V červnu jsem navštívila - mimo jiné - tři folklorní festivaly. V Kovářově, Lázních Bělohradě a v Dolní Černé. A tak se mi nějak zachtělo podívat se na tyto akce z jiného úhlu. To znamená nevypočítávat kolik se na nich sjelo souborů, které byly ze zahraničí, jak obstály soubory domácí atd. Tady je resumé:

1) Všechny tři akce jsou v režii, pod dohledem a více méně závislé na iniciativě a aktivitě manželských párů, eventuelně i členů jejich rodiny. V Kovářově jsou manželé Kochovi, v Bělohradě Richterovi a v Dolní Černé zase Rybovi.

2) Pořadatelé těchto akcí mají zájem na tom, aby festival nebyl pouze pro diváky, ale aby si účinkující i další zájemci přišli na své. A tak jejich nedílnou součástí jsou soutěže. V Kovářově pod názvem Soutěž o nejkrásnější jihočeskou hnětýnku, v Bělohradě závod v polce na 200 m s názvem Polka Rallye a v Dolní Černé Čermenský hecboj, což je zábavné klání družstev.

3) Všechny tři festivaly chtějí také nenápadně vychovávat, přibližovat jim vlastní region a výchovně působí na své okolí. V Kovářově je velký počet stánků se zajímavou keramikou, perníčky, šperky, malůvkami ad., zbožím a výběrem antikvariátních knih týkajících se lidového umění. Celé kolářovské prostředí bylo působivé a navozovalo báječnou atmosféru. Bělohradští pořadatelé přišli se zajímavou koncepcí pořadu dětských souborů. Šlo o zadání místní mateřince a základní škole, aby se jejich děti jako hlavní vystupující podílely na pořadu. V něm se střídaly říkánky, recitace, písničky, hra flétniček, sólový zpěv. Závěrem vystoupil soubor Hořeňáček, který strhl publikum a jistě svým vystoupením získal řadu zájemců z místní školy i školky. Byl to bezvadný nápad s pěkným ohlasem u diváků. Také v Dolní Černé jsou slavnosti každoročně spojeny s výstavami fotografií, obrazů, tapiserií a keramiky autorů z regionu. Jindy jsou to místní zajímavosti či výstavky z činnosti dobrovolných spolků - hasičů, filatelistů, ochránců přírody ad. A samozřejmě každoročně očekávaný ohňostroj.

Pořadatelé všech tří festivalů (a nejen těch, vzpomeňme například na manžele Hankovy v Karlových Varech) jsou obětaví nadšenci, kteří každým rokem zaříkávají sv. Petra, zoufale shání náhrady za na poslední chvíli odřeknuvší soubory, nervózně očekávají, jaké soubory jim přijedou ze zahraničí a jestli vůbec přijedou, řeší nemalé problémy s ubytováním, stravováním, péčí o účinkující, a jsou vděčni za každý, byť nepatrný, sponzorský dar. Prostě nervy, nervy a zase nervy, a to musí jít s úsměvem... Přesto se každým rokem znovu pouští do příprav a opět vstupují "do stejné řeky", pro radost vystupujících a potěšení diváků. Myslím, že si právem zaslouží velké díky od nás všech.