Plesání s Klíčkem
Je večer 15. února, den po zamilovaném Valentýnku....
Je večer 15. února, den po zamilovaném Valentýnku. Krásně chumelí a my se pomalu chystáme na ples, který pořádá dětský folklorní soubor Klíček společně s místní základní školou. Lakýrky kloužou po vrstvě čerstvě napadaného sněhu, ale i tak se pomalu probojováváme ke vchodu místního sálu v Lidovém domě. Tam už nás čeká srdečné uvítání, slavnostní přípitek, u kterého si můžeme v klidu prohlédnout pár fotografií z historie i současnosti dětského souboru.
Ale rychle do sálu, kde už začíná svoji první sérii sextet Kurtha Winklera a my se můžeme rozehřát při tanci. Vyzdobený sál v motivech čtvero ročních období se pomalu zaplňuje a i na parketu místa ubývá. Po prvních pěti skladbách je Lidový dům plně obsazen. Za mikrofonem se již objevuje náš dnešní průvodce večerem - Miloš Chroust a seznamuje nás s dnešním programem. Dle jeho slov to vypadá velice zajímavě, ale nechejme se překvapit, oni ti spíkři občas rádi přehánějí.V závěru úvodního bloku jsme byli přivítáni panem Košťálem, ředitelem základní školy a zástupcem rodičů Klíčku. Ale to už se na parket hrne omladina a rozvážné tance dospělých nahrazuje rozverné laškování malých tanečníků. Máme tady první předtančení a můžeme se přiučit od tanečníků Klíčku, jak by to na parketu mělo vypadat. Malí, ale zkušení tanečníci předvádějí to nejlepší ze svých lidových pásem a je na nich vidět, že to nedělají poprvé. Jako inspirace pro následující večer je to dobré, akorát nevím, jestli se teď se svými krokovými variacemi nebudu stydět jít tančit. Ale co, pan Winkler se už opět chápe taktovky, a tak se jdu s partnerkou ztratit do davu.
V devět hodin tu máme další překvapení večera. Tentokrát se na parketu objevují starší děvčata, spíše slečny. Předvedou nám vystoupení s názvem Orchestr. Soubor je z Prahy a jmenuje se Cloggingová fantasie. Co to může být, taková fantazie? Trochu mi již napovídá nástup tanečnic, kdy slyším lehké cvakání jejich střevíčků. Nemýlil jsem se. Rozverná děvčata se v mžiku roztancovávají a od jejich bot, respektive od ozvučných plíšků na nich, se ozývá nádherné klapy klap, klapity klap. Parádní stepařské číslo, které lze nazvat vrcholem večera. Ó, jak jsem se mýlil, byli jsme ještě pár metrů pod vrcholem. Po půl hodině je totiž spíkrem opět ohlášen Klíček, tentokráte jen jeho starší a zkušenější část. A prý jsou to pěkní rebelové. No to si dovedu představit, jednoho takového mám doma a musím dát konferenciérovi za pravdu. Jeho slova se v zápětí potvrzují. Do sálu se řítí deset nekoordinovaných rebelů. Navíc nemají ani kroje. Dovolil bych si to popsat pro majitele černobílého příjmu: ONY jsou celé v černém, jen různobarevné křiklavé a krátké sukýnky prozrazují jejich náturu. Vše doplňují ladící mašle a dvoubarevné deštníky. ONI v černých džínách a bílých košilích s provokativně vyhrnutým rukávem. Černé boty na vysokých podrážkách, ruce bojovně zakleslé do povolených kšand a ve tváři mladická vzpupnost. Při prvních ostrých tónech písně Mě se líbí Bob... a okamžité koncentraci tanečníků již každý, včetně mě, pochopil, že se nejedná o žádné rebely, ale o normální Rebely. A to, co nám holky a kluci předvedli v sále se rebelií určitě nedá nazvat a mám takový pocit, že jejich výkon se vyrovnává s tanečníky ze stejnojmenného muzikálu, na jehož premiéru si budeme muset ještě nějaký ten měsíc počkat. Radost, hravost a rošťáctví, které z nich po celé vystoupení vyzařovalo jasně dávalo najevo, co jsou zač. Jsou to rebelové s velkým "R". U nás v Řevnicích máme již tedy premiéru za sebou a vzhledem k tomu, že dokázala zvednout celý sál ze židlí a tanečníci měli dlouhou děkovačku za neustálého potlesku, mohu říci, že se vydařila. Slovy se toto vystoupení ani nedá popsat a všichni, kdo neměli tu čest dnes, mohou jen doufat, že budou mít to štěstí a shlédnou toto pásmo na vlastní oči při nějaké jiné příležitosti.
