HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANAPO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY

VYHLEDÁVÁNÍ
Vyhledávací centrum
Encyklopedie FoS
DNY TRADIČNÍ KULTURY
O dnech Tradiční kultury
Idea a význam projektu
Zprávy a články
KALENDÁŘ AKCÍ
Kalendář Tradiční kultury
Kalendář folklorních akcí
Kalendář folklorních festivalů
Kalendář C.I.O.F.F.
Kalendář I.O.V.
PARTNEŘI PROJEKTU
Folklorní sdružení ČR
Národné osvetové centrum
Folklórna únia Slovenska
Nógrád Megyei Kozmuvelodési es Turisztikai Intézet
Národní ústav lidové kultury
Valašské muzeum v přírodě
Obec Slováků v ČR
Legnické centrum kultury
VÍTEJTE V ČESKU
O české republice
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
Gastronomické speciality
VÍTEJTE NA SLOVENSKU
O Slovenské republice
VÍTEJTE V POLSKU
O Polské republice
VÍTEJTE V MAĎARSKU
O Maďarsku
PARTNEŘI DTK
FOLKLORNÍ SDRUŽENÍ ČESKÉ REPUBLIKY


 
 

Diskusní téma III - folklor nebo folklorismus

Časopis folklor 3/04
Třetí pokračování série rozhovorů s PhDr. Janem Mičkou bych rád vedl nad otázkami životnosti jevů lidové kultury a tzv. několikeré existence folkloru. Byť jsme byli při studiu etnografie a hlavně folkloristiky svými pány profesory směrováni k tomu, že v osmdesátých letech 20. století folklor ve své původní podobě a ve svých původních funkcích již není a především, že folklorní soubory pěstují pro scénická vystoupení a diváky folklorismus, tzv. "druhou existenci folkloru". Osobně zastávám a trvale prezentuji názor, že folklor existuje (byť jeho původní funkce a poslání v životě lidí jsou pozměněny) a že existuje i v podání folklorních souborů (ať již tančí doma jejich členové při rodinné slavnosti, společně ve zkušebně, při místní výroční slavnosti nebo na pódiu velkých amfiteátrů) a pojmu folklorismus se vyhýbám.
Začněme však od počátku folkloru! A pozor! Tady jsme u problému. Kdy vlastně začíná existovat folklor, do které doby definovat jeho počátek. Zřejmě se shodneme, že to není polovina 19. století, kdy byly zaznamenány první lidové písně. Je zřejmé, že jestliže byly zapsány sběrateli jen na Moravě tisíce v té době mezi lidem zpívaných písní, musely tyto vzniknout mnohem dříve a vzhledem k rozšíření svých variant dlouho tzv. žít. Kdy tedy vznikly první folklorní projevy? Možná se shodneme na tom, že tomu bylo již v době, kdy si lidé osvojili znalost řeči a u rodového ohně si vyprávěli své příhody a životní příběhy a jejich syžety dávaly vzniknout prvním základům pohádek, pověstí, pověrečných vyprávění i písní. Myslíš že je to odvážné tvrzení?
Tedy od počátku... Lidstva? Civilizace? Kulturní antropologové zkoumají kulturní projevy člověka od vzniku civilizace. Jen pro ukázku: Lewis H. Morgan, zakladatel evolucionistické školy, se pokusil v díle Ancient Society (Stará společnost) již v roce 1877 vytvořit kategorie dějinných etap vývoje člověka. Jeho žák James G. Frazer se stal legendou dílem Golden Bough (Zlatá ratolest) a mezi jeho významná díla patří také např. Folklor ve Starém Zákoně (1919). Je tedy velmi jednoznačně prokázáno, že kulturní projevy člověka (tedy nejen písně) trvají již dlouho a opravdu se shodneme na tom, že některé dodnes zpívané písně či vyprávěné pohádky mohou mít svůj původ třeba před dvěma tisíci léty - záleží na motivu, příběhu, symbolu, znaku či syžetu, jak říkáš. Způsobů a cest, jak posuzovat kulturní vývoj společnosti, sociální skupiny, rodu, rodiny bylo a je mnoho, vždyť i současně evropský užívaný název pro vědu, zkoumající lidovou či rodovou kulturu - etnologie - pochází původně z názvu Pařížské etnologické společnosti, založené v roce 1839, zatímco Americe je synonymem pro kulturní antropologii.
