Narodil jsem se ve Znojmě, ale vyrůstal jsem na Valašsku - na Vsetíně. Vysokou školu jsem studoval v Brně. Všude mne lidové umění obklopovalo: tehdy ještě hojné valašské dřevěnice jsem navštěvoval už v sedmnácti letech a zapisoval jsem "živé" tance a písničky. A v Brně? Ihned mne "zaujal" Moravský soubor lidových písní a tanců Cardy Juráška, který mne pak "vtáhl" do tehdy jím čerstvě založeného BROLNu. Pro doktora Vetterla jsem zase dělal "průzkumné výpady do terénu" na jižní Moravu. A potom rozhlas Ostrava - moje poznávání se rozšířilo na oblast Slezska a Horních Kysuc. "Ruční" zápisy i dokumentární rozhlasové nahrávky, úpravy pro rozhlasové vysílání, pro soubory. A spousta nádherných lidí, se kterými jsme zapisovali, kteří nám zpívali, hráli a tancovali, a ukazovali, kolik krásy, půvabu, moudrosti je v lidovém umění skryto a co všechno by se ztratilo, kdybychom je nechali upadnout v zapomenutí.

Věnoval jsem se a doposud se věnuji vážné hudbě: jako dirigent, skladatel, jako ředitel filharmonie, pracovník profesních institucí vážné hudby, jako manažer festivalů soudobé hudby - ale lidového umění jsem se nikdy nevzdal. Stále listuji ve zpěvnících, stále je studuji, zamýšlím se nad jeho funkcí v dnešní době, zpracovávám je a přednáším o něm.

Proč? Protože lidové umění má stále mnoho příznivců. Nic na tom nemění skutečnost, že se "ze života" přeneslo na pódium. Musí se však podřídit jevištním zákonům a musí být perfektně prezentováno. Každý chodíme na výstavy, do divadla, na koncerty "vážného" umění. Chodíme za kulturou. A věřte, v celosvětovém měřítku patří do kultury to "lidové" stejně, jako každé jiné dobré umění! I proto je moje vyznání o vztahu k němu takové, jak jste si právě přečetli.