HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANAPO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY

VYHLEDÁVÁNÍ
Vyhledávací centrum
Encyklopedie FoS
DNY TRADIČNÍ KULTURY
O dnech Tradiční kultury
Idea a význam projektu
Zprávy a články
KALENDÁŘ AKCÍ
Kalendář Tradiční kultury
Kalendář folklorních akcí
Kalendář folklorních festivalů
Kalendář C.I.O.F.F.
Kalendář I.O.V.
PARTNEŘI PROJEKTU
Folklorní sdružení ČR
Národné osvetové centrum
Folklórna únia Slovenska
Nógrád Megyei Kozmuvelodési es Turisztikai Intézet
Národní ústav lidové kultury
Valašské muzeum v přírodě
Obec Slováků v ČR
Legnické centrum kultury
VÍTEJTE V ČESKU
O české republice
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
Gastronomické speciality
VÍTEJTE NA SLOVENSKU
O Slovenské republice
VÍTEJTE V POLSKU
O Polské republice
VÍTEJTE V MAĎARSKU
O Maďarsku
PARTNEŘI DTK
FOLKLORNÍ SDRUŽENÍ ČESKÉ REPUBLIKY


 
 

Poznala jsem milého pana Jana Pivečku

Časopis Folklor 3/04
Jan Pivečka (1919 - 2004) byl synem Josefa Pivečky, továrníka v kožedělném průmyslu ve Slavičíně. Též vyučen ševcem byl firmou Baťa v roce 1946 vyslán jako obuvnický expert do zahraničí. Celých 43 let se věnoval rozvoji obuvnického průmyslu v mnoha zemích světa. Působil v Indii, Pákistánu, Srí Lance, Indonésii, Senegalu, Tunisu, Maroku, Jižní Africe, Rhodézii, Kongu, Keni. Mnoho let žil a s úspěchem podnikal v Německu, nespočtem dalších zemí byl vyhledáván jako odborný poradce v oblasti obuvnictví a kožedělné výroby.
Po návratu do vlasti, přestože zjistil, že zde již není nic z toho, co kdysi započal a na co by mohl navázat, nezatrpkl a s optimismem se pustil do mravenčí práce s cílem rehabilitovat ševcovské řemeslo, poučit mladou generaci ze svých bohatých zkušeností. Výrazně podporoval činnost mládeže v mnoha oblastech, především v oblasti kultury a vzdělání. Po léta byl patronem dětského národopisného souboru Slavičánek a pravidelně přispíval i přímo se aktivně účastnil pořádání Mezinárodního festivalu dětských souborů Písní a tancem v Luhačovicích.
Pro žáky a studenty celého Zlínska organizoval literární i výtvarné soutěže, zprostředkoval setkání s dalšími českými osobnostmi světového významu. Vybízel mládež k činnostem, jež napomáhají k hrdosti a sebevědomí, k poctivosti, k touze po vzdělání a seberealizaci, ale i k pokoře a lásce. K pokoře a lásce k přírodě, lidem a místu, kde žijí. Příkladem jeho aktivního přístupu je veřejnosti sloužící přírodní park s unikátními dřevěnými sochami, valašská dřevěnice s lidovou výrobou ručně šitých papučí, akce záchrany žab v krajině Bílých Karpat - výsledky řady úspěšných projektů Nadace Jana Pivečky.
Ráda bych zde vyjádřila poděkování a vzpomínku na vzácného člověka, s nímž jsem měla také tu čest krátce spolupracovat.
Pana Jana Pivečku, jsem poznala především jako muže - světáka. Obdivovala jsem, jak z výšky své postavy s přehledem i s nadhledem dokáže zhodnotit situaci a adekvátně ji nasměrovat ke svým představám. V jeho vystupování se odrážela moudrost a životní zkušenost, avšak nikdy pýcha, nýbrž hrdost. Jan Pivečka byl nejen výborným vypravěčem, ale také skvělým posluchačem. Měl blízko k mládeži, protože on sám byl stále velkým malým chlapcem s věčně našpulenými rty, z nichž se dala vytušit tichá nepoznatelná melodie naznačující pohodu. Tiché pískání se linulo z jeho rtů kdykoliv, kdy právě nehovořil. Tak jsem jej pozorovala například v situaci, kdy oblečen ve valašský kroj, obklopen dětmi, vystupoval v roli ševce ve folklorních hrátkách. Byl velmi zapálený do všech činností směřujících k udržení tradic jeho milovaného kraje, o němž dokázal šířit tu nejlepší pověst do světa. Způsob jeho komunikace, kdy s naprostou samozřejmostí používal mobilní telefon, počítač, fax a další technické vymoženosti, jejichž arzenál pod nátlakem potřeb neustále rozšiřoval, stejně jako pohotová konverzace v několika jazycích, byl překvapující a pro většinu lidí z mého okolí je asi nepřekonatelný.
Když se po létech vrátil z ciziny do svého Slavičína, zbylo zde už jen pár jeho kamarádů z dětství. Jedním z nich byl také můj strýček Ludvík Švihálek a mně se dostalo toho potěšení zprostředkovat setkání dvou kluků, kteří s neopakovatelnou radostí zavzpomínali na své společné zážitky z mládí. Dnes, žel, už oba nejsou mezi námi.
Jsem ráda, že jsem také měla tu možnost vzít si něco málo z toho mnohého dobrého, co pan Pivečka štědře rozdával. Radost ze života a víru v dobro.
Vzpomínku na pana Jana Pivečku budu užívat jako posilující lék. Čest jeho památce.

Marie Rumplíková

DALŠÍ INFORMACE: Folklorní sdružení ČR
Zveřejněno 19.05.2004 v 09:11 hodin

Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
 
FOLKLORNÍ FESTIVALY
FOLKLORNÍ AKCE
TURISTIKA