České vánoce společně s adventním časem jsou pupeční šňůrou spojeny s hudbou a hlavně pak s koledami, které tak trochu dávají nahlédnout do zrcadla životů našich venkovských předků. Když k tomu připočteme spousty zvyků a pověr, které se překlenuly z minulosti až do dnešních dnů, začneme si je vybavovat a lecjakou koledu pobrukovat, pak jsme připraveni, lépe řečeno naladěni k návštěvě vánočního koncertu.

Přesně v takové náladě jsme s manželkou odjížděli v sobotu 13. prosince do Rokycan. Pro mne se tohle město rýmuje s českou písničkou, tancem a muzikou. Takové rýmování se na mě hrne, kdykoliv se tam chystám na nějaký folklorní pořad. Mohu být rozladěný jako dudy, zmoklý jako slepice, v rozpoložení nepříjemné životní situace, tam vždycky pookřeju, protože lidová písnička má onu zvláštní moc přivábit do hlavy trochu veselí, ba i volnost na duši. A taky jsem někde slyšel, že naše písničky nelžou - nemají proč a nemají komu. Kdo jim nevěří, ať je neposlouchá. Já mezi nevěřící Tomáše nepatřím.

Spojené rokycanské soubory nazvaly svůj pořad V ten vánoční čas. Mohu jen napsat, že podobné taneční divadlo jsem u nás v jihozápadních Čechách od amatérského folklorního souboru ještě neviděl. Svým dílem k němu přispělo 150 účinkujících dětí a dospělých, výtvarná a technická spolupráce bývalých souborových členů, vlastnoručně vyrobené náročné kostýmy maškar, využití rekvizit, přehršel scénických nápadů, samozřejmě výborná režie a navíc excelentní vtipní průvodci pořadu v roli "andělů a pastýřů" Zdeněk Vejvoda, Vítězslav Vlček a Petr Jirsa. Děj se odehrával mezi zasněženými vesnickými chalupami, nad kterými zářila velká zářící kometa. První část věnovaná Adventu byla pestrou připomínkou nejrůznějších zvyků, svátků světců, průvodů a tradičních maškar. Část druhá připomněla zpracovanými koledami a zvykoslovím čas vánoční a měla výborný závěr. Za zpěvu se před diváky nápaditým způsobem vytvářel živý obraz jeslí s boží rodinou, lidí a lidiček včetně zvířátek, tak jak je známe z betlémů. Tenhle obraz přesvědčivě doladil celkovou atmosféru večera.

Chápu, že bez nějakých drobných kritických připomínek nemohu skončit, ale jsou to jen drobné pihy na kráse. Všechny lidové muziky se snažily hrát co nejlépe, byť jim občas nějaký ten tón nezazněl tak, jak by si muzikanti přáli. Autoři několika partitur by také neměli přeceňovat technické možnosti svých hráčů - psát jednodušeji. Na druhé straně je třeba říci, že muzikanti hráli tím, co mnoha profesionálům chybí - hráli srdcem, a to bylo jaksepatří slyšet. Taneční zpracování koled je tvrdým oříškem. Kupříkladu dát vážné vánoční písni Byla cesta ušlapaná... tu správnou pohybovou náladu, to je věru těžká věc. Zapochyboval jsem i nad tou veselejší Přišli sme k vám na koledu..., která choreografickým zpracováním pro skupinu chlapců působila vojenským drilem, k čemuž jistě přispěl i hudební doprovod 2 klarinetů s bubínkem. Ale víc kritických poznámek už ze sebe nevymáčknu.

V Rokycanech kdysi zasadila malý stromeček zájmu o českou písničku, tanec a muziku vzácná žena, paní Božena Auterská. Stromeček tady našel úrodnou půdu, jeho kořeny zapustily další kořínky, strom pěkně povyrostl a dlouhá léta už vydává zdravé, voňavé ovoce. A protože ten stromeček byla jabloň, tak na vánočním jevišti dva hlavní aktéři v roli andělů se s chutí zakusovali do červených jablíček odrůdy "Božena" ze sklepa Auterských, což také řekli a diváci nadšeně aplaudovali.

Vánoční koncerty spojených folklórních skupin a souborů z Rokycan ve zdejším kulturním domě jsou v široširém okolí věhlasná, a proto pravidelně vyprodaná. Ani letos tomu nebylo jinak. Co dodat? Že stejně jako v minulosti dělají svému rodnému městu opravdovou čest.

[Editace článku: Jana Holáňová] Přehled návštěvnosti