Pro někoho bručoun, svéráz, pro nás - přes pěkné kulaté jubileum - stále Pepíček Režný, starý kamarád, citlivý a věci znalý, kterého si hluboce vážíme.

Už je to více, jak půl století, (bože, to to letí!), co jsme se potkávali na přehlídkách, soutěžích, působili společně na seminářích, školeních, objevovali krásu a bohatství jižních Čech. Jeho "dítě" - Prácheňský soubor - se zapsal do povědomí desítkami let úspěšné práce. Přinášel pod jeho zkušenou rukou nové poznatky o folkloru jižních Čech, nové pohledy na jeho zpracování, nové podněty pro práci dalších souborů.

Pepíčkovy přednášky o jeho milovaném nástroji - dudách - jsme poslouchali s napětím, protože vždy nás něčím novým překvapil. A dnes nás "hladí" jeho dívčí pěvecká skupina, která nemá v Čechách obdoby. V jeho vedení je cítit citlivá letitá zkušenost starých kantorů, vnímavost člověka, který celý život žije a spojuje nerozlučně - přes všechny trable - s muzikou. A tak tedy naše přání končíme posledními verši oblíbené písničky o dudáčkovi: Ještě je tu jeden takovej, toho nám tu pán Bůh zachovej!