HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANAPO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY

VYHLEDÁVÁNÍ
Vyhledávací centrum
Encyklopedie FoS
DNY TRADIČNÍ KULTURY
O dnech Tradiční kultury
Idea a význam projektu
Zprávy a články
KALENDÁŘ AKCÍ
Kalendář Tradiční kultury
Kalendář folklorních akcí
Kalendář folklorních festivalů
Kalendář C.I.O.F.F.
Kalendář I.O.V.
PARTNEŘI PROJEKTU
Folklorní sdružení ČR
Národné osvetové centrum
Folklórna únia Slovenska
Nógrád Megyei Kozmuvelodési es Turisztikai Intézet
Národní ústav lidové kultury
Valašské muzeum v přírodě
Obec Slováků v ČR
Legnické centrum kultury
VÍTEJTE V ČESKU
O české republice
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
Gastronomické speciality
VÍTEJTE NA SLOVENSKU
O Slovenské republice
VÍTEJTE V POLSKU
O Polské republice
VÍTEJTE V MAĎARSKU
O Maďarsku
PARTNEŘI DTK
FOLKLORNÍ SDRUŽENÍ ČESKÉ REPUBLIKY


 
 

Náš rozhovor... se senátorem Josefem Kaňou

Časopis Folklor 5/2004
Pane senátore, pocházíte z Jihomoravského kraje, z krásné a známé slovácké obce Dolní Bojanovice u Hodonína. Jak vnímáte působení lidových tradic ve vašem rodném kraji?
Kraj mezi Hodonínem a Břeclaví je velmi bohatý lidovými tradicemi, které jsou zde živé a jsou součástí života našich občanů více než kdekoliv jinde. Je to kraj lemovaný řekou Moravou a lužními lesy. Je to kraj, který byl v minulosti určitě významným centrem Velké Moravy. Kraj je to bohatý tradicemi nejen lidové kultury a folkloru, ale také tradicemi duchovními a církevními, které se zde podařilo uchovat nebo obnovit.
Spojení duchovních a lidových tradic kraje na jihu Moravy se nejvýrazněji projeví při Pouti Podluží. Koná se na svátek sv. Cyrila a Metoděje. V ten den přijíždí biskupové z celé České republiky do Mikulčic, aby tam, na rozdíl od velkolepého prostředí velehradského chrámu, baziliky a nádvoří, sloužili slavnou poutní mši svatou na pokosené zelené louce mezi lesy v areálu starých velkomoravských valů. Obřad Proměňování se koná na prosté kamenné obětní desce pod křížem ze dřeva, které zde bylo vykopáno a pochází z dob Velkomoravských. Pouť Podluží se koná na místě s tisíciletou historií, s oltářem zdobeným jen malou kytičkou. Lidé v krojích i civilu stojí v kruhu všude kolem. Zpravidla tam ono červencové dopoledne bývá vysoké modré nebe, takové, o jakém zpívá ve svých písničkách Fanoš Mikulecký. Nebe, které se klene nad lužním krajem kolem řeky Moravy. To staroslovanské místo u Mikulčic přímo předurčuje duchovní a lidové tradice kraje a zakořenění lidí, kteří tam žijí - k půdě, ke kroji, ke zvykům.
Folklorní sdružení ČR sdružuje a organizuje festivaly a soubory. Bohužel, Podluží se trošku vymyká tomuto vnímání folkloru tím, že na Podluží není příliš souborů. Lidové tradice jsou zde však živé a spontánní a přirozené udržování tradic dětmi, mládeží i dospělými je pevnou součástí života. Určitě právě v Dolních Bojanovicích a v Mikulčicích, ovšem nejenom tam, ale také v Tvrdonicích, Lanžhotě a jinde. Myslím si, že v Dolních Bojanovicích, kde žije má rodina, kde jsem se narodil, kde mám domek a kde se narodila také moje manželka a žijí mé děti, jsou duchovní a kulturní tradice kraje silně vnímány. Vzpomínám, že v minulosti jsme se nechtěli v Bojanovicích svazovat nějakou organizací. Přesto se lidové projevy v obci podařilo uchovat. Udržují se místní lidové tradice. Celý zvykoslovný rok se trvale v životě vesnice uplatňuje, Pravda, už má jiné podoby. Původní lidové projevy a zábavy v průběhu roku se nedaří dělat tak, aby byly lákadlem pro diváky, ale mladí lidé stále bez organizování a donucování zajišťují akce sami. Jsou schopni a mají vnitřní sílu, s jejíž pomocí všechno funguje téměř samo. O Vánocích, na Štěpána, o fašaňcích, samozřejmě při dožínkách, zarážení hory, vinobraní a při našich velmi slavných svatováclavských a navštěvovaných hodech na podzim. A nakonec také při Kateřinské zábavě před adventem. V tom vidím velkou hodnotu, byť to není žádný festival. Vidím v tom celost a úplnost života. Dosud chasa - mladí bez nějakého zasahování stále přirozeně volí své představitele - stárky, a ti jsou dlouhodobě respektováni, spolupracují s obecním úřadem, dříve i národním výborem. Mají statut přizvaného člena kulturní komise, to je, myslím, docela dobře. To je u nás a vlastně na celém Podluží cenné. Dolní Bojanovice jsou folklorně velmi silné a významné. V obcích, kde byla v nedávných letech určitá stagnace, například ve Starém Poddvorově nebo v Prušánkách i jinde, je dnes tradice hodů i jiných výročních nebo rodinných lidových zvyků opět živá.
