízení pro oživování mnohých elektrických zařízení."
Martin Holík soudí, že láska k elektronice a k hudbě jdou docela dobře dohromady. Dodnes oceňuje trpělivost rodičů přisedat a vyťukávat s metronomem rytmus klavírní etudy - to aby z dětí něco bylo. Tak se určitě formovala nejen hudebnost, ale i trpělivost, protože od přírody je pan ředitel Proglasu, jak sám konstatuje, spíše vznětlivý.
Při probírání smyslu života, vztahu k hodnotám nebo při otázkách o životních zkušenostech Martin Holík živě reaguje: "Naše babičky a dědečkové v životě hodně zkusili. Jeden z dědečků se po první světové válce dlouhé měsíce vracel z východní fronty, druhý zemřel střelou německého vojáka 9. května 1945. Jedné babičce sebrali dům s hospodou a syna jí poslali na dobu neurčitou na převýchovu k PTP, totiž do doby, dokud nebude dělnická třída spokojena. Druhé babičce pracující v sodovkárně pořezala ruku prasklá láhev tak, že nemohla pracovat; úrazové pojištění tenkrát nebylo. Moje maminka podlehla dlouhé těžké nemoci v mých sedmnácti letech. To už jsme byli zapojeni do mnohých křesťanských aktivit, mimo jiné do akcí tábora Radost, který dodnes kvete v Orlických horách na Americe v Klášterci nad Orlicí. Bratra a další kamarády brali komunisté k výslechům. Chtěli vědět, zda se tam nevyvíjí zakázaná duchovní činnost s mládeží. Bylo to psychicky náročné i dobrodružné... Nikdy jsme nezatrpkli - s Helenou Havlíčkovou, autorkou knihy Dědictví, bych řekl - nedonutili nás nenávidět. K tomu není třeba typ odpuštění spravedlivé, ale milosrdné; to je takové, při kterém nepotřebujete, aby vás viník o odpuštění požádal.
Naši měli dobré přátele, umělce i obyčejné lidi. Jako malí jsme jejich návštěvy měli moc rádi. Než se naši večer rozloučili a vyprovodili je, stačili jsme se vyplížit z ložnice a dokousat a dopít, co zbylo..."
Naznačenými životními čarami a zkušenostmi se dorýsoval projekt dospělého života inženýra, kněze a ředitele rádia Martina: chtít dělat dobré věci pro dobré lidi. Kněžské povolání k tomu bylo podobně jako učitelství ideální. Teologii studoval a svěcen byl tajně, protože jako inženýr neměl předpoklady k přijetí na další vysokou školu.
Kněžské svěcení přijal P. Martin Holík v roce 1987. Zanedlouho přišla sametová revoluce a s ní možnost jeho kněžského veřejného působení. Jak to však bylo s rádiem? "S Proglasem je to poměrně jednoduché," odpovídá Martin Holík. "Zakladatel střediska Radost a můj životní vzor P. František Fráňa, zvaný Tišek, nás učil: dělejte, co nikdo nedělá. Už na základní škole jsme připravovali do školního rozhlasu relace Z Buzuluku do Prahy o 30 let později..., doma jsme nahrávali na Sonet B3, později na první stereomagnetofon B43, titulkovali na Commodore Amiga první křesťanské filmy k přehrávání na prvním českém videu, které tenkrát stálo celoroční plat. Po roce 1989 bylo zavedení rozhlasu, který dělají křesťané, jasnou věcí. Stejně tenkrát jako dnes. A jak se dnes hloupě říká, splnil jsem si svůj sen; v mém případě navíc mnohonásobně a jakoby mimochodem. Také vím, proč tomu tak je: Je to proto, že život s Kristem je fantastické dobrodružství."
Letos dovrší Proglas deset let života. Z jednoho vysílače se rozhlas dopracoval na dvanáct, brzy jich bude patnáct. Zvlášť velkou radost má ředitel Martin Holík z dokrývače pro Valašské Klobouky a okolí. A samozřejmě z velké rodiny posluchačů, která nemusí být nutně velmi početná, ale má veliký smysl.
A proč vysílá Rádio Proglas tolik folkloru a pořadů s lidovou muzikou? Pan ředitel si velice váží ředitele Národního ústavu lidové kultury se sídlem ve Strážnici Jana Krista. V Proglasu vítal desítky folklorních osobností. Rádio Proglas je partnerem Folklorního sdružení ČR a také mnoha jednotlivých festivalů, v prvé řadě uznávaného a našeho nejstaršího - strážnického. Ze všeho uvedeného vyplývá, že podpora redakce ohledně slova o folkloru i folklorní hudby není strojená. "Přeshraniční" spolupráci žánrů v Proglasu vyjádřil pan ředitel jedním jménem - Jiří Pavlica. S ním má mnoho společných zážitků; od křtu dětí až po společný pobyt v Jihoafrické republice, kde vznikla podstatná část písní pro album "Mys Dobré naděje".
Inženýr, katolický kněz, zakladatel a ředitel Radia Proglas na závěr poděkoval za toto své představení v časopisu Folklor a dodal: "Chci vás povzbudit i poděkovat všem, kteří cítí sounáležitost, hrdost i radost skrze folklor, a navíc posílám zvláštní poděkování těm, kteří se takto věnují dětem. Pozdrav Pán Bůh! Dobré dny přeje všem čtenářům Martin Holík."

Helena Bízová, redakce radia Progras
Pro časopis Folklor č.3/2005 - Setkání s osobností nejen folklorní

DALŠÍ INFORMACE: Brno
Zveřejněno 31.05.2005 v 10:21 hodin

Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
 
FOLKLORNÍ FESTIVALY
FOLKLORNÍ AKCE
TURISTIKA