Vůbec jsme nevěděli, jestli Tomáš přijde na svět. Maminka prodělala vážnou nemoc, bojovala o svůj život, měla zástavu srdce, byla v bezvědomí a to s ní prožil i nenarozený Tomáš... Narodil se 14. 8. 1991 ve znamení lva pod dohledem celého konzilia lékařů ve Fakultní nemocnici v Brně.

Od narození byl velmi šikovný. V jednom roce začínal mluvit. V roce a půl spojoval krátké věty. Byl neustále veselý, miloval říkanky a písničky. Když jsme nahráli jeho první písničku, s babičkou zpíval Zdrávas Královno, měl málo přes dva roky.

Ve třech na rodinné oslavě nastartoval auto svého strýce a jelikož byla zařazena zpátečka, auto couvalo. Na poslední chvíli jsme zabránili srážce. Kde vzal klíče a jak to provedl? Dodnes to nikdo neví. Tomáš je prostě živel.

Něco málo po třetích narozeninách se začal zajímat o písmenka. Pořád se ptal, co je to za písmenko. Museli jsme mu číst. Brzy začal slabikovat slova a ve čtyřech si přečetl, co dávají v televizi.

V první třídě s ním šili čerti. Neustále vyrušoval, dostával pochvaly i poznámky. Do čtvrté třídy tvrdil faráři v náboženství: Otče Václave, já budu také otec, jak vy! Svůj životní cíl později změnil na advokáta. Dodnes ministruje a v kostele odmala rád zpíval mezi babičkami.

Ve druhé třídě Tomáše třídní učitelka Jitka Malá přivedla k houslím. Obdivoval, jak jim v hodinách hrála a přišel za námi s tím, že se chce na ně učit hrát. Zrazovali jsme ho od toho a strašili denním cvičením. Tvrdil, že hrát bude každý den. Své slovo plní. Je v sedmé třídě a hraje opravdu pořád. Teď, kdy si kluci v Kuřátku sami od sebe založili hudeckou muziku, cítíme, že je to pro něho ještě větší radost.

Jeho povahu dokládá také noční příhoda. V osmi letech se zapomněl venku až do tmy. Našli jsme ho s kamarádem, při povídání zapomněli na čas. Tehdy jsme mu domluvili, ale nebili jsme ho. Týdenní zákaz vycházek ho však tak rozzlobil, že volal linku bezpečí. Takový to byl rozumbrada...

Lásku k jídlu dokládá i příhoda se slohovou prací. Pan učitel češtiny nevěřil svým očím, když četl Tomášův sloh na téma, které si sám vybral - Můj řízek v trojobalu - zvládl ho bravurně, s velkým zápalem a hlavně zkušeně, že dostal výbornou, a učitel těsně před důchodem uznal, že něco takového ještě nečetl. Pod vedením učitele Vlastimila Ondry se zakousl nejen do zpěvu a tance v souboru Kuřátko, ale s jeho pomocí začal psát a vydávat se spolužáky školní časopis Bublanina. V celostátní soutěži dětských školních časopisů Freinet získal loni i letos druhé místo v konkurenci stovky podobných školních časopisů.

V poslední době si náš Tomáš zamiloval tiché rybaření, u kterého naše rodina tráví mnoho hezkých chvil.

Pamatuji si přesně, jak mi bylo po první zkoušce Kuřátka - dětského souboru z Bánova. Založil jsem jej dva měsíce po svém nástupu na první stupeň bánovské školy. Všichni už odešli, seděl jsem osamocen na pódiu ve ztichlém a potemnělém školním sálku a přemýšlel, jaký to má všechno smysl... Vždyť oni neumí ani zazpívat... , stále mi letělo hlavou. V kalendáři stálo napsáno - pondělí 15. listopadu 1999.

O čtyři roky později, v pátek 5. září 2003 jsme se v Luhačovicích u léčivého pramene Ottovka se všemi šestadvaceti kluky v skrytu kamenného podloubí rozezpívávali. Najednou do mě malý Šimon drcá a říká: Pane učiteli, já sem sa naučíl druhý hlas k Otvírajte sa strážnické brány.... Narážel tím na písničku, kterou jsme se museli naučit na přání Jana Rokyty do jeho strážnického pořadu Na pěknú notečku....

Tomáš vědomý si zásad naší práce - věnovat se především materiálu z našich rodišť - mu hned odvětil: Tož, to je ti včíl už na ... . Zasmáli jsme se, ale hned mi strážnické brány musel s kluky zazpívat. A ono to znělo. A jak!

Ptám se ho: Kdo tě to učil? Z jeho pohledu jsem cítil, že jsem ho urazil. Přeca sám, néé? tvrdily ty oči.

Na kluky Kuřátek z Bánova a luhačovické Malé Zálesí přišlo v ten páteční upršený podvečer hodně diváků. Oběma souborům se tehdy povedlo jedno z těch vystoupení, na které se s hřejivým pocitem vzpomíná i po dlouhé době. Stále vidím devítiletého Šimona, políbeného darem Pána Boha, jak krásně dobarvuje svým hlasem hlas svého dvanáctiletého kamaráda Tomáše a oba, toulajíce se spolu s Kačenkou okolo Dunaja, uchvacují všechno dokola stojící. A z tmavého nebe padají proudy vod. Svým úhlem vidění světa jsem viděl zázrak. Neopakovatelnost okamžiku. Právě pro takové chvilky má práce s dětmi smysl.

Tomáš Beníček mi v Kuřátku roste před očima. Rychlost, s jakou se vyzpíval, je ohromující. Začal vyhrávat všechny pěvecké soutěže, ale daleko výše nad tato vítězství stavím Tomášův charakter. Považuji si jeho smysl pro partu, společenství kamarádů.

