HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANAPO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY

VYHLEDÁVÁNÍ
Vyhledávací centrum
Encyklopedie FoS
DNY TRADIČNÍ KULTURY
O dnech Tradiční kultury
Idea a význam projektu
Zprávy a články
KALENDÁŘ AKCÍ
Kalendář Tradiční kultury
Kalendář folklorních akcí
Kalendář folklorních festivalů
Kalendář C.I.O.F.F.
Kalendář I.O.V.
PARTNEŘI PROJEKTU
Folklorní sdružení ČR
Národné osvetové centrum
Folklórna únia Slovenska
Nógrád Megyei Kozmuvelodési es Turisztikai Intézet
Národní ústav lidové kultury
Valašské muzeum v přírodě
Obec Slováků v ČR
Legnické centrum kultury
VÍTEJTE V ČESKU
O české republice
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
Gastronomické speciality
VÍTEJTE NA SLOVENSKU
O Slovenské republice
VÍTEJTE V POLSKU
O Polské republice
VÍTEJTE V MAĎARSKU
O Maďarsku
PARTNEŘI DTK
FOLKLORNÍ SDRUŽENÍ ČESKÉ REPUBLIKY


 
 

Primášská legenda Lubomír Málek

Časopis Folklor 4/04
Rozhodnete-li se vstoupit do říše umění a budete-li citlivě vnímat její atmosféru, otevře se před vámi bájný, nový svět...ono království, v němž příroda žila ještě v lidech, kteří měli básnivou duši a čisté, okouzlené srdce. Zjeví se nám utajené a dnes namnoze už zasuté krásy života našeho lidu. Z generace na generaci předávalo se vzácné dědictví, které po dlouhé staletí mělo dost času, aby se vyvíjelo, v detailech dotvářelo a obohacovalo, až se vyhranilo ve vzácnou čistou formu.
Slova Karla Plicky poeticky vystihují svébytnost a kouzlo lidové kultury, která je součástí kulturního dědictví každého národa. Lidová kultura má významný vliv na utváření estetického vnímání a prožitků člověka a jeho chápání okolního světa.
Významnou osobnost lidové kultury Uherskobrodska představuje primášská legenda a dlouholetý umělecký vedoucí folklorního souboru Olšava Lubomír Málek.
Dne 21. června 1945 se do rodiny drobných rolníků narodil syn Lubomír, jehož domovem se stala vesnice Korytná ležící mezi Uherským Brodem a Javořinou, nejvyšším vrcholem Bílých Karpat. S hudbou se Lubomír začal seznamovat již v raném věku a do jisté míry můžeme hovořit o transferu rodové hudebnosti, což dokumentují hudební aktivity některých jeho předků (pradědeček z otcovy strany proslul jako gajdoš).
V mládí pro mě byl folklor tou nejpodstatnější a nejdůležitější věcí. Na zpívání mně strašně záleželo. Silnou touhou po veřejném vystupování jsem získal někdy v období pásání krav. To byl velký úsek mého života od sedmi asi do třinácti let. Tehdy sem slýchával v rádii, kde byla enom jedna stanica, hrávat Slávka Volavého, Jožku Kubíka, s ním Luboša Holého, taky Hradišťan nebo Břeclavan.
Velký vliv na Lubomírovo hudební formování a senzitivnost vůči lidovému umění měl někdejší československý prokurátor Dr. František Stivar, jenž přišel ze Stříbra do Korytné, protože si zde zakoupil letní vilu. Zimní měsíce prožíval v Brně a letní v Korytné. Jeho zásluhou byla v regionu obnovena tradice hudecké muziky a jeho přítomnost na Slovácku pozvedla všeobecnou kulturní úroveň obyvatel. Představoval typ intelektuála vnímajícího kulturní osvětu a proces edukace jako radostné poslání.
Lubomír Málek rád vzpomíná na další významné osobnosti Korytné, které determinovaly jeho vřelý vztah k lidové písni.
