|
Jubileum Jaroslava ŠtikyNež jsme se s čerstvým sedmdesátníkem PhDr. Jaroslavem Štikou, CSc. sešli k dlouholeté spolupráci ve Valašském muzeu v přírodě v roce 1972, věděl jsem jenom málo o jeho souborové činnosti studentského věku. Zato jeho vědecké studie jsem přečetl všechny. Patřily do oblasti mého niterného zájmu, dokonce jsme v terénu prošlapávali stejné karpatské chodníky nezávisle na sobě. Oba nás vázalo poznání venkovského způsobu života, nikoliv jen v úloze pozorovatelů, ale také mnohé tam prožívající na vlastní kůži, ztotožňující se s bohatstvím citových prožitků příslušného prostředí. Potom ani na vědecké konferenci nebývalo daleko od učených řečí ke zpěvu a k muzice narychlo sestavené z náhodných účastníků a Slávek Štika stál mezi nimi s houslemi v ruce. Jeho odchod z brněnského ústavu akademie věd mnozí kolegové chápali v tehdejších nepříznivých politických souvislostech jako ústup do bezpečí rodného domova. Ale kdo ho znal blíže, cítil, že se zbavuje jakéhosi napětí a jde cílevědomě za svou touhou: nacházet lepší formy sdělování vědeckých poznatků.
Rožnovské muzeum v přírodě poskytovalo mnoho možností k působení na návštěvníky. Jako jeho ředitel musel řešit nejprve problém, jak má toto muzeum vypadat v budoucnosti a jakými cestami bychom měli k tomuto cíli směřovat. Chtěli jsme návštěvníkům poskytnout emotivnější prostředí, něž vyplývalo z tehdejších památkářských koncepcí tzv. záchranného skanzenu - odkladiště staveb neudržitelných na původním místě. Až se postupně dařilo dotvářet dvory a jejich prostředí, mohli jsme v nich ukazovat život předků v různých souvislostech.
Podobným tvůrčím procesem Slávek Štika prošel i při koncipování folklorních programů. Začal kombinovat několik prvků: 1. vystoupení souborů s podobně strukturovanými programy zábavy u muziky, 2. rodinné a výroční obyčeje, 3. muzejní sbírkové předměty tradičního vesnického prostředí a 4. vědecké poznatky o způsobu života v minulosti. Výsledkem byla syntéza v mnohých souvislostech bohatší, než byly schopny uvedené dílčí oblasti poskytnout. Nezapomenu na takové programy, jakými byly například Od kolébky až ke hrobu (rok 1977), Kasánečka samé vrapy (1981), Písně vyprávějí příběhy (1984, Strážnice), Vymiň, vymiň, pošta jede (1985), Od Turka zajatá (1989), Za chlebem a za svobodou (1991), stejně i v dalších letech programy našich krajanů a o nich a od roku 1994 každoroční Živý betlém.
Nemá na mysli jenom programy pódiové na amfiteátru. Muzeum v přírodě umožnilo vrátit dvorům, záhumním, náměstí a jiným prostředím jejich sváteční, obřadní a zábavní funkci. Myslím, že se tam Slávek Štika cítil nešťastnější, když stejně jako běžné návštěvníky ho obklopovalo toto naplnění života všech staveb a prostorů, v nichž se vařilo, ochutnávalo, tkalo, předlo, prodávalo, zpívalo, tančilo, prostě činilo téměř vše, co člověk může činit, avšak se silným akcentem citového obohacení.
I touto cestou ti Slávku přeji zdraví a dlouhou výdrž!
Jura Langer Redakční blahopřání
Svému dlouholetému pomocníku, rádci a příteli - dr. Slávku Štikovi, CSc. - srdečně blahopřejí také členové výboru Folklorního sdružení ČR, předsedové regionálních folklorních sdružení a pracovníci sekretariátu i redakce časopisu Folklor.
Milý Slávku, všichni si velmi vážíme Tvé významné celoživotní práce, kterou jsi pro lidovou kulturu a folklor doposud vykonal, děkujeme za vstřícnost a nejednu moudrou radu, podporu a pomoc a věříme, že naše dlouholetá úspěšná spolupráce bude dále pokračovat. Přejeme štěstí, zdraví, klid i pohodu pro další tvůrčí práci.
František Synek Diskusní fórum čtenářů |
|