Konec 19. století byl dobou nástupu technické společnosti, ale i obdobím výrazného kulturního přelomu, hledajícího inspiraci v zapadající minulosti. Doba secese, historismu, sběratelství a také velkých výstav. To vše se promítlo do nastupujícího národopisného hnutí a dalo, díky velkým tvůrčím osobnostem, ale i širokému zázemí české společnosti, vzniknout jedné z nejvýznamnějších kulturních akcí 19. století - "Národopisné výstavě českoslovanské", konané v Praze roku 1895. Tato výstavní akce však nebyla ve svém oboru první. V obecném měřítku ji předcházela již v roce 1891 národopisná expozice "Česká chalupa" na známé "Všeobecné zemské jubilejní výstavě". Právě z úspěchu této, poměrně skromné akce, vznikla myšlenka na samostatnou národopisnou výstavu. Během čtyř let bylo toto velkolepé dílo skutečně vytvořeno - a nebylo to jen dílo výstavní. V souvislosti s přípravou a realizací "Národopisné výstavy" vznikl vlastní vědní obor - národopis, byly založeny vědecké časopisy a společnosti, posléze národopisná muzea a pevné místo získalo i folklorní hnutí. Toto velké společenské a svým dílem i národní vzedmutí představovalo jistý závěr období národního obrození. Proto se k tomuto tématu vracíme i po letech.

U příležitosti jubilea, tedy stého výročí "Národopisné výstavy českoslovanské", proběhly dosud v naší generaci nevídané akce. Jejich mimořádnost byla ve společném plánu oslav v různých národopisných institucích, společnostech, muzeích, zastupitelských úřadech, folklorních souborech, mezi příznivci a nositeli hodnot tradiční lidové kultury. Svým způsobem se tak zopakovala situace z konce 19. století, kdy vnikaly krajinské výstavní výbory, oblastní výstavy, nadšeně se sbíral v terénu národopisný materiál - a hlavně zbudovala se velkoryse pojatá expozice na pražském výstavišti spolu s rozsáhlým skanzenem, doprovodnými folklorními a zvykoslovnými pořady. Prostě Praha i celá zem žila od května do listopadu 1895 "Národopisnou výstavou".

V roce 1995 se svět českého národopisu s jubileem vyrovnal velmi důstojně, adekvátně době a profesní zralosti oboru. Vedle zmíněných regionálních oslav celek završovaly dvě významné akce konané v Praze. Byla to rozsáhlá "Národopisná výstava 1995", uspořádaná v Národním muzeu ze sbírek jeho Národopisného oddělení - celku, vzniklého ze zmíněné výstavy před sto lety. Druhá významná akce se týkala prezentace folkloru. Byly to velkoryse pojaté folklorní koncerty, trvající týden od 15. května 1995 na pražském Žofíně. Ve světě souborů jsou tato mimořádná setkání stále v živé paměti. Uběhlo 10 let a zmíněné výročí se připomnělo v poněkud změněných podmínkách. Za uplynulé desetiletí uzrál a zrealizoval se nový projekt moderního národopisného muzea, které dostalo nejen novou tvář tradičního sídla, Letohrádku Kinských ve stejnojmenné zahradě v Praze na Smíchově, ale i nový název - "Musaion", v němž se budou programově propojovat významné složky národopisu, obecněji etnologie.

Úvodní akce, připravená právě ke 110. výročí zmíněné výstavy v roce 1895, se konala pod názvem "Národopisná slavnost v Kinského zahradě" v nově zrekonstruovaném areálu muzea a přilehlé zahradě. K realizaci se spojily tři instituce - Národní muzeum a jeho Národopisné oddělení, Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, útvar ARTAMA a Sdružení pro dětskou taneční tvořivost, za finančního přispění Ministerstva kultury. Po dva dny - 21. a 22. května se zde odvíjel kvalitní národopisný program, propojující dvě základní složky tradiční kultury - lidové výtvarné umění a folklor.