Zvláště dědeček Novák, poslední korytňanský primáš, nás naučil moc pěkných písniček. Byly to krásné chvíle.
Vedle setkávání s Dr. Stivarem ovlivnilo Lubomíra Málka také oficiální hudební školství. Začal docházet na hodiny houslí k učiteli Goldmannovi, který v něm však nespatřoval perspektivního žáka pro studia na konzervatoři.
Na osmileté škole v Nivnici zaznamenáváme osudové setkání s učitelem Jaromírem Procházkou, tehdejším primášem uherskobrodské Olšavy, který jej později do souboru přivedl, a tak predikoval Málkův celoživotní vztah a úctu k lidovému umění nejen moravského Slovácka, ale také jiných etnografických regionů. Jaromír Procházka při této příležitosti vzpomíná: Mám-li ve vzpomínkách společně strávené chvíle s Lubomírem, musím se vrátit do nivnické školy, kam dojížděl. Tam jsem si v hudební výchově všiml všestranného hudebního nadání, ale i zájmu o folklor.
Posléze se začal učit na klarinet v uherskobrodské LŠU, k němuž později přibyl cimbál. Uvažoval o studiu klarinetu na kroměřížské konzervatoři, kde Lubomíra přijali s podmínkou nultého ročníku. Souběžně si podal přihlášku na varhanickou školu do Krnova, ale mezitím přišlo vyrozumění o přijetí ze Střední průmyslové školy v Uherském Brodě.
Ve čtrnácti letech přišel jako klarinetista a kontráš do uherskobrodské Olšavy. Tehdy "primášoval" Jaromír Procházka, na kontrabas hrál Drahoslav Horňák a u cimbálu se střídali Ivan Verner a Horymír Sušil. Tehdy Jaromíra Procházku nenapadlo, že zakotvení Lubomíra Málka bude tak trvalé. Stal se postupně kontrášem, klarinetistou, basistou, cimbalistou a tercášem. Byl schopen zastoupit všechny muzikantské posty včetně primášského. Jan Rokyta si vybavuje svou první myšlenku při pohledu na mladého Lubomíra: Naše první setkání s Lubomírem Málkem bylo kolem roku 1965. Vidím jej jako mladíčka s výrazným hlasovým fondem. V té vznikající partě žádný takový dobrý hlas tenkrát nebyl. Ten chlapec by se jim mohl ohromně hodit. Hlas to byl správně rovný, přímočarý, úderný, prostě horského typu, jakoby ušlechtile kopaničářský. Ten hlas duněl před muzikou výborně... a vysoko.
Také vojenská prezenční služba formovala Lubomíra po stránce hudební. V Michalovcích působil jako cimbalista a druhý rok přesídlil do brněnského Jánošíka, kde začal hrát na kontrabas, což vedlo k jeho postupnému pochopení principů vedení basu. Získal cenné zkušenosti při tvorbě úprav lidových písní a naučil se základům hudební archivace.
Na podzim roku 1966 se Lubomír Málek vrátil z vojny do uherskobrodské Olšavy a vystřídal na postu primáše Jaromíra Procházku. Celá sedmdesátá léta byla dynamická, projevující se intenzivní kooperací s BROLNem a jeho vzácnými osobnostmi - Bohumilem Smejkalem, Slávkem Jakubíčkem aj.
Za Procházkova a Málkova působení podnikali členové Olšavy terénní etnografické výzkumy s cílem zachytit archaickou lidovou materii u autentických pamětníků. Mezi významné pamětníky patřili např. Poluše Šimčíková, Karel Bartek, Alois Guryča, Josef Lebánek aj. Poslední zmíněná osobnost výrazně ovlivňovala kopaničářský repertoár Olšavy. Lebánek měl své osobité kouzlo a když se někteří Kopaničáři po válce vrátili z jihomoravského pohraničí na Kopanice, odůvodnil tuto skutečnost poeticky: ...protože nigde ftáčkovja tak pekně nězpievajú. Byl to lidový mudrc v pravém smyslu, jehož vyprávění byla optimistická a byla odrazem prožitých osudů těžkého života na Kopanicích.
