V pátek 23. ledna uspořádala již po deváté Horácká muzika ze Žďáru nad Sázavou (dříve se jmenovala ve shodě s jedním ze zdejších souborů Studánka) Folklorní koncert, na který si tentokrát jako hosta pozvala český soubor Stražišťan z Pacova. Koncert se konal - namísto v pěkné, ale temperaturou přece méně přívětivé barokní kapli - v hezkém sále Domu dětí a mládeže.

První (podstatně delší) část koncertu obstarala domácí kapela, která se představila ve velmi dobré formě. Tvoří ji výhradně žáci či absolventi zdejší ZUŠ, vedení jejich učitelkou. Desetičlenné těleso tvoří pět smyčcových nástrojů (housle a basa) a pět dechových (po dvou flétny a klarinety a hoboj). Až na úvodní číslo (Dajče), které upravil Arnošt Trkan, byly všechny úpravy dílem zakladatele a dřívějšího vedoucího muziky, známého brněnského folkloristy Josefa Hory. Ten plně využil možností daných jak obsazením (např. oddělené použití smyčcové a dechové sekce), tak i hráčskými schopnostmi muzikantů - výborný byl zvláště klarinetista. Jen basista měl občas poněkud potíže s intonací, ale naštěstí většinou vystačil s prázdnými strunami. Pestrý program ukázal až nečekané bohatství horáckého folkloru. Většinou lyrické písničky v podání dvojice sympatických zpěvaček (v jedné z nich je nápaditě doprovázel jen hoboj) střídala instrumentální čísla často tanečního charakteru, z nichž zaujal zejména kousek nazvaný Pištba v podání dvou zobcových fléten a klarinetu.

Čeští hosté přijeli s muzikou jen polovičního obsazení - pouze dudy, houslové kontry, dva klarinety a basa (také zde byla nejslabším prvkem, navíc vzhledem k ladění dud v Es nemohla využívat prázdné struny). Přivezli si však s sebou pět děvčat, která se předvedla nejen jako kvalitní dívčí sbor, ale i jako tanečnice, neboť písničky - stejně jako instrumentální skladby většinou v polkových rytmech - prezentovaly v jednoduchých, ale působivých choreografiích. Jako dobří zpěváci se projevili i oba klarinetisté a dudák, kteří se v jedné ze závěrečných písní pustili s děvčaty do vtipného škádlivého dialogu. Kdo očekával, že uslyší českou podobu horáckého folkloru, byl možná poněkud překvapen, protože vystoupení se blížilo spíše jihočeským kapelám nebo stylu, který známe z rozhlasových nahrávek Plzeňského lidového souboru. Publikum, které se sešlo v dosti hojném počtu, se rozcházelo v pohodě a dobré náladě díky dobrým výkonům i hezké muzice, kterou předvedly oba soubory.

[Editace článku: Jana Holáňová] Přehled návštěvnosti