HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANAPO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY

VYHLEDÁVÁNÍ
Vyhledávací centrum
Encyklopedie FoS
DNY TRADIČNÍ KULTURY
O dnech Tradiční kultury
Idea a význam projektu
Zprávy a články
KALENDÁŘ AKCÍ
Kalendář Tradiční kultury
Kalendář folklorních akcí
Kalendář folklorních festivalů
Kalendář C.I.O.F.F.
Kalendář I.O.V.
PARTNEŘI PROJEKTU
Folklorní sdružení ČR
Národné osvetové centrum
Folklórna únia Slovenska
Nógrád Megyei Kozmuvelodési es Turisztikai Intézet
Národní ústav lidové kultury
Valašské muzeum v přírodě
Obec Slováků v ČR
Legnické centrum kultury
VÍTEJTE V ČESKU
O české republice
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
Gastronomické speciality
VÍTEJTE NA SLOVENSKU
O Slovenské republice
VÍTEJTE V POLSKU
O Polské republice
VÍTEJTE V MAĎARSKU
O Maďarsku
PARTNEŘI DTK
FOLKLORNÍ SDRUŽENÍ ČESKÉ REPUBLIKY


 
 

Galantní hody ve Velkých Bílovicích

Časopis Folklor 5/2004
(Vyšlo též ve Slováckých novinách dne 3. října 2003)
Kdysi se hody slavívaly po celý týden. Avšak již od poloviny minulého století se hodové svátky v našem dolňáckém regionu smrskly jen na sobotu a neděli. Na Podluží a na hanáckém Slovácku, tedy na Břeclavsku, části Hodonínska a na Hustopečsku byly vytrvalejší - podnes se tam udržely hody třídenní, přičemž prvním hodovým dnem je neděle. Hody se ve většině těchto regionů konají venku, na tak zvaném sóle, vybetonovaném tanečním kruhu, které je nepostradatelnou součástí kulturní výbavy každé podlužácké a hanáckoslovácké vesnice. Tancuje se dlouho přes půlnoc v neděli, v pondělí i v úterý. A hody zde zdaleka nehynou na úbytě jako jinde. Ve Velkých Bílovicích na Břeclavsku, kam Vás, čtenáře, na chvilku zavedeme, šlo 14. září v nedělním hodovém průvodu třiapadesát krojových párů, v pondělí jen o pět méně, za krojovanými páry ještě skupina asi patnácti chasníků, na něž nezbyla partnerka. V neděli zde bylo na hodech 2.700 (slovy: dva tisíce sedm set) platících návštěvníků. V pondělí a v úterý si většina zaměstnaných občanů vybírá dovolenou a ve školách bývá nezřídka ředitelské volno.
Nedlouho po pondělním svátečním obědě, ozve se v ulicích zvuk dechovky. Dlouhou hlavní ulicí, ústící na náves s májí uprostřed sóla, na kterém se budou odbývat hodové zvyklosti i večerní tancovačky, lemují špalíry přihlížejících. Celá vesnice a s ní mnoho hostí se přispěchalo podívat, jak to bílovské chase letos sluší. A slušelo!
Za dechovkou Lanžhotčankou kráčí v předlouhém průvodu osmačtyřicet párů, děvčata i chlapci nastrojení do těch nejsvátečnějších krojů. A za nimi ještě ona již zmíněná skupina chlapců.
Z gest i způsobu chůze chasy vyzařuje neobyčejná noblesa. Jistě k ní přispívají i zvláštní prvky, jimiž se chůze v průvodu odlišuje od ostatních vesnic. Tím nejviditelnějším je pohyb dívčích rukou. Když hraje muzika do kroku, tu dívky při každém vykročení pravou nohou udělají v nevelkém rozmachu pravičkou pohyb, jaký dělávaly rozsévačky - směrem od klínu do prostoru.
Kroj a rituály s ním spjaté dokáží přetvořit oprsklého kluka v galantního partnera a unylou diskofanynku na sebevědomou mladou ženu. Je to patrno i dnes, kdy se na sóle odbývá nejgalantnější ze všech tanců Slovácka - zavádka. Patří k nepsané povinnosti, že než chlapec vyzve dívku k tanci a přivede ji na sólo, před zraky všech, ať je to v ulici mezi lidmi nebo přímo na sóle, před očima stovek diváků, poklekne na jedno koleno a očistí své partnerce boty od prachu. Pro člověka, který je na zdejších hodech poprvé, je to malý šok a nenápadně se rozhlíží, zda se náhodou neocitl nějakým zázrakem v jiném světě.
K tanečnímu pohybu chlapců patří neodmyslitelně doutník v ústech, ale jen skuteční kuřáci jej mají při tanci zapálený. Chlapské gesto, kterým nesou doutník k ústům a následné vyfouknutí kouře, dodává chasníkům furiantského vzezření. Trvá pěknou chvíli, než se chasník drobnými tanečními kroky po obvodu sóla dostane k partnerce, která ho vyčkává v řadě dívek. Když k ní dotancuje a s úklonou ji galantně pozdraví smeknutím klobouku, nastává okamžik, kdy obecenstvo shromážděné kolem sóla, včetně tetiček sedících na súdnéj stolici v první řadě, zpozorní. Dívka na pozdrav a výzvu reaguje zvláštní úklonou spojenou s otočkou o 360 stupňů, při které nesmí přestoupit z nohy na nohu. Každá, které se to povede bez zakolísání, je odměněna potleskem.
Víte, všechno, co se tady děje, má svůj smysl. Ta otočka na jedné noze znamená, že se děvče umí otáčet. Doslova, ale i přeneseně - kolem domácnosti, kolem plotny, prostě, že je šikovná, že není žádné nemehlo, vysvětluje mně jedna z místních žen.
Tři dny hodů ve Velkých Bílovicích na hanáckém Slovácku nejsou jen slavnostmi dobrého jídla a pití. V rituálech a obyčejích spojených s tradicí jsou skryty mravní a hodnotové symboly. V množství informací, které dnes máme, se ty nejdůležitější ztrácejí a zanikají. K některým se ani nehlásíme, abychom nebyli směšní. Třeba očistit dívce boty před tancem.
Jaké krásné a velké gesto hodné skutečného muže.

Jiří Jilík

DALŠÍ INFORMACE: Folklorní sdružení ČR
Zveřejněno 16.09.2004 v 14:44 hodin

Copyright 1998-2023 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
 
FOLKLORNÍ FESTIVALY
    FOLKLORNÍ AKCE
      TURISTIKA