Slova pana senátora mohu potvrdit. Dolní Bojanovice jsou krásná a velká slovácká obec. Mají pěknou náves s kostelem. Náves, ulice i vzdálenější kouty obce jsou pečlivě upraveny. V obci je velmi aktivní skupina občanů, která připravuje a účastní se všech oněch nefestivalových místních celoročních aktivit, které se ale stávají místním festivalem folklorních tradic. V Dolních Bojanovicích pořádají pravidelně výstavy fotografií, výtvarných prací, ručních rukodělných výrobků nebo různých uměleckých oborů. Nechybí výstavy vín, pracuje zde kvalitní chrámový sbor, dechová hudba a mužský sbor, čas od času také divadelní kroužek. Kulturní aktivita je v obci rozvíjena pro všechny občany v širokém spektru a Bojanovice jsou v určitém směru i vzorem pro ostatní podlužácké nebo slovácké obce ležící v onom Dolnomoravském úvalu při Moravě mezi Mikulčicemi a Velehradem.
Pane senátore, z Dolních Bojanovic jste se dostal léty aktivní politické činnosti až do centra dění republikového. Dnes jste v Praze senátorem Senátu Parlamentu ČR, působíte v klubu KDU ČSL. Prozraďte, jak může člověk, který má v sobě pevnou a trvalou vazbu na kulturní a duchovní tradice a folklor svého rodného kraje, pomoci rozvíjení folklorního hnutí právě ze senátorského křesla?
Může pomoct hodně. Už tím, že prostě oblast folkloru, lidové kultury a duchovních hodnot není na okraji zájmu jeho a ostatních senátorů. Politika je v podstatě dohodnutí se na názoru, na prioritách. Nechci říct, že by mou senátorskou prioritou byl folklor, ale rozhodně folklor pro mne i pro některé jiné kolegy není na pokraji zájmu. Že má místo v mém vnímání rodného kraje. Dává lidem pocity radosti a v neposlední řadě poskytuje mladé generaci také možnosti vyžití, nejen na Slovácku, ale v celé republice - v Čechách, ve velkých městech včetně Prahy, na celé Moravě, včetně Brna, Ostravy, Olomouce.
Jsem velmi překvapen šíří záběru činnosti Folklorního sdružení ČR a jeho působení po celé republice. Pozorně sleduji obrovskou a významnou práci, kterou Folklorní sdružení ČR dělá a myslím si, že si zasluhuje naši podporu. Mám pocit, že kolegové senátoři, včetně mě, otázkám lidové kultury a folkloru, národních tradic a kultury nemalou pozornost věnují a že tím pomáhají realizovat záměry vaší organizace. Není to ovšem jediné a zásadní, čemu se dá pomáhat a co by mělo zabírat čas senátora nebo politika. Pomoc folklornímu hnutí reprezentovanému Folklorním sdružením ČR považuji za určité odlehčení v naší často náročné a nelehké politické práci pro společnost, odlehčení, které má folklor všem přinášet. Je to spojeno s pěknou písničkou, která navodí dobrou atmosféru, pohodu pro práci a jednání. Pro mě osobně je to podpořeno skutečností, že folklor mám rád, že se o těchto věcech rád bavím, a velmi rád záležitosti kolem programových aktivit FoS ČR podpořím. Jsem přesvědčen, že vaše činnost a práce ve prospěch rozvoje lidových tradic a folkloru si moji podporu a podporu mých kolegů zaslouží.