Národní muzeum připravilo v obnovené výstavní síni letohrádku retrospektivní výstavu - "Obnova Národopisného muzea v Praze" a zmíněné dvě instituce zajistily múzickou sféru programu, dvoudenní koncertní program vybraných souborů z Čech, Moravy a Slezska, konaný v nádherném prostředí Kinského zahrady. Nezapomenutelnou částí programu byla komponovaná přehlídka lidových krojů, uspořádaná v interiéru empirového letohrádku, otvírající nejen celou slavnost, ale vpravdě i celou, po mnoho let uzavřenou a složitě opravovanou budovu muzea, která dnes svítí dobovou krásou architektury a již nedočkavě čeká na vlastní otevření "Národopisného muzea - Musaionu", které se plánuje na září tohoto roku. O tom však více příště.

Slavnost, která se konala ve dnech 21. a 22. května 2005 u příležitosti 110. výročí "Národopisné výstavy českoslovanské", představuje velmi významnou událost
v dějinách naší kultury.

Ze shonu, hluku a vedra pražských ulic jsem ráda stoupala vzhůru do svahů zahrady Kinských - do ticha ptačího zpěvu, do vlahé zeleně trávníků, do vůní kvetoucích keřů a stromů pozdního jara. Slunečně žlutý - nově restaurovaný Letohrádek zářil vstříc návštěvníkům slavnosti a nad ním, na nejvyšší terase, lákaly k usednutí desítky bílých křesel, volně rozestavených proti přírodnímu jevišti.
Samotné jeviště bylo překrásné a dokonale funkční - svým umístěním do nejbližšího okolí zahrady i do dalekých výhledů z terasy. Nizounké, snad jen čtvrt metr zvýšené podlaží nad trávníkem - pevné desky s moderním potahem, tak potřebným pro tančící nohy. Pozadí jeviště tvořilo modré jarní nebe. Vysoko na něm bezzvučně prolétala stříbrná helikoptéra, občas se zastavila - bez pohybu - jako vážka v rákosí a zas odlétala. Mezi podlahou a nebeským pozadím kreslily nám zajímavou linku horizontu obrysy moderních i historických budov Prahy v dálce. Slunce za našimi zády dokonale osvětlovalo podvečerní jeviště.

Těšila jsem se z nové, živé kulturní příležitosti, kdy se začnou představovat Pražanům i hostům Prahy mladí z předních folklorních těles z Čech,. Moravy a Slezska. Přitom odborná zkušenost pracovníků Národopisného muzea i Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu - útvar ARTAMA - zaručovala v mých očích vynikající výběr.

