Když jsem se kdesi dočetla o významném životním jubileu Zdeničky Kyselé, tak mi to nedalo jinak, než vzít pero do ruky a připomenout její vzácné přátelství i odtud - z Prahy. Rovněž já jsem denně na společném pracovišti slýchala to "seď rovně, narovnej se, pozor na záda, jak to zase sedíš! ". Později jsem nedočkavě očekávala každou její novou choreografii a učila se skrze ni vnímat detaily, cítit tu nejmenší drobnost v tanci, každé malé gesto, každý nepatrný krůček. Nejvíce mne vždy uchvacovala Zdenčina komorní čísla jako Ruská polka, Starodávný, Povulný atp. Ty už ve mně zůstanou zapsány i s jejich prvními interprety navždy. Rovněž tak Zdenička se svým laskavým úsměvem, se svým nezdolným optimismem, se svou hlubokou láskou k tanci a se svými zkušenostmi a znalostmi. Jsem pyšná na její přátelství a pevně věřím, že nám další roky ještě nabídnou možnost se setkat. Co na tom, že už netančí, když hlava a srdce jsou plny melodií, kroků, tvarů i citových vyznání. To je život. Přejeme do dalších let hodně sil