Od 12.do 16.03.2003 patřil Slovenský rozhlas v Bratislavě folkloru dvanácti evropských států.
Konala se tady totiž soutěž Grand Prix Svetozára Stračinu. Zatímco minulé ročníky patřily jen slovenským nahrávkám autentického a autorsky upravovaného folkloru, Letos se poprvé soutěžilo pod patronací Evropské vysílací unie EBU na mezinárodní úrovni. Přehlídka tak navázala na proslulou Prix folklorique de Radio Bratislava ze 70. a 80. let.

Nejvyšší ocenění si z Bratislavy odvezla Ukrajina za původní nahrávku lyrické písně Oy, u nedelyu rano... pěveckého souboru z vesnice Kryačkivka na Poltavě. Z České republiky se klání účastnil Český rozhlas, jmenovitě studia Brno, Ostrava a Český rozhlas 2 - Praha. Nejúspěšnější byli Ostraváci, kteří obsadili čtvrté místo v kategorii neupravované lidové hudby za píseň Rozmilý člověče, blíží se svítání...

Lákavý byl doprovodný program, který účastníkům nabídl Slovenský rozhlas.
Rozhlasoví redaktoři, kteří mezi hosty převažovali, se tak seznámili s projektem Národního osvětového centra, který mapuje lidové tance -

Bohužel málo času bylo na diskusi o postavení folkloru v současném vysílání. Doyen slovenských folkloristů dr. Ondrej Demo ve svém příspěvku uvedl, že podíl folkloru na vysílané hudbě je u Rádia Slovenska 7,6%, u Rádia Devín 3,3% a Rádia Regína dokonce 12,9%. Pro naše poměry je téměř neuvěřitelné, že Slovenský rozhlas může jako zdroj nahrávek autentického folkloru využívat (!) 238 venkovských lidových souborů a dalších 114, které se věnují scénické folklorní stylizaci. Zajímavé byly také výsledky odboru mediálního výzkumu Slovenského rozhlasu z roku 2002, podle kterého poslouchá tradiční lidovou hudbu velmi rádo 16,1% posluchačů (rádo 26,3%), zatímco stylizace má velmi rádo jen 5% posluchačů (rádo 16,5%). České redaktory, znalé žánrové hudební preference rozhlasových posluchačů, z toho bolelo srdce.

Z následné debaty vyplynulo, že by bylo vhodné zabývat se trendy ve vysílání folkloru mezioborově. Setkat by se tak měli novináři s folkloristy a učiteli, neboť rozhlas se čím dále tím častěji stává jediným zdrojem poznání původní národní písně pro širokou veřejnost.

Vrcholem Grand Prix Svetozára Stračinu pak byl galakoncert, kde se střídaly neuvěřitelně čisté a přesto pravdivě nahé hlasy s brilantními instrumentálními sóly.