HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANAPO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY

VYHLEDÁVÁNÍ
Vyhledávací centrum
Encyklopedie FoS
DNY TRADIČNÍ KULTURY
O dnech Tradiční kultury
Idea a význam projektu
Zprávy a články
KALENDÁŘ AKCÍ
Kalendář Tradiční kultury
Kalendář folklorních akcí
Kalendář folklorních festivalů
Kalendář C.I.O.F.F.
Kalendář I.O.V.
PARTNEŘI PROJEKTU
Folklorní sdružení ČR
Národné osvetové centrum
Folklórna únia Slovenska
Nógrád Megyei Kozmuvelodési es Turisztikai Intézet
Národní ústav lidové kultury
Valašské muzeum v přírodě
Obec Slováků v ČR
Legnické centrum kultury
VÍTEJTE V ČESKU
O české republice
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
Gastronomické speciality
VÍTEJTE NA SLOVENSKU
O Slovenské republice
VÍTEJTE V POLSKU
O Polské republice
VÍTEJTE V MAĎARSKU
O Maďarsku
PARTNEŘI DTK
FOLKLORNÍ SDRUŽENÍ ČESKÉ REPUBLIKY


 
 

Můj nejhezčí krojový ples

VIII. národní krojový ples byl snad nejhezčí z plesů, co jsem za 30 let navštívila...
V Domě kultury ve Žďáru na Sázavou tu sobotu 5. února 2005 již od 19ti hodin vítal u vchodu hosty soubor "Jasénka" se svou cimbálovkou. Na uvítání se podávala klobáska, kalíšek slivovice a chyběly již jen valašské vdolky "frgále". Pro všechny to bylo to milé přijetí.
Hned v úvodu díky, opravdu díky všem, kteří se jakýmkoliv způsobem o zdar tohoto plesu zasloužili. Zejména Miroslavu Ekartovi, autorovi scénáře celého večera, za vynikající režii, souboru "Vsacan" a dalším účinkujícím. Jistě není snadné sjednotit tolik valašských souborů v jeden celek.
Důstojné bylo zahájení celého plesu tancem starodávným, při němž se k souboru "Radhošť" přidávaly další kolektivy. Pokud vím, byla to "Rusava", "Jasénka", "Sedmikvítek", "Lipta" s pěveckým sborem paní a dívek, mužský sbor všech souborů, vynikající zpěv písně všech Valachů My jsme Valaši...
Valaši se ukázali ve své mohutnosti, když zaplnili celý sál tanci, písněmi a muzikou.
Ples měl vše, co k němu patří. V hlavním sále k tanci i poslechu se střídala dechová hudba "Valaška" s valašskými cimbálovkami, při kterých si tancemilovní návštěvníci přišli "na své" a i ve foyeru prvního poschodí mohli navštívit zde po celý večer vyhrávající cimbálovou muziku VUS "Ondráš".
Průvodní slovo měl sympatický pár - Tomáš Gross a Romana Pacáková. Škoda, že nebylo všemu rozumět, protože museli hovořit do mohutného potlesku diváků (zřejmě v zájmu zachování časového rozvrhu).
Malou změnou byly ukázky jihočeského folkloru, na který se můžeme těšit v roce 2006. (Líbilo by se mi, kdyby byly pro změnu mimo krojů též představeny masopustní masky.)
Další obměna programu plesu byla v tom, že se nevolila "miss plesu", ale pořadatelé dali přednost volbě "nejsympatičtějšího páru" z devíti přihlášených. Také jsem slyšela v kuloárech, že ze všech "předchozích" plesů Folklorního sdružení ČR byl tento nejpřipravenější a programově nejlepší. Asi do 23.00 hodin jsem dokázala zaujatě a ukázněně sledovat z balkonu dění na hlavním sále, jak se na takovou stařenku (jako jsem já) sluší, a mé folklorní srdenko plesalo nad touto krásou. Cítila jsem, že jsem mezi svými. Snad, že jsem se oblekla do valašského kroje a vyvolala tak vzpomínky na své mládí, které jsem protančila ve valašském krúžku.
Nejvíce jsem pookřála s cimbálovou muzikou "Vsacan" při ukázkách starých valašských tanců, které jsem všechny důvěrně znala. Hlavní bylo, že jsem se mohla též aktivně zapojit a zatančit si pilky, řeznický, ševcovský, kovářský, sviňáka i trnku. A já cítila, jak "mládnu", zapomínám na bolesti, trable, na své neduhy. Stále říkám, že tanec je lepší lék než pilulky a lázně. No a to je snad účel všech plesů.
Po půlnoci jsem zapomněla i na důstojnost svého stáří a zúčastnila se rozverných her valašských řízených "Vasacanem", dík svému kolegovi Václavu Horčičkovi, kterému se sice na sál moc nechtělo (raději by zůstal u baru), ale slíbil mi to a slib je slib. Při střídání tanečníků v palicovém, kdy je o jednu tanečnici vždy méně, jsem se dostala do rukou snad nejmladšího a nejhezčího "ogara". Ten byl sice zklamán, ale nesl to statečně, když na pokyn vedoucího hry "Měl jest Adama..." nosili "ogaři" "cérky" v náručí a on nesl 78letou stařenku. On chudák to nevzdal, i když jsem mu to nabízela. Dodnes má můj dík a obdiv. Do smrti na to nezapomenu. Snad se mu proto nebudou přátelé smát. Konečně šlo o společné veselí. Když unavení "ogaři" si vymohli na muzikantech "hojačky" a těšili se na "lažačky", nemohlo být lépe.

Tak tedy díky, díky všem, všem, VŠEM! Jiřina MATĚJKOVÁ

DALŠÍ INFORMACE: Národní krojový ples
Zveřejněno 31.05.2005 v 12:36 hodin

Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
 
FOLKLORNÍ FESTIVALY
FOLKLORNÍ AKCE
TURISTIKA