Večer nám příjemně utíká a mezi stoly se objevují hostesky nabízející lístky do bohaté tomboly. Okamžitě se před tombolou začíná tvořit lehká fronta a šťastní výherci si chodí pro různé výhry. Od pletených panenek přes kosmetiku, víno, bábovky, dorty - je tu k mání přes tři stovky různých cen. Lístky, které nevyhrávají, dnes nepatří do koše, ba naopak se musí střežit jako oko v hlavě, jelikož o půlnoci přijde vyvrcholení v podobě vylosování hlavní výhry - stříbrného šperku, právě z těch nevyhrávajících lístků.
Ale to je ještě poměrně daleko. Ještě musíme několikráte obkroužit sál v tanečním rytmu, abychom dospěli k tomuto aktu. Aby nebylo napětí a čekání tak dlouhé, zpestřuje nám večer poslední předtančení. Tentokráte mé ucho lokalizuje hudbu nad 55o severně od rovníku a k nultému poledníku. Tanečníci ze skupiny Dvorana country dancers tuto domněnku potvrzují. Pánové v krásných zelenočerných kyltech a jejich protějšky v bílých skotských krojích nám předvádějí klasické skotské lidové tance.
Dalším půlnočním zpestřením je dámská volenka, kdy dámy mohou vyzvat svého vyhlédnutého tanečníka na parket a on jako slušný gentleman za odměnu obdaruje dámu pomerančem, kterých jsou zde připraveny dvě velké krabice. To by jeden nevěřil, jak rychle mohou zmizet dvě krabice pomerančů. Během tří skladeb je na parketu plno a v krabicích prázdno, ale nebojte se, na všechny se dostalo. Dámy se mohou těšit z tance i pomerančů a pánové si určitě nemohou stěžovat na nezájem.
A už je tady půlnoc. Máme za sebou čtyři hodiny dobré zábavy a blíží se půlnoční překvapení - losování hlavní ceny večera. Na pódium přichází konferenciér večera a přivádí si mladou a nevinnou pannu, která vylosuje z hromady nevyhrávajících lístků jednoho šťastlivce, který si domů odnese pro svoji partnerku nádherný stříbrný šperk. Mladá ručka se noří do sáčku plného lístků a ..... je to číslo 530. Chvíli je v sále jen vzrušený šum, ale najednou se, až na konci sálu, ozve radostné Olé! a šťastný majitel si jde pro krásnou hlavní cenu. Druhý ples Klíčku a Základní školy v Řevnicích se pomalu chýlí ke konci, mnozí již pomalu odcházejí do zasněžené noci a v sále zůstává jen hrstka skalních, která za tímto plesem pomyslně uzamkne dveře sálu v Lidovém domě. Musím říci, že si spíkr tentokráte na začátku nevymýšlel a my jsme mohli prožít další krásný večer v tomto roce.
Jakub Kencl
Diskusní fórum čtenářů
(prozatím žádný názor)
SOUVISEJÍCÍ TISKOVÉ ZPRÁVY A ČLÁNKY
Zveřejněno 01.06.2003 v 21:51 hodin