Do roku 1986 bylo olšavskými sběry zachyceno kolem 400 - 450 písní a 60 tanců. Prostřednictvím souboru tak docházelo k obnově tanců, lidových písní a k obtížným rekonstrukcím lidového kroje. Lubomír Málek svým přístupem vtiskl Olšavě signifikantní rysy citlivého zpracování regionální materie. Dramaturgie neeliminuje hlubší poznání atributů lidové kultury a operuje s nimi v intencích autenticity v kontextu daného regionu. Je dodržována krojová čistota a veškerá stylizace je volena s maximální snahou o vkus a pravdivost.
Olšava také participovala na mnoha zajímavých projektech. Vznikly tak nádherné nahrávky lidové slovesnosti pod názvem Pohádky a pověsti ze Slovácka. Tyto příběhy oživily svým vypravěčským uměním známé osobnosti herecké scény: J. Andresíková, G. Vránová, P. Haničinec, I. Prachař a A. Švehlík.
Lubomír Málek patří k fenoménům lidové kultury Uherskobrodska, což dokládají ocenění souboru, mezi která patří např. Zlatý náhrdelník burgundských vévodů ze soutěžního festivalu v Dijonu z roku 1984 (záznam brněnské televize v dokumentárním filmu Honzy Štangla) nebo Laureát Strážnice (1996).
Závěrem bychom chtěli doložit velikost osobnosti Lubomíra Málka reflexemi významných osobností hudební kultury.
Luboš je vždy plný energie - prudký jako vichřice, zabýčelý pro věc a přitom vždy rozdává úsměv. Takže - Usměvavá smršť. (Jura Petrů, umělecký vedoucí CM Jury Petrů z Kyjova).
Miluji Kopanice a Luboš je svým způsobem Kopaničář, i když už nebydlí v zemljance, ale v krásném obydlí, které si s vkusem jemu vlastním vybudoval. Má smysl pro řád - v rodině, v souboru, předpokládám i na pracovišti. Je mi cizí sladkobolný sentiment, mám rád jiskřivé divočáctví - kus toho v Lubošovi je. Myslím, že jsem to zachytil ve dvou svých "opusech" Poďme, zazpievajme a Už verbujú. (Jaromír Nečas, hudební redaktor Brněnského rozhlasu, cimbalista BROLNu).
Jako zpěvák ztělesňuje Málek zcela jedinečný solitér barvou, volumenem a v počátcích také rozsahem. Jasný tmavší tenor, k předchozím přívlastkům snad ještě přidám kovový. Je to zpívání za každých okolností chlapské - v lyrice i bohatýrství a tanečnosti. Hlas na člověka vyloženě jakoby oboří v tom dobrém slova smyslu. Má jednu krásu navíc - zpívá muzikantsky, hraje si v každé sloce jinak se slabikami, frázuje velmi, velmi přirozeně, dokáže sloky vystavět a vygradovat. (Jan Rokyta, folklorista, umělecký vedoucí Cimbálové muziky Technik a hudební redaktor Ostravského rozhlasu).
Sotva jsme se na jednom z jeho prvních natáčení s BROLNem ve studiu představili, považoval asi za nutné mi říct, že se nedrží přesně zápisu, ale že si pozměňuje rytmy v různých slokách apod. Viděl ve mně primáše s klasickým hudebním vzděláním a s takovými měl asi nedobré zkušenosti. Snad později poznal, co tehdy nevěděl, s jakým respektem a úctou vnímám lidové umění, zpěváky i hudce, jako je on, právě pro nesvázanou hudební řeč, pro schopnost, dokonce potřebu improvizovat. (Bohumil Smejkal, někdejší primáš BROLNu a pedagog JAMU.

Jiří Kusák

DALŠÍ INFORMACE: Folklorní sdružení ČR
Zveřejněno 16.07.2004 v 08:47 hodin

Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
 
FOLKLORNÍ FESTIVALY
FOLKLORNÍ AKCE
TURISTIKA