Samozřejmě člověk má největší vazbu na svůj senátní obvod nebo region, který zastupuje. Myslím, že má osobní podpora, ať už formální nebo neformální, je vyjádřená mou osobní účastí na akcích nebo některými jinými formami. Třeba tím, že někoho člověk povzbudí, podpoří v jeho konkrétní činnosti na dědině. Vím, jak ta podpora je pro člověka důležitá. Sám jsem kdysi v minulosti, v mladších letech, byl aktivním členem, dokonce nějaký čas předsedou Slováckého krúžku v Bojanovicích. Dělali jsme velice jednoduché nácviky tanců s děvčaty a chlapci vycházejícími ze školy. Výsledkem byla jejich účast nejen na domácích slavnostech, ale také vystoupení krúžku v Tvrdonicích nebo v některých pořadech ve Strážnici. Pro děvčata a chlapce to byla ohromná motivace, vklad do jejich dalšího života a významná byla samozřejmá podpora a spolupráce dospělých a mladých při akcích, o kterých jsme mluvili, včetně spontánních vesnických zábav a nebo některých polojevištních záležitostí, třeba dožínek nebo zarážení hory.
Lidová kultura a projevy lidové hudby, písňové tvorby, písní starých, starobylých, nejen těch, které jsou oblíbené a posluchači je vyhledávají, ale i těch, které spontánně vznikají a ke kterým se někdo autorsky hlásí, mají v naší době své místo a nezastupitelný význam. V jednom období, kdy se dívalo na tyto záležitosti pod určitým úhlem pohledu souvislostí společensko-politických přes prsty, jsem byl docela smutný. Tehdy folklorní hnutí a aktivity neměly u některých vrstev společnosti podporu. Dnes si myslím, že se to hodně změnilo. Už proto, že projevy lidové kultury jsou vždycky svázány s tradicemi národní kultury, které nepodléhají výkyvům doby a jsou stabilizujícím a pevným prvkem kultury.
Zájem senátorů i částečně i poslanců o dění a činnost kolem folklorního hnutí a Folklorního sdružení ČR mohu jenom potvrdit. Byli jsme mnohokrát hosty a tedy i účastníky zasedání vybraného výboru Senátu Parlamentu ČR a naši představitelé Folklorního sdružení ČR, primátoři a starostové festivalových měst, ředitelé a pořadatelé festivalů měli nejednu možnost setkat se se senátory v jejich jednacím sále a pojednat o svých pracovních problémech. Měli možnost se seznámit osobně a také se vzájemně nejen informovat o tom, co děláme, ale také si po diskusích přislíbit podporu a pomoc. Pane senátore, vím, že často navštěvujete na pozvání našeho pana předsedy nebo z osobního zájmu folklorní festivaly nebo místní lidové slavnosti. Zakončeme náš rozhovor otázkou, co vás zaujalo letos na některém z festivalů, který jste navštívil v posledních týdnech?
Mezi jinými jsem navštívil před nedávnem druhý programový víkend Národopisného festivalu Kyjovského Slovácka v Miloticích. Mně se líbila a zaujala mne myšlenka, že se v regionu domluvili představitelé dvou významných slováckých obcí Svatobořic-Mistřína a Milotic a pořadatelé dvou festivalů a dohodli se na vzájemné spolupráci a podpoře formou společné akce ve Svatobořicích-Mistříně a v Miloticích a spojili dříve dva festivaly. Je dobře, že spolupořadatelé z toho neudělali konkurenční festivaly, ale festivaly spolupracující a to je vždycky velmi pozitivní a když jsem oba navštívil jako divák a host, byl jsem velmi spokojen a unesen některými novými pohledy, novými lidmi, kteří se tam objevili v roli organizátorů, moderátorů a autorů pořadů. Zdálo se mně že, v obou těchto částech festivalu Slováckého Kyjovska šlo o cosi víc, že tam šlo o myšlenku a snahu jít do hloubky tradic této oblasti, na kořeny dění, které je ještě živé, které nežije jenom z tradic. To bylo z pořadů cítit. Na rozdíl od Podluží se Kyjovsko vyznačuje organizovanějšími formami projevů zvykosloví celoročního, což je hlavně tím, že se předává z generace na generaci a právě objevení některých těchto zákonitostí je velmi zajímavé a já jsme měl pocit, že je to nedílnou součástí obou festivalů, že je to z jejich pořadů cítit. Obě akce byly uspořádány s velkým zaujetím a zápalem, i když ne vždy byla vystoupení přesně tanečně choreograficky po všech stránkách profesionálního jevištního projevu zvládnuté, ale to na těchto festivalech není ani nejdůležitější, tam je důležité, kdo co dělá, jaká generace, i když se to často i opakuje, hledání souvislostí právě v tom opakování je velmi zajímavé.
Děkuji za rozhovor.

Připravil František Synek

DALŠÍ INFORMACE: Folklorní sdružení ČR
Zveřejněno 16.09.2004 v 14:10 hodin

Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
 
FOLKLORNÍ FESTIVALY
FOLKLORNÍ AKCE
TURISTIKA