Ve vystoupeních prvního dne, která jsem viděla, prokázali organizátoři i většina souborů také cit pro styl příležitosti, pro kterou vystupovali.
Objednávka zněla "spíše komorní program - harmonizující s krásou zahrady, půvabem Letohrádku a odbornou váhou obnoveného celku české tradiční kultury".
"Jarošovci" z Mělníka přinesli atmosféru "Vinobraní" v lehce načrtnuté zkratce - ve výběru tanců poutavě a v jejich - už osvědčené úrovni - nápaditého rozvíjení, zvládnutého výrazově, technicky i stylově.
"Kohoutek" z Chrudimi příjemně překvapil pohybovým humorem i výběrem efektních i zdravě robustních prvků - podaných spíše v rozpracovaných náladách jednotlivých výrazných tanců než v dějových formách.
Oba dva vstupy muziky "Vycpálkovců" příjemně vystřídaly tanečně-pěvecká čísla a vedle osvědčené muzikantské úrovně přinášely vtip v textech i rytmech.
Taneční skupina "Vycpálkovců" s muzikou Rozmarýnek", na které se vždy těšívám, se účastnily - žel pro mne - až druhého dne slavnosti, podobně jako "Krušnohor" z Chomutova.
"Olšava" z Uherského Brodu ve své první - humorně zamýšlené části - s už obnošeným tématem převleku chlapa za ženu - nikoho nerozesmála. I když "někdo to má rád horké" - věru nestačí jen vycpat si prsa. Soubor potěšil až svými párovými tanci v druhé půlce.
Vyvrcholením programu byla vystoupení dvou našich vynikajících souborů, "Hlubiny" z Ostravy a "Mladiny" z Plzně. Obě měla mimořádný ohlas, obě zapůsobila jak hlubokým citovým předáním výrazu tanců, které ztvárňovala, tak mistrovstvím specifické taneční techniky, kterou oba soubory ovládaly. Výborné bylo i podání jejich muzik, a to v doprovodu i sólově.
"Hlubina" - soubor, jehož základem je folklor těšínského a opavského Slezska, Lašska a Ostravy nás potěšil v jemném tanci deseti párů úvodní "Trnky", v cifrách mužů v tanci "Kalamajka", ale skutečně nadchl oběma tanci vždy v podání jediného páru: "Ruskou polkou" s neobyčejnou invencí pohybových variací a přirozenou radostností a líbezným lašským "Starodávným" se šátečkem. Tam mne přemohlo rozechvívající poselství jejich tance tak, že pro mě zmizelo všecko - a vnímala jsem jen je - jejich prožitek tance, naplněný milostnou zdrženlivostí a současně úžasným napětím touhy.
"Mladina" z Plzně, jejíž oblastí je Chodsko, Plzeňsko a jižní Čechy, přinesla suitu "Ó radost má" a v ní výbušnou dominující energii a dynamickou sílu tance mužů - tanečníků, spolu s neuvěřitelnou múzičností celku. Už kolikrát v minulosti v odstupu divadelního prostředí jsem pocítila na sobě podmanivou sílu této suity. Avšak ještě nikdy tak hluboce, jako zde.
Oba soubory s převahou mladých lidí výborně předávají uvnitř svých kolektivů umělecké zkušenosti z generace na generaci. Vyvíjejí se a přitom jakoby nestárnou. Oba také mají v sobě obsaženu horeografickou tvorbu nadaných tvůrčích osobností - zakladatelky "Hlubiny" Zdeny Kyselé a její dcery Katky Macečkové a Miloše Vršeckého v "Mladině".

Plná dojmů, které jsem nečekala, zamyšlená, vracela jsem se ze zahradní slavnosti. Ta Národopisná výstava před 110 léty nebyla dílem jen několika intelektuálů, umělců a nadšenců. Předcházela ji přece mimořádná sbírková a společenská aktivita, ze které vzniklo na území Čech, Moravy a Slezska na 200 regionálních muzeí i národopisná část Národního muzea. Tance, které byly často pouze v zaprášených guberniálních
sbírkách, začaly žít v kroužcích a souborech. Národopisná výstava českoslovanská položila základ k jejich adaptaci pro jeviště. Tím bylo u nás zachováno bohatství lidové kultury v rozsahu v okolních zemích nebývalém. Moje práce se studenty oboru choreografie na Taneční katedře HAMU i práce s adepty základů choreografie ve Škole folklorních tradic mne poučila o nečekaném zájmu a množství a i talentech současných mladých, kteří tu jsou a chtějí s tím bohatstvím pracovat.

Ano - jsem ráda, že vzniká pro to vše nová "koncertní síň v přírodě" na terase Letohrádku Kinských, sídle Národopisného muzea, na kulturní křižovatce Prahy. Zážitek, který dnes večer ve mně doznívá, potvrzuje, že tu příležitost budou umět nejen naplnit, ale i překvapivě přesáhnout.

Národopisná slavnost v Kinského zahradě. Uspořádáno u příležitosti 110. výročí Národopisné výstavy českoslovanské a prvního nahlédnutí do opraveného Letohrádku Kinských pod záštitou náměstka primátora hlavního města Prahy Jana Bürgermeistera. Pořadatelé: Národní muzeum Praha - Národopisné oddělení Historického muzea, Národní informační a poradenské středisko pro kulturu Praha - útvar ARTAMA a Sdružení pro dětskou taneční tvořivost. Praha, 21. a 22. května 2005.

[Editace článku: Luděk Šorm] Přehled návštěvnosti