Muzeum perníku ® v Perníkové chaloupce, jež vystavuje stovky krásných perníků, mistrovsky zdobených i vytlačovaných do dřevěných forem, zahájí svoji 17. sezónu, a to veselým happeningem „Probuzení Ježibaby ze zimního spánku“ v režii spolkové samosprávy, při němž paní Ježibaba oslaví své 17. úřední narozeniny. Na svůj velký den se pečlivě připravuje a dětem i dospělým, cizincům i domorodcům Království perníku bude předvádět své mistrovské umění.

Kdy se ale Ježibaba narodila doopravdy, nikdo s určitostí neví. Podle délky vousů a jiných příznaků lze usuzovat, že je jí více než 750 let. Za to každý vzdělaný člověk ví, že paní Ježibaba z Perníkové chaloupky děti nejí! To je jenom pomluva, že chtěla sníst Jeníčka a Mařenku! Bránila jen svůj majetek a oheň v peci zapálila dle pradávného moudra: "Kdo lže a krade, do pekla se hrabe! Ohnivou cestou, skrz rozpálenou pec…"

Ve skutečnosti má Ježibaba ráda prasečí, a tak pro ni i pro všechny gratulanty domorodci Království perníku, z. s., připravují VEPŘOVÉ HODY v útulně U všech čertů. Uvidí (pokud se řezník nezalekne prasete), jak se z veterinárně zkontrolovaného vepřového masa dělají jitrnice, ovárek, gulášek, prejt, tlačenka,... A budou moci ochutnat, ovšem pouze dokud nebude toto omezené množství čerstvě uvařených produktů spotřebováno!

Podstatou happeningu pohádkového Království perníku ® je kolektivní ochotnická divadelní produkce na motivy známých pohádek, literárních děl a filmů, přičemž bývají parodovány i státní byrokratické procedury (v zážitkovém programu „Jako do jiné země za hranice všedních dnů!“). Úřední řečí v Království perníku ® je perníkovština, která se od současné spisovné češtiny odlišuje onikáním. Skutečnost, že „v Království perníku ® si nemohou nic koupit, ale mohou žebrat, prosit nebo poroučet, jsou-li hrabě“, zásadně odlišuje prostor divadelního klubu od okolní „ciziny“.

V Království perníku (podobně jako v pohádkové Zemi krále Miroslava) jsou domorodci váženými občany. Prokazují se Cestovním pasem Království perníku ®, ctí občanské svobody a odpovědnost, vyplývající ze soukromého vlastnictví. Král a jeho družina se zvoleným správcem respektují práva a zvyky domorodého obyvatelstva, jež hlasováním spravuje věci společné. Na běžném i svátečním životě Království perníku se domorodci také podílejí svojí aktivitou v jakékoli zážitkové roli (např. Ježibaba v Perníkové chaloupce peče perníky, u ohníčku sedí 12 Měsíčků a hádají se o počasí, Kantor vyučuje žebrání, Kdosi hrabe listí, Červená Karkulka se schovává před vlkem, Zahradník zalévá Pichlavou past na Růženku,... ) a svými dobrovolnými členskými příspěvky. Z nich Království perníku nakupuje většinu spotřebních rekvizit ze zahraničí a platí daně do ciziny, aby mělo klid a mohlo se radovat ze života. Každý se do komunitního happeningu může zapojit dle svých uměleckých schopností a možností. Proto také na hranicích Království perníku panuje velmi přísný režim „železné opony“, jež zabraňuje útokům vládnoucích loupežníků z ciziny a nechtěné imigraci. Emigrovat ven lze kdykoliv. Cizinec je vítán pouze, pokud si na Celnici vybere svoji životní roli v tomto pohádkovém světě, podřídí se zcela tradicím i vůli domorodců a zaplatí vstupní vízum. Je zabezpečen místním sociálním systémem životních dávek Království perníku (DKP). Zatímco žebrák pak může žebrat, co hrdlo ráčí a na co mu dávky stačí, hrabě může přijít i s družinou a třeba si poručit i perníkovou chalupu včetně stavebního pozemku, čísla popisného a Výpisu z Katastru perníkových nemovitostí. Azylová politika pro cizince je sice velmi vstřícná, avšak důsledně vyžaduje respektování tradic, odsouhlasení právního řádu a poskytnutí osobních údajů do Perníkové matriky. Tak se z cizinců stanou domorodci, co v Království perníku (podobně jako v pohádkové Zemi krále Miroslava) jsou váženými občany...

[Editace článku: Luděk Šorm] Přehled návštěvnosti