Tomáš dokázal kluky strhnout ke zpěvu svým příkladem a zapálením. Chlapecký sboreček Kuřátka teď bere posluchače za srdce. Je to zásluha právě Tomáše.

V listopadu 2002 přišel za mnou s tím, že s kluky z Kuřátka založí muziku. Prý, abych jim sehnal učitele. Na moji okamžitou - skeptickou - otázku, kdo by v muzice hrál a hlavně na co, vychrlil. Já na husle. Hraju už čtvrtý rok. Jarek Hrbáč ze čtvrtéj třídy hraje na husle také a šél by. No, a na kontry budú hrát Vašek Mahdal s Vojtú Králem. Michal Dalajka si vezne basu. Kde ju vezne? U školníka - pošťá mu ju.

Přesvědčili mě a později i rodiče. Tak jsem našel klukům učitele - Zdeňka Staška, primáše Mladých Burčáků z Míkovic. První zkouška nové bánovské muziky byla 18. února 2003 ve škole. Letos hráli kluci i ve Strážnici ve společném pořadu bánovského Kuřátka a Nivničky z Nivnice - Letěla bílá hus aneb cesty mládí na Uherskobrodsku na počátku 20. i 21. století, za který jsme dostali cenu Laureát Strážnice 2004.

Tomáš Beníček má přirozené vůdcovské kvality doplněné vysokou inteligencí rozumovou a co je důležité i sociální. Jeho velký smysl pro humor a nakažlivý smích jsou odzbrojující.

Právě, když jsem začal psát tato slova, začaly prázdniny. Trávím je na stavbě rodinného domu v Nivnici. Minulou sobotu, aniž bych komukoliv ze sta dětí mých souborů řekl, se objevil na stavbě Tomáš s tím, že přišel pomoct. Nenechal se odbýt a pomáhal až do večera. On Bánovjan přijel za mnou do Nivnice a pomohl. Sám od sebe a sám... A zase on jediný ze starších dětí se přihlásil na mou výzvu: Pojeďte se mnou na Horňácké slavnosti. Přihlásil se se slovy: Zajímalo by mňa, jak to dělajú jinde a jak sú dobří, proto tam jedu. Horňáci dobří byli, ale na uherskobrodském Dolňácku se také začínají dít věci... O tom více na webových stránkách souboru Kuřátka na adrese: www.kuratko.unas.cz. Tomáše a další zpěváčky a zpěváky z Bánovska a Nivnicka můžete slyšet na nahrávce Mladé vzpomínky - lidové písně z Nivnice a Bánova, kterou jsme vydali v únoru 2004 u Moravského hudebního vydavatelství Gnosis Brno. Rádi ji zájemcům pošleme.

Přiznám se, že před očima mi při různých akcích defiluje velké množství šikovných a pozoruhodných dětí. Každé je svým způsobem ve svém věku osobností. Tomáš Beníček byl jistě mezi nimi dříve, než jsem jej stačil více zaregistrovat.

Více jsem si uvědomil jeho výrazný talent v roce 2002, kdy získal druhé místo v celostátní soutěži Zpěváčci. Tím začala jeho častější spolupráce s Folklorním sdružením ČR. Uvědomil jsem si, že Tomáš je v mnohém jiný než ostatní zpěváčci. Na pódiu při zkoušce či vystoupení jistý, spolehlivý, trpělivý i pozorný k radám. Jakoby ze zpívání a vystupování získával další chuť a sílu do života. Moje první osobní seznámení s ním bylo při fotografování. Pořizoval jsem snímky zpěváčků v Luhačovicích. Jeho vrstevníci příliš nadšení pro portrétní záběry neprojevovali, jen Tomáš se s širokým úsměvem hrdě postavil před objektiv a bez přemlouvání a přílišné stylizace navodil "profesionální” úsměv a fotka byla hotová. Když jsem ho pochválil, ještě mi pomohl s dalšími kamarády.

Podruhé jsme se potkali v Praze v říjnu 2002 na koncertě v Kongresovém centru. Zpíval spolu s dalšími vítězi a finalisty naší soutěže Zpěváčci ve velkém sále bývalého Paláce kultury a celý jej svým nadšením, výrazem i srdnatým podáním slováckých písní doslova zaplnil. V závěru se postavil nedaleko Mistra Petra Dvorského a vůbec nedbal na jeho velikost. S kloboučkem trochu nakřivo, s velkýma radostí zářícíma očima a se širokým úsměvem zpíval jako o život. A s ním také Peter Dvorský, Eva Urbanová a další naši zpěváčci a slávici ze Slovenska.

Protože směrnice soutěže nedovolují vítězům účastnit se dalšího ročníku, rok 2003 vynechal, aby se v letošním roce vrátil a získal titul Zlatého zpěváčka. Pěvecky vyrostl. Získal na jistotě zpěvu i sebejistotě projevu. Určitě tomu napomáhá i působení v dětském souboru Kuřátka a v jeho muzice. Úspěchy Tomášovi přeji a těším se na naši další spolupráci. Tuším, že jeho zaujetí, nadšení a radost je vždy i pro nás - dospělé - příkladná a povzbuzující.

Pro mnohé další budou jistě motivující také dosavadní úspěchy Tomáše Beníčka: soutěž zpěváčků Uherskohradišťska Zazpívej slavíčku: 1. místo v kategorii (2000, 2001), absolutní vítěz (2003), celostátní soutěž Zpěváčci: 2. místo (2002), 1. místo s titulem Zpěváček roku (2004), pěvecká soutěž při MFF Strážnice 2004 (2. místo), MFF Strážnice 2004 - s Kuřátky titul Laureát festivalu. Tomáš se samostatně nebo s kamarády ze souboru zúčastnil řady natáčení i dalších veřejných vystoupení.