Masky zaplnily Prahu
Krátkou zprávu o Eurokarnevalu masopustních souborů a VIII. festivalu Guggemusic, který se každoročně koná v různých městech Evropy (např. Řím, Paříž, Verona) a který letos od 25. do 26. ledna oživil také ulice Prahy, si dovoluji nabídnout čtenářům Folkloru, a především členům Folklorního sdružení ČR, protože si myslím, že to byla akce, která si pozornost zaslouží, byť zcela neodpovídá pojetí festivalů a přehlídek, jak si je představujeme a jak je organizujeme.
Podotýkám, že jde o stručnou osobní "dojmologii", protože - ač jsem se zúčastnil většiny ohlášených akcí - nepodařilo se mi získat přesné informace ani o účinkujících souborech, ani o organizátorech. Vycházím tedy jenom z toho, co jsem viděl (nebo mohl vidět), resp. slyšet.
Rozhodně je zajímavé, že se v Praze uskutečnila akce, která se hlásí k tradiční kultuře a že organizátor v jejím rámci dokázal představit 35 souborů z Itálie, Francie, Rakouska, Německa, Lichtenštejnska, Švýcarska a osobně jsem viděl i naše zástupce z Vlašimi (dohromady snad 1.000 masek, což se mi ovšem nezdá, vezmu-li v úvahu průměrný počet členů souborů kolem 25 osob).
Zatímco v pátek 25. ledna se zúčastněné soubory představily animačními vystoupeními v nejrůznějších částech Prahy, sobota patřila průvodu z Hradčanského náměstí a společnému vystoupení na Staroměstském náměstí.
Zde je nutno podotknout, že celá koncepce spoléhala na princip pouličního "happeningu", tedy nepočítala s motivo-vaným, ale jenom s náhodným divákem. Kdo neprošel celou trasu sobotního průvodu, nemohl získat přehled, kdo se vlastně celého Eurokarnevalu a festivalu Guggemusic zúčastňuje. Zatímco náhodný divák se mohl spolehnout na informace rozhlasu a televize (pouze upoutávka), zaujatému publiku se nedostalo více informací ani formou letáčku, ani slovem konferenciéra, protože ani na Staroměstském náměstí se nevystupovalo na pódiu (byť ještě pár dní před tím tam stála scéna pro vánoční a novoroční programy).
Takže princip akce počítal s ulicí a hlavně náhodným kolemjdoucím divákem. Tak či tak se mi podařilo, mojí vytrvalostí a velkou náhodou, zjistit, že organizátory akce byly dvě velké cestovní kanceláře - německá a česká (víc jsem nezjistil). Rozpočet, zejména z hlediska nás, organizátorů festivalů u nás, se mi zdál také astronomický, nicméně výsledek podle mého - ceně neodpovídal.
Musím se však vrátit k pozitivům akce, a také ji trochu přiblížit (je-li to pro nás folkloristy vůbec možné):
- Atmosféra celé akce byla na první pohled impozantní. Každé vystoupení účastníků přitáhlo stovky diváků, přestože bez pódií už bylo jenom slyšet, nikoli vidět. (Ale slyšet bylo dobře díky charakteru doprovodných muzik).
- "Masopustní" masky byly dokonalé, vycházely však jednoznačně z městských karnevalových tradic (tzv. ber kde ber, a hlavně co nejvíc lesku), což zcela neodpovídá pojetí zkušenějšího českého diváka, který má masopust zapsán v mysli jako venkovskou, relativně čistou folklorní tradici. Tradice městských karnevalů je zřejmě na západě Evropy natolik živá, že může aktuálně čerpat třeba i z amerických kreslených seriálů nebo "comicsů" (žesťové nástroje jsou fauvisticky pomalované, některé masky jakoby se inspirovaly kresleným seriálem o Nindžích apod..)
- "Guggemusic" - to je to, co u nás neexistuje, ale pro animační vystoupení je zcela geniální. Několik heligónů, případně nějaká trumpetka, píšťaly (i obyčejné sportovní píšťalky), ale hlavně bicí v plném gardu, přizpůsobené navíc možnosti hrát v průvodu i na místě (prostě na trakáčcích, které se dají vozit i postavit). Repertoár není dechovkový, ale od džezu přes evergreeny až po folklor (možná opačně) bez rozdílu (švýcarská kapela si zahrála dokonce dvě skladby pana Šlitra). Základ je ovšem to, co je při fandění na fotbale - velký hluk a těžký rytmus, ovšem také mnohem více nástrojů a schopnost hrát poslouchatelně (harmonicky) dohromady v jakémkoli (nedefinovaném) počtu.
- Obrovská nálada hráčů i "pouhých masek", jejich humor a potřeba hrát a předvést se, ale i vděčnost publika - srovnám-li to s našimi muzikanty (vlašimští odcházeli unaveni průvodem, sotva happening na Staroměstském náměstí začal, a to jim již chyběl i úsměv na tváři). Máme se čemu učit!
Tímto bych asi mohl skončit. Zůstává mi však v peru otázka. Proč o tak veliké akci nemělo Folklorní sdružení ČR ani základní informace? Proč naše organizace nevstupuje v hlavním městě ani do takových tradičních akcí, jakou je již velmi renomovaná španělskou komunitou organizovaná Jízda tří králů (Cabalcada) na Hradčanech? Dalšími šancemi průniku Folklorního sdružení ČR do - z hlediska prosazování folkloru velice nejednoduché pražské situace - mohou být i festivaly "Praha, srdce Evropy" (festival menšin, organizovaný ostatně naším členským souborem Limbora), nebo na září 2001 připravovaný Grand Prix IGF Prague (FoS ČR je členem pořadatelské mezinárodní organizace). Chceme se přece prosadit i v Praze! Pokusme se tedy zviditelnit všude (platí nejen pro Prahu!), byť nám to naše "folklorní" svědomí (nebo purismus) prvotně nedovoluje. Nicméně: v jiných zemích jsou podobné akce chápány jako rovnocenná součást tradiční kultury. A Praha je jedním z nejvý-znamnějších kulturních evropských center. I když se z našeho folklorního pohledu nikdy nemůže stát Strážnicí!
Viliam Dekan
Diskusní fórum čtenářů
(prozatím žádný názor)
SOUVISEJÍCÍ TISKOVÉ ZPRÁVY A ČLÁNKY
Zveřejněno 08.03.2001