Letošní soutěže o titul Miss plesu 2003 se zúčastnilo osm dívek. Vítězství si nakonec odnesla Helena Kyněrová ze Svatobořic-Mistřína, druhé místo obsadila Hana Dostálová z Brna a třetí místo Dana Matulová z Dambořic. Dívkám blahopřejeme a podobně jako v minulých letech jsem jim položil několik zvídavých otázek.
Můžete se nám krátce představit? Jak se jmenujete, odkud pocházíte, kolik je Vám let, kterou školu navštěvujete?

Helena:
Jmenuji se Helena Kyněrová, narodila jsem se v roce 1980. Bydlím v malebné obci Svatobořice-Mistřín a pracuji u jedné firmy v Hodoníně.

Hana:
Mé jméno je Hana Dostálová, je mi 16 let a pocházím z Brna. Zde také studuji první ročník Střední průmyslové školy stavební.

Dana:
Jmenuji se Dana Matulová, pocházím z Dambořic, kde od malička vyrůstám. V srpnu mi bude 17 let a druhým rokem studuji Střední odbornou školu v Brně v Černovicích, obor oděvnictví.
V kterém souboru a kolik let působíte? Jste tanečnicí nebo zpěvačkou? Kdo Vás do souboru přivedl a co Vám působení přineslo?
Helena:
Už jako tříletou holčičku mě rodiče přivedli do dětského souboru Podkověnka, za což jsem jim dodnes vděčná, a děkuji jim, že jsem mohla poznat folklor a vše co k tomu patří. Také jsem ještě navštěvovala výuku hry na housle. Po základní škole jsem začala navštěvovat Slovácký soubor Mistřín, kde jsem tancovala a při zahraničních zájezdech poznávala folklor tři roky. V současné době tancuji a zpívám již šestým rokem ve Slováckém krúžku Svatobořice-Mistřín, do kterého mě přivedli kamarádi a okolnosti.

Hana:
Už je to osm let od doby, kdy jsem se jako malá začala folkloru věnovat. Viděla jsem leták s nabídkou konkurzu na přijmutí nových členů do folklorního souboru Púčik, tak jsem si řekla, že to vyzkouším, a ono to vyšlo. Začalo mě to po všech stránkách bavit a baví mě to dodnes. Mám kolem sebe mnoho kamarádů, účastníme se nejrůznějších festivalů, jezdíme do zahraničí. Co víc si můžu přát?

Dana:
Něco málo přes rok tancuji v Národopisném souboru Salajka. Přivedla mě sem záliba k tanci a touha poznat i něco jiného než je polka, valčík, tango a jiné tance. Byla jsem vlastně jednou z prvních členek souboru.
Jakým způsobem Vás ve vašem v souboru do soutěže nominovali? Jak probíhal výběr? Těšila jste se nebo jste měla obavy?

Helena:
Jak mě nominovali? Tak to je velmi zajímavá otázka. Abych pravdu řekla, tak ani nevím. Vedoucí přišel v týdnu před plesem a zeptal se mě, jestli už mám tu fotku. Vůbec jsem nevěděla, o čem mluví. Po krátkém hovoru jsem teprve zjistila, že jsem přihlášena do této soutěže. Takže na nějaké obavy a těšení nebylo mnoho času.

Hana:
Jakým způsobem mě do soutěže nominovali? Ono se to asi takhle nedá říct. Náš vedoucí přišel s nabídkou účasti některé dívky na Miss plesu a při té příležitosti se mě jednoduše zeptal, jestli se nechci i já zúčastnit. Kývla jsem, že ano, a bylo to.

Dana:
Na zkoušce nám vedoucí rozdal papírky, abychom na ně napsali jméno dívky, která by se měla zúčastnit. Byl to celkem vyrovnaný boj, ale nakonec vybrali mě. Nevěděla jsem, jestli se mám těšit nebo se obávat, protože jsem neměla tušení, co mě čeká. Obavy přišly až těsně před plesem.
Jaké pocity jste měla po vyhlášení na plese a jak Váš úspěch komentovalo nejbližší okolí?

Helena:
Samozřejmě, že jsem měla velkou radost. Tímto bych také hrozně ráda poděkovala ostatním členům krúžku a všem přítomným na plese, kteří mě podpořili a dali mně svůj hlas. Rodičům a příteli udělalo vítězství asi největší radost.
Hana: Myslím si, že každá z nás tajně doufala, že bude ta nekrásnější. Při vyhlašování výsledků jsem se cítila trošku nervózní a napnutá, ale celkem jsem to zvládala v klidu. Výsledek byl příjemný. Později mi všichni přišli pogratulovat k úspěchu a pro mě to byl takový o týden zpožděný dárek k narozeninám.

Dana:
Vůbec jsem to nečekala, protože jsem se této soutěže zúčastnila poprvé. Po vyhlášení mého jména jsem chvíli přemýšlela, jestli jsem se nepřeslechla, ale jinak jsem byla nadšená. Myslím, že mně všichni blahopřáli. Ale velkou zásluhu měla moje maminka, která mne nastrojila, a také můj taneční partner. Přála bych ten pocit všem děvčatům.
Jaké jsou Vaše životní cíle? Čeho byste chtěla v životě dosáhnout?

Helena:
Pokud to půjde, tak bych se chtěla co nejdéle věnovat folkloru jako takovému. Ale ze všeho nejvíce si přeji, abychom byli hlavně všichni zdraví, protože to je nejdůležitější. Všecko ostatní tak nějak přijde samo.

Hana:
Ze všeho nejvíce bych chtěla dostudovat střední školu, poté vysokou a stát se architektkou. Moc ráda bych procestovala kus světa, ale ze všeho nejvíc bych si přála, aby se folklor přestal ztrácet z našich životů, protože už teď je ho velmi málo.

Dana:
Co nejdéle bych se chtěla věnovat tancování. Až dostuduji, tak se chci nějakým způsobem uplatnit v oboru a pak někdy založit rodinu.

Děkuji za odpovědi.

[Editace článku: uživatel č. 372] Přehled návštěvnosti