Jméno Jaroslava Tůmy není známo jen milovníkům varhanního umění. Docent pražské HAMU je proslulý rovněž jako pohotový hráč na cembalo, schopný se při doprovodu sólistů pohotově přizpůsobit, třebas i změnou původní tóniny. U varhanního pultu se jeho pohotovost uplatní v rychlém ovládnutí nástroje, který se mu právě dostane pod ruce, v brilantní prstové technice, konečně pak improvizačním umění "par excelence". Plzeňané mají štěstí, neboť Jaroslav Tůma se do Plzně často vrací, aby v samostatném recitálu předvedl zvukové možnosti varhan chrámu sv. Bartoloměje. O adventních nedělích si je v kratších vstupech mohli po sobě vyzkoušet i Tůmovi žáci.

Poslední adventní zastavení 21. 12. 2003 ve tři hodiny odpoledne pak patřilo jejich pedagogovi, který čtyřmi vstupy vytvořil hudební předěl při čtení evangelia. Jako posluchače, spjatého s folklorem, mne zaujal především vstup třetí a čtvrtý. Předposlední byl vystavěn na hudebním materiálu dvou koled ze Sušilovy sbírky - Marie a Alžběta (s incipitem Byla cesta, byla ušlapaná... a Josef, můj kochany Josef...), v nichž se proslulý varhaník hráčsky zaskvěl všemi finesami práce s oběma nápěvy. V mohutném, zvukově efektním závěru nechal posluchačům pocítit účinek sestupné velké tercie, tvořící závěr prvního z nich. Poslední improvizace na téma koledy Slyšte, slyšte pastuškové..., zněla zpočátku téměř rokokově, téma v ní bylo zpracováno variační technikou, aby se posléze uvolnilo v evolučnímu toku, který - protkán několika virtuózními chromatickými postupy - opět gradoval k mohutnému, zvukově efektnímu závěru.

[Editace článku: Jana Holáňová] Přehled návštěvnosti