Sedmá hodina ranní 13. května 2004. Sprostá zima a déšť, a pak ještě "pančelka" Zdena zaspala odjezd. Taková atmosféra provázela soubor Šáteček ze Semic při odjezdu na týdenní zahraniční zájezd do Španělska.

Coby host zájezdu - ovšem platící - jsem pozorovala dětské pasažéry a odhadovala aspoň náznak lumpačení nebo rošťárny. Mé zjištění bylo šokující: Ty děti snad ani nebudou umět zlobit!!

A byla to pravda. Přejezdem hranic se i z těch naoko divočejších kluků stali "reprezentanti". Těšila jsem se, jak vzorně budou sedět na sedadlech, vůbec nebudou drobit v autobuse, jejich slovník bude jistě odpovídat požadavkům nedělní školy. Hurá do Španěl!

Ubytováni jsme byli v příjemném hotýlku na břehu moře v oblasti Katalánska, pod Barcelonou, u městečka Villa seca. Hostitelé se o nás postarali vzorně. Program zájezdu, co se týče vystoupení, nebyl nijak náročný, a tak jsme si výlety a seznámení se španělským (cestou zpět i francouzským) prostředím i kulturou rozšiřovali sami.

Velmi mne překvapila široká věková struktura, která Šáteček reprezentovala. Pětiletá Markétka se na jevišti pohybovala se samozřejmostí a přirozeně, stejně jako Vašek - vedoucí souboru, zralý tanečník v letech. Malý Danek tancoval ševce s výrazem zkušeného mazáka (odkud ta škola asi?), zvedačky v podání dalšího Vaška a Verči a rychlé polky španělské publikum doslova rozhýbalo. Promíchané osobnostní typy tanečníků i muzikantů, parta s vlastním nábojem, komedianti s nápady, mladí s energií, starší se zkušenostmi. Dobře poskládaná taneční čísla, zajímavé choreografie, působivé, melodické hudební úpravy. Atmosféru umocnila i situace, kdy pódiem pro vystoupení se stala živá ulice při průvodech - byly dva, dlouhé a nekonečné, či náměstí před radnicí, nebo narychlo ozvučené schody u kostela. Při rozhovorech s domorodci lámanou ruskoněmeckoanglickou konverzací v mém podání se shodujeme na tom, že právě ona životaschopnost účinkujících je uchvátila. Usměvavé tváře, šikovné nohy v tanci, hbité prsty muzikantů, to vše gradovalo v bouřlivý potlesk Katalánců.

My jsme na oplátku mrzli při pozorování španělských souborů při naprosto přesných rytmických prvcích v tanečním projevu 8 až 10 tanečníků - výskoky, kleky a cokoli, co lze vymyslet s dvěma tyčemi, asi 40 cm dlouhými - a v hudebním doprovodu, vždy postaveném na bubínku a několika píšťalách. (Po nocích se "mládí" ze Šátečku mělo co učit...)

Svojí návštěvou jsme poctili barcelonskou katedrálu Sagrada Família i olympijský areál. Viděli jsme římské památky v Tarragoně a pokořili nástrahy aquaparku ve Villa seca.

Náš pobyt se chýlil ke konci, na cestu zpět jsme plánovali výlety ve Francii. Po dvou hodinách zpáteční jízdy si děti začaly předvádět své "voňavé poklady" z moře. Mušle, kameny, rostlinky a kraby. Ve Francii k nim přidaly za poslední eura koupené suvenýry rodičům - plísňové sýry. Vůně, jež nás provázela až do Nymburka, musí být cítit snad i z těchto řádků ....

Ve Francii jsme shlédli překrásnou pevnost Carcassonne, aquadukt Pont du Gard, a pochopitelně i papežské město Avignon.

Poděkování všech účastníků patří jistě Františkovi Kovářovi, který nás provedl a naučil něco málo ze španělštiny, ředitelce MěKS Nymburk a Polabské voničky Věře Svobodové za podporu členům souboru, vedoucímu souboru Václavu Horčičkovi a rovněž řidičům ČSAP Nymburk, že hošíčkům odpustili občasné zapomenutí té nedělní školy. Mé osobní poděkování a uznání patří všem členům souboru Šáteček. Jsem ráda, že právě takový soubor bez kdovíjak velikého finančního zabezpečení, propagace a vlastního sebeprosazování mezi českými soubory umí naše tradice a lidovou kulturu podat tak, jak ji cítí - srdcem a přirozeně.

[Editace článku: Jana Holáňová] Přehled návštěvnosti