V Telči se hrálo a zpívalo, v Třešti se bydlelo a pracovalo. Jenomže se to pořadatelům už ve fázi příprav trochu vymklo z ruky. A nutno říci, že ku prospěchu věci. Mexiko nebo Zimbabwe bych totiž na mapě Evropy nehledal. A přesto soubory z těchto zemí mohli návštěvníci v Telči na zámku slyšet a vidět. Jak je tedy už konstatováno v názvu, toto evropské setkání bylo na světové úrovni. Bylo přínosem jak pro diváky a milovníky folklóru, tak pro každého člena zúčastněných souborů.

Program setkání totiž nezahrnoval pouze vystoupení na pódiích či na náměstích. Každý den byl ve znamení jedné z účastnických zemí. Pro "služební soubor" začínaly povinnosti hned brzy ráno. Musel ostatní účastníky setkání probudit. Jak jinak, než zpěvem a hudbou. Potom následovalo společné zpívání a tancování. Opět v režii "služebního souboru", který učil ostatní účastníky setkání své písně a tance. Takže se cizinci snažili mimo jiné říkat naše písmenko ř (například křen nebo Mařena) a tancovat hezky po česku. Dopolední program pokračoval v kroužcích. Každý se mohl zapsat kam chtěl. Na výběr byl kroužek výtvarný, jazykový, řemeslný, hudební, pěvecký, sportovní. Následující den byl mexický a tak všichni dopoledne zpívali španělsky a poskakovali po parketě v rytmu indiánských tanců.

Odpoledne pak soubory předváděly své umění v Telči, v Třešti a na nedalekém hradě Roštejn. A večer oživovaly pódium na nádvoří zámku v Telči. Já jsem bohužel na setkání prožil jen den český a mexický. Ještě jednou zdůrazňuji slovo bohužel. Ty dva dny strávené v Telči a Třešti totiž patří k těm hezčím, které člověk prožije.

Nejen mně se v Telči a v Třešti líbilo. Program kromě mnoha návštěvníků zaujal i starostu Telče pana Romana Fabeše a náměstka ministryně školství Jaroslava Müllnera. Oba si dokonce v pěveckém kroužku zazpívali.

Jediné, co v těch prvních dvou dnech pořadatelům nepřálo, bylo počasí. Ale i to si nakonec dalo říct. Možná jsem ten déšť odvezl sebou.