Kovářovské dětské folklorní soubory se v sobotu 16. října vydaly po Naučné stezce Kovářovska, aby tak poznávaly přírodní, kulturní i folklorní zajímavosti, které nabízejí jednotlivá zastavení této stezky. Součástí putování byly i soutěže, které pro mladší členy z Kovářovánku připravili jejich starší kamarádi z Malého Kovářovanu. Uplynulé ročníky putování se uskutečnily v rámci letního soustředění dětských folklorních souborů na táborové základně Hůrka, letošní ročník měl podzimní charakter.

V sobotu 16. října se sešla část souborů Kovářovánek a Malý Kovářovan v počtu 25 dětí na kovářovské návsi. Drobné mžení a zatažená obloha nevěstila nic dobrého, ale my jsme věřili, že se počasí umoudří a budeme moci náš plánovaný výlet uskutečnit. Z Kovářova vedly naše první kroky na zalesněný vrch Hůrka, kde se nachází místní fotbalové hřiště. U zastavení NS se menší děti rozdělily do dvou skupin a začaly plnit první soutěžní úkol, hod šiškou do kmene statné borovice. Druhý úkol nás čekal na táborové základně za fotbalovým hřištěm a po jeho splnění jsme všichni pokračovali za dalším putováním. I přesto, že jsme mraky rozháněli očima, déšť zesílil a na řadu přišly pláštěnky. Z Hůrek jsme zamířili do vesnice Hostín, místa, kde prožil své dětství Čeněk Holas, sběratel lidových písní a tanců. U zastavení Naučné stezky Kovářovska jsme zodpověděli další otázku z oblasti kovářovského folkloru a mohli jsme pokračovat dále. Kousek od Hostína se nachází vesnice a my jsme měli určit její název. To vcelku nebylo nijak těžké, protože jsme všichni věděli, že je to Březí, ale více jsme si lámali hlavu nad tím, jak se jmenuje vesnice za Březím směrem na Kovářov. Skupina, která si během našeho putování začala říkat Tygři odpověděla Zaluží a to bylo správně. Druhá skupina Býků už takové štěstí neměla, ale jim to vůbec nevadilo. U posledního zastavení, které bylo u Zalužského rybníka obě skupiny splnily poslední úkol a zvesela jsme šlapali směrem na Kovářov. Na řadu přišly písničky a tak jsme cestou domů vyzpěvovali. V závěru putování jsme plánovali opékání párků na ohýnku, ale protože počasí nám stále neukazovalo svoji lepší tvář, rozhodli jsme se ukončit naše putování v klubovně souboru Kovářovan v budově bývalé fary. Teplý čaj v připravené várnici přišel všem vhod a též párky ohřáté ve vodě na elektrickém vařiči zalichotily našim žaludkům. Když jsme se najedli, následovala soutěž ve skládání rozstříhaného kovářovského pexesa a nafukování balónků. Závěrečné písničky s kytarou ukončily náš dopolední výlet, který i přes nepříznivé počasí dopadl velice dobře.