Nyní střihem zpět k folkloru a folklorismu: Bezbřehý pojmoslovný zmatek ve vymezení obsahu pojmů existuje desítky let. Přestože již bylo popsáno tisíce listů papíru, strážnický ÚLU dokonce zorganizoval vědecká sympozia, byly vydány sborníky, existují odborná pracoviště EÚ ČAV a univerzit (např.: Folklor a scéna, 1973; Lidové umění a dnešek, BLOK 1977; 14. etnomuzikologický seminář, Strážnice 1984; Prostá krása, Vyšehrad 1984; Strážnická ohlédnutí, ÚLK Strážnice 1995; Folklor a folkloristika, Smena 1982; desítky studií a článků v Národopisných aktualitách a Národopisné revui, poslední "upřesněné" vymezení pojmů Oldřichem Sirovátkou).
Samotný vývoj interpretace obsahu pojmu folklorismus Oldřichem Sirovátkou by si zasloužil samostatnou studii - od šedesátých let do posledního článku v NR č.1/92, str. 13 - 19 neustálá změna, upřesňování, obraty...Ale premisa zůstává: činnost souborů je folklorismem!
Můžeme použít lichotivější názvy: scénický anebo stylizovaný folklor, nebo druhá existence folkloru, s nímž se setkáváme v jednotlivých uměleckých druzích a ve více rovinách uplatnění projevů lidové kultury. Nemělo by být ovšem možné, aby vystudovaný etnograf vytvářel další zmatky v pojmech, tak jako laici a amatéři, kteří o dějinách kultury a především o historii vývoje lidové kultury - snad přesněji už folkloru, nemají mnohdy ani páru! Jinak pak nemůžeme vyčítat novinářům, že jsou schopni použít termín "folklor ve sněmovně", protože jim k tomu, aby nepochopili obsahy pojmů, sami zavdáváme nekonečné množství možností! Aby tedy bylo jasné, jaké rozdíly vedou k antagonistickému vztahu obou pojmů, uvedu je tak, jak je prezentuje O. Sirovátka (Folklor a folkloristika, M. Leščák, O. Sirovátka, Smena 1982, str. 254/255):
1. Proti kontaktní komunikaci, vázané na místo a čas realizace folklorního díla jsou projevy folklorismu podřízeny formám technické komunikace a institucionalizované organizovanosti
2. Proti neformálnímu a spontánnímu životu folkloru stojí vědomá stylizace folkloru
3. Proti současným projevům, které žijí ve folklorní tradici upřednostňuje folklorismus archaické jevy lidové kultury
4. Proti životu autentického folkloru v malých sociálních skupinách je folklorismus projevem masové kultury
5. Proti variabilitě folkloru se folklorismus vyznačuje určitou uniformitou
6. Proti spontánnosti folkloru stojí institucionálně usměrňovaný a organizovaný folklorismus
Vyhýbej se tedy pojmu folklorismus, klidně myslím můžeš používat pojem folklorní soubor, folklorní festival, ale nikomu netvrď, že folklor existuje v podání folklorních souborů!
Nu dobře. To je vědecké dokladování stávajícího akademického názoru. Myslím však, že výklad či náhled na kulturní jevy může být po desetiletích v některých aspektech změněn nastupující generací odborníků. Vycházím-li trvale ze svého názoru (byť vnímám a posuzuji též uvedené zásady), přesto cítím, že se po staletí změnami životního stylu a životních podmínek folklor (lidová slovesnost a později lidová hudba, píseň i tanec) proměňoval a reagoval na dobu, ve které probíhal konkrétní život jednotlivých folklorních (je možno říci i obecně kulturních) projevů. Chápu, že nejvěrnější konzervativci, ohánějící se tradicí, raději tímto směrem neargumentují, neboť by museli přiznat, že ta jejich "tradice" sahá opravdu tak nejvýše 150 až 200 let do minulosti. A i v "navazování na tuto tradici" by ze svých kapel naši muzikanti museli např. vyloučit velké cimbály, které do oblasti Moravy přišly z Uherské nížiny mnohem později a naopak by museli zařadit různé druhy gajd a také v písemnostech z té doby často zmiňované lidové harfy. A právě ona průběžná proměna folklorních projevů v čase (např. ve vazbě na jiné hudební obsazení) mne vede k oné (pro mnohé nepřijatelné) myšlence, že v základu je po staletí v základu folklor jen jeden a tedy i v případě našich tanečních folklorních souborů jejich vystoupení jen odrážejí současné životní, kulturní, společenské aspekty nebo potřeby. Vím, že i nyní vznikají nové folklorní skladby - písně, odrážející pocity, zkušenosti i zážitky hudebně a básnicky nadaných lidí, které se časem mohou stát lidovými. Časem? Ano časem, pokud se zařadí do běžně (lidmi, soubory) užívané skupiny písní...
