Jeho známý výrok jsem neuvedla proto, abych naříkala nad stavem našeho jazyka, ať již v podobě spisovné nebo mluvené. Na jeho zjednodušování si ostatně nestěžují pouze Češi. S největší pravděpodobností bude jisté části současné české populace problém jazykového vývoje krajcvajc, ale co člověk zvídrní? Řeč našich prarodičů však obsahovala i slova poetičtější a subtilnější. Nastevři a roužni navazovalo jak atmosféru pohody, tak i tajemství zároveň. Z plzeňské mluvy naštěstí tato pobídka nevymizela. Co však tolik pranýřované germanizmy? I když mnohé poklesly na dno jazykového výraziva, najdeme mezi nimi i takové, jež nám budou znít při vzpomínce na naše prarodiče docela mile. Člověk zaměstnaný prací a každodenními starostmi neměl etymologické problémy, kep, pajer, šraubnzír, zanky a vůbec veškerý verkcajk byly pro něj nástroji každodenní nutnosti. Jistě mě každý čtenář rád doplní o další slova, připomínající domov a nejbližší okolí. V souvislosti s publikací, v loňském roce vytištěnou Státním okresním archivem v Rokycanech, však zůstaňme v oblasti Plzeňska, přesněji řečeno v jedné z obcí přeštického okresu. Jedná se o Skašov, proslulý domácí výrobou dřevěných hraček. V roce 1923 se zde narodil Josef Brand, plzeňským čtenářům známý řadou národopisných publikací. Většina z nich pojednává o životě lidových řemeslníků. Jak lze z výše uvedeného vytušit, doplnil autor svůj pohled do jejich domácí dílny i o stránku jazykovou. Povadlé květy (ba i bejlí) lidové mluvy krajiny pod Zelenou horou, tak se nazývá útlý svazek, obsahující čtvrt tisíce lidových výrazů s komentáři, jež jsou šťastným, odborně vedeným pokusem o jejich vysvětlení. Všechny byly zaznamenány v jediné obci. Škála jejich expresivity je široká, příslušnost k jednotlivým slovním druhům často problematická. Je např. nesnadné určit, kde končí podstatné jméno či sloveso a kdy začíná citoslovce. Nelze se proto divit, že v případě výrazů jako čiš! Nebo jadrného, pocit naprostého nihilismu vyjadřujícího - prdlajs, se autor raději vzdal klasifikace.

Nová kniha J. Branda, vydaná Obecním úřadem ve Skašově, není jen pouhým "milým čtením", jež nám zpříjemňuje vzpomínky na minulost. V regionální badatelské práci je dobrou motivací, příručkou hodnou následování.

První valašsko-český slovník obsahující zhruba 15.000 hesel dokončil počátkem tohoto roku sedmašedesátiletý Silvestr Kazmíř ze Vsetína, uvádí krátká zprávička Lidových novin ze dne 18. ledna 2001.Asi o 3.000 slov obohatil jeho vlastní unikátní sbírku slovník Jana Misarka ze Slavičína na Zlínsku, jehož dílo na lístcích bylo uloženo v krabicích ve vsetínském muzeu. Valašské výrazy sepisoval Kazmíř od studentských let, takže slovník vydává po padesátileté sběratelské práci. Byla to doslova jazyková archeologie. Zlí jazykové trousili, že Valaši potřebovali k životu 300 slov, když na sebe volali z hory na horu. Stejně tolik jich prý znali angličtí námořníci, řekl badatel a zdůraznil, že tuto nehoráznou lež jeho slovník jistě vyvrací.Zaznamenal jsem dokonce slova, jejichž význam je třeba ještě hledat, a také některé neznámé vulgarismy, dodal.

Marta Ulrychová a redakce

[Editace článku: správce systému] Přehled návštěvnosti