V polovině května proběhl ve Velkých Losinách jubilejní X. ročník Celostátní přehlídky dětských zpěváků lidových písní Zpěváčci 2004. Mohlo by jít o další z řady soutěžních přehlídek, kdy se v zákulisí i na jevišti svádí nelítostné boje a soutěžící nehledí napravo nalevo. K ničemu takovému ale ve Velkých Losinách naštěstí nedochází. Prestiž poroty a úcta k jejímu rozhodování je natolik vysoká, že i případy zaslepených rodičů, kteří jsou po vyhlášení výsledků soutěže schopni rozhořčovat se nad nespravedlností, "když jejich dítě přece tak krásně zpívá...", jsou naprosto ojedinělé. Promyšlená organizace, kvalitní propagace, pestrý doprovodný program, vstřícnost města i Lázní Velké Losiny, ochotní řidiči svozových autobusů, výborné doprovodné muziky, skvělé výkony loňských i dřívějších vítězů na slavnostním pátečním koncertu, přátelství a podpora mezi soutěžícími i jejich doprovodem, důstojná přítomnost Mistra Petra Dvorského i dalších patronů. Kladné dojmy zcela převažují nad drobnými nedostatky jako nevalná strava nebo nevypočitatelná nepřízeň počasí.

Otázky k zamyšlení se však najdou vždycky. Jako problematické se například ukazuje, když děti z některých regionů nezastupují svoji národopisnou oblast, ale půjčují si kroje, nářečí i písňový repertoár z nejrůznějších míst republiky (někteří z nich doslova: jeden ze zpěváčků se například letos předvedl v kyjovském kroji, aby zazpíval jednu hanáckou a jednu horňáckou písničku). Často sáhnou vedle a je vizitkou regionálních výběrových komisí, že podobné nedostatky opomíjejí a pošlou děti do národního kola. Protože děti z prvních a druhých míst postupují do celostátní soutěže automaticky a prezentují se až na nedělním koncertu, dočkají se při tomto systému v neděli posluchači v sále mnohých překvapení v podobě nejistých a naprosto nepřesvědčivých výkonů. Nedělní finále, které by mělo být vyvrcholením soutěže, bývá tak kvalitou mnohem méně vyrovnané, než sobotní "rozstřel" zpěváčků, kteří postoupili ze třetích a čtvrtých míst.

Mnohem lépe dětem svědčí, když si mohou během soutěžního víkendu na veřejnosti zazpívat dvakrát a připravit se tak lépe na finále. Premiéra přímo na nedělním finálovém koncertě se ukazuje pro mnoho výborných zpěváků jako zbytečně těžká zkouška nervů. Dokazuje to i příklad letošního zlatého zpěváčka, Tomáše Beníčka z Bánova. Tomáš postoupil ze svého regionu z třetího místa a zúčastnil se sobotního koncertu. Spolu s pěti dalšími se dostal do nedělního výběru. Jeho nedělní výkon byl mnohem přesvědčivější a suverénnější, prostě nejlepší, jak se shodla porota i diváci. Možná by prospělo zkrátit zbytečně nabubřelou úvodní oficiální část koncertů a snížit počet předřečníků i délku jejich proslovů, aby se ke slovu dostala raději lidová písnička v podání dětí.

Má vůbec smysl měřit a ohodnotit něco tak proměnlivého jako dětský pěvecký projev? Svoji roli zde hraje tréma, momentální zdravotní stav, nálada v sále, počasí a mnoho jiných faktorů. Vítězí tak ten, který má nejvíc talentu, ale také nejvíce štěstí, zkušeností, kvalitní vedení a v daný okamžik má všechny zmiňované okolnosti na svojí straně. Asi proto se také potvrzuje, že málokdy někdo v soutěži uspěje hned napoprvé. Naopak, do nejužšího výběru ohodnocených vítězů se dostávají často ti, kteří si ve Velkých Losinách nejméně jednou zazpívali už v předcházejících letech. I v případě Celostátní soutěže dětských zpěváků lidových písní platí staré známé - "není důležité vyhrát, ale zúčastnit se". Místními a regionálními koly v celé České republice letos prošlo kolem šesti tisíc dětí. Těch jedenapadesát, které jsme měli možnost slyšet ve Velkých Losinách, bylo prostě nejlepších. Můžeme se těšit na příští ročník, na desítky krásných lidových písní v podání českých, moravských a slezských slavíčků.

[Editace článku: Jana Holáňová] Přehled návštěvnosti