Pokud sám mohu posoudit z mé krátké praxe choreografa, sběratele, muzikanta, ta možnost přesného uchopení tradice je mnohem kratší. Myslím, že sahá maximálně do doby, z níž můžeme využít pravdivý pramen tradiční lidové kultury, zachycený některou z forem technické komunikace - tím nemyslím noty či písemný zápis několika slovy popisu tanečního pohybu, zapsaný pod čarou sběratelem. Myslím zvukový a obrazový pohybový záznam. A tyto materiály sahají zhruba do třicátých let minulého století... Co je hlouběji, už je jen mrtvý zápis, jehož interpretace a výklad může být jiný s každým badatelem, s každým čtenářem, s každým interpretem. A zpravidla chybný, neboť chybí zásadní znaky autentického folkloru - tj. především meziosobní přenos.
Nové písně vznikají, a mnohé z nich jsou nádherné. Někteří jejich autorství přiznávají, jiní nikoliv. Jejich uvedení do života bývá však jiné a jinak, než v tradiční pospolitosti. Zda u nich hraje roli také možnost autorské odměny podle zpotvořeného autorského zákona nedokáži posoudit. Ale je obecně známo, že někteří "autoři" mají v OSA zaregistrovány aranžmá lidových písní a pobírají za ně tantiémy.
Ba právě! Přiznáváš, že uvedení nové písně do života je jiné. Ale, co to je "tradiční pospolitost"!? Proč trvat na způsobech uvedení do života nové písně dle zásad sto padesát let starých, když se zásadně změnily i podmínky, v nichž má nová píseň hledat své posluchače a interprety? V minulosti - zjednodušeně řečeno - šířily se staré i nové lidové písně s formany kolem formanských cest. Dnes se šíří za posluchači s cestujícími hudebníky a prostřednictvím hudebních nosičů písní a nahrávek. Prostě jiné století, jiné podmínky pro život lidský i starých lidových či nově vznikajících (v některých případech po létech) lidových písní.
V případě pojmového zmatku a oněch hudebních nosičů je zajímavá skutečnost, že i nejznámější a fundovaní odborníci ve svých recenzích současně vydávaných CD nosičů nebo ve svých odborných pojednáních ani v jednom případě nehovoří o "lidově - hudebních nosičích folklorismu" a trvale a stále hovoří i jen o nosičích hudebního nebo písňového folkloru (a to i v případech dosti odvážných úprav "lidových" písní), o lidových muzikách a muzikantech. A to i přesto, že v hudbách dnes hrají - především za účelem dobrého výdělku (to jediné je dle mne shodné s minulými lidovými hudci, kteří si provozováním hudby si přivydělávali na živobytí své a svých často početných rodin) - výhradně hudebními kurzy, uměleckými školami a v mnoha případech i konzervatořemi vyškolení hudebníci. Vidím v tom určitý rozpor. Dle odborníky prezentovaných vývodů taneční soubory tvoří a na festivalových jevištích prezentují v duchu folklorismu taneční čísla, muzikanti naopak v duchu folkloru často z téhož výchozího materiálu téměř shodné produkty...
Musím tě zklamat, ale na těch nosičích jsou opravdu interpretovány výtvory písňového folkloru!
Rozpor je v tom od začátku, a jak uvádíš v prvních větách našeho povídání, sám patříš mezi ty, kdož klamou okolí zavádějícími informacemi. Bulíky na nos bohužel věší potenciálním spotřebitelům odborně fundovaní odborníci, kam se podíváš - a nemusí to být jen proto, že za recenzi dostanou odměnu. Je to z mnoha důvodů, také proto, že sami sebe zařazují do tzv. vysoké kultury a tu lidovou = nízkou podceňují. Anebo proto, že stejně jako ty jsou přesvědčeni o své pravdě a obecně dané premisy neberou v úvahu. Mám s tím osobní zkušenost z loňska - viz reakce v časopisu Folklor na některé mé argumenty, týkající se právě obsahu pojmů - nositelé tradice, autentický folklor, masová kultura atp. A ostatní kolem těchto lidí je opisují, anebo je jim absolutně jedno, zda se jedná o folklor či určitý jev folklorismu.
Tuto formu nepřímého folklorismu (v literatuře, divadle, hudbě, výtvarném umění -pojem upřesněný v NR č. 1/92) pokládá O. Sirovátka za velmi významnou, neboť ovlivňuje vkus a povědomí mnohem vydatněji a intenzivněji než jevy folklorismu přímého (tj. v souborech, festivalech, zábavě).
Bohužel např. výroba písňového CD je podřízena předpokládanému okruhu kupujících, je tedy dramaturgie, aranžmá, obal i doprovodný text podřízen účelu. Tedy uplatnění v systému masové kultury, kam je nutné všechny výtvory hudebních vydavatelství (snad s výjimkou ATON Martina Holého) zařadit.
Stále jsi mne nepřesvědčil. Uvádíš, že současné hudební nosiče (lidových) muzik prezentují výtvory písňového folkloru a nechceš přijmout myšlenku, že scénická vystoupení (folklorních) souborů mohou být výtvory folkloru tanečního... Mám však ještě jeden podobný příklad, který přináší rozpor do našich řad. Vědci a odborní pracovníci zkoumají a definují otázky tzv. folklorismu pod taktovkou Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici. Ve stanovách tohoto ústavu je jistě uvedeno - nemýlím-li se, že NÚLK má dokumentovat všechny současné projevy folkloru (tedy i tzv. folklorismus). Ovšem není-li folklor a uvádějí-li folklorní soubory jen folklorismus, což tvrdí odborníci, co tedy prezentují folklorní taneční a hudební soubory na festivalových pódiích Strážnicí počínaje?
To si nerozumíme přesně - mám na mysli zdroje - tj. folklorní jevy, které se transformují různým způsobem do oblasti folklorismu - zase bych musel vyjmenovat různá pojmenování - od rekonstrukce, kopie, až po umělecké dílo "na motivy" zvyku, obyčeje, písně atp.
Jak konstatuje Dušan Holý v rozpravě na jednom etnomuzikologickém semináři ve Strážnici (1984) právě k tématu folklor - folklorismus: Čte nás vůbec někdo? Na to, kolik se popsalo stran přece musí už být každému jasné, jak je to jasné. Zajímá vůbec někoho, jak to vlastně je? (parafrázuji...)
Mně název folklorní festival nevadí. K tomuto názvu se na stránkách Národopisných aktualit vyjadřoval již v osmdesátých letech také O. Sirovátka. Název se měnil z pojmu folkloristický zpátky na folklorní, stejně jako folklorní soubory.
Vrcholoví představitelé Ústavu - ředitelé Jan Souček (1983 - 1985) i Josef Jančář (1990 - 2002), velmi jednoznačně pokládali a pokládají festivaly i činnost folklorních souborů za jevy folklorismu (např. články v NA 1964 - 1992, Strážnická ohlédnutí, ÚLK Strážnice 1995, str.133). Je s podivem, že Národní ústav lidové kultury rezignuje na přesná označení jevů. Mě osobně také vadí, že v koncepčních materiálech (Usnesení vlády č. 571 ze dne 11. 6. 2003) se píše o tradiční a lidové kultuře a folkloru, o jeho podpoře, rozvíjení, ale o jiných formách a jevech pevně svázaných s lidovou kulturou se nerozepisuje. Jakoby existovala jen tradiční lidová kultura...
Strážnické sborníky, semináře, studie, sympozia, zaměřené na jevy folklorismu (významný prvek využívaní tradic lidové kultury) jako problém celé kultury jakoby v tomto kontextu neexistovaly.
Mám důvod se domnívat, že se jedná o snahu "napasovat" celou koncepci na "Doporučení..." UNESCO, které je zaměřeno velmi pregnantně právě na uchování a ochranu jevů tradiční a lidové kultury (podle výroční zprávy ÚLK za rok 2002 byla uvedená koncepce, navržená ústavem, připomínkována a přepracována minimálně šestkrát...)
Nu vidíš, což právě toto není jeden z nemnoha důvodů k diskusím o změnách náhledů odborníků na terminologