HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANAPO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY

VYHLEDÁVÁNÍ
Vyhledávací centrum
Encyklopedie FoS
DNY TRADIČNÍ KULTURY
O dnech Tradiční kultury
Idea a význam projektu
Zprávy a články
KALENDÁŘ AKCÍ
Kalendář Tradiční kultury
Kalendář folklorních akcí
Kalendář folklorních festivalů
Kalendář C.I.O.F.F.
Kalendář I.O.V.
PARTNEŘI PROJEKTU
Folklorní sdružení ČR
Národné osvetové centrum
Folklórna únia Slovenska
Nógrád Megyei Kozmuvelodési es Turisztikai Intézet
Národní ústav lidové kultury
Valašské muzeum v přírodě
Obec Slováků v ČR
Legnické centrum kultury
VÍTEJTE V ČESKU
O české republice
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
Gastronomické speciality
VÍTEJTE NA SLOVENSKU
O Slovenské republice
VÍTEJTE V POLSKU
O Polské republice
VÍTEJTE V MAĎARSKU
O Maďarsku
PARTNEŘI DTK
FOLKLORNÍ SDRUŽENÍ ČESKÉ REPUBLIKY


 
 

Známé - neznámé tváře a kraje IV.: Milena Kmentová

S rozporuplnými pocity jsem přijala vyzvání k napsání tohoto příspěvku. Po přečtení milých vyprávění svých předchůdců doufám, že i následující řádky potěší čtenáře Folkloru.
Můj živý vztah k lidovému umění byl předurčený prostředím, ve kterém jsem vyrůstala. Moji rodiče Milena a Jiří Pitterovi tancovali v té době v souboru Kytice, nablízku byli manželé Čumpelíkovi, Harčarikovi, Růžkovi... Nadšeně jsme se sestrou sledovaly vystoupení, učily se písničky, poslouchaly doma nahrávky vynikajících lidových muzik.

Už v předškolním věku jsme začaly tancovat v dětském lidovém souboru při ÚDPM JF, pozdějším Rozmarýnku. Po dobu celé školní docházky nás trpělivě vedli manželé Věra a Ivan Muchkovi a paní Eva Zetová. Svými tanečními a pedagogickými zkušenostmi poskytovali celému souboru výjimečně kvalitní zázemí a totéž platilo o dudácké kapele a úpravách pana Karla Krasnického. Byli jsme parta nadšená, zlobivá i vděčná a odvažuji se tvrdit, že pod jejich vedením si mnozí z nás ve třinácti, čtrnácti letech o mnoho nezadali s dospělými tanečníky. S úsměvem vzpomínám na jedno sobotní odpoledne, kdy jsme s radostí a přehledem posloužili Miloši Vršeckému jako figuranti pro výuku posluchačů lidové konzervatoře. Těch pěkných vzpomínek je samozřejmě mnoho - společné zkoušky s muzikou, velká i menší vystoupení, přehlídky, zájezdy, soustředění.
První rok na gymnáziu byl zároveň i posledním rokem v Rozmarýnku a prvním hostováním v Kytici. Na jednom jediném vystoupení při jediném tanci jsem se na jevišti setkala s cimbálovkou Kytice a primášem Karlem Untermüllerem (byly to východoslovenské karičky v choreografii Jožky Harčarika).
Ve zmíněném školním roce jsem také absolvovala 1. cyklus hry na klavír na ZUŠ v Praze 8 - Libni ve třídě paní profesorky Jarmily Knotové. Kdybych tenkrát hrála tolik jako teď, neměla by se mnou paní profesorka tolik trápení a já tolik nervů. (Pro pobavení všech, kdo mě blíže znají, zde čestně prohlašuji, že z "lidušky" na Praze 6 mi bylo doporučeno v mých devíti letech odejít.)
S dospělým souborem Kytice jsem prožívala zvláštní období plné změn - svoji činnost ukončila cimbálovka, soubor se stěhoval do Letňan, spolupracoval s muzikou Jiřího Pospíšila a s Pražským dechovým orchestrem. Vlastní českou kapelu dal pak dohromady Aleš Luňáček z pražských vysokoškoláků. To už jsem kromě tancování hrála na dudy. A když jsem se po maturitě nedostala na VŠ do Plzně, začala jsem klavírní korepeticí podporovat vznikající dětský soubor Kytice.
Po jediném školním roce, ve kterém zároveň pracoval dospělý i dětský soubor, padlo na má bedra i vedení kapely. Shovívavost muzikantů i posluchačů musela být zpočátku velká. Nicméně základní hudební vzdělání, léta poslouchání kvalitních úprav lidové hudby a souběžné získávání vědomostí na katedře HV PedF UK začaly přinášet ovoce. Úzká spolupráce s mamkou na sále i doma napomohla vzniku drobných tanců i větších kompaktních celků (Všechno lítá, co peří má; Proč dudáci, když hrají, tupají; Co se v Čechách o ševcích zpívalo).
Kupící se zkušenosti a všestranná podpora ze strany katedry HV mi dodaly odvahy a já jsem (ač posluchačka katedry SPPG) absolvovala diplomovou prací Zpěvník a instrumentální úpravy lidových písní národnostních menšin žijících na našem území. "Poslouchatelná" část diplomové práce byla v roce 2000 prezentována muzikou Kytice a hosty na koncertech v Ratibořských Horách a pražském Atriu.
Za těch pár let existence prošla tanečním souborem i kapelou řada dětí a mladých lidí a já jsem začala citlivě vnímat to, jak společná práce na krásné téma otevírá srdce, prohlubuje vztahy, formuje k dobrému, spojuje lidi vzdálené místem, zkušenostmi i věkem. Prožívám jejich nadšení, překvapení, vytrvalost, trému, chuť do tancování i hraní.
Podobné nadšení občas "vydoluji" i ze svých studentek v Dívčí katolické škole; statisticky by se dalo dokázat, že při HV to jde lépe než při matematice. Zřizovatelem školy, v níž učím, jsou salesiánky a právě spolupráce se salesiánskou rodinou nám umožnila přesunout tradiční vánoční i jarní koncerty souboru do nádherných prostor Salesiánského divadla v Kobylisích. Na náš koncert Vás, milí čtenáři, tímto srdečně zvu.

Diskusní fórum čtenářů
(prozatím žádný názor)

DALŠÍ INFORMACE: Folklorní sdružení ČR
Zveřejněno 27.10.2001 v 13:23 hodin

Copyright 1998-2023 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
 
FOLKLORNÍ FESTIVALY
    FOLKLORNÍ AKCE
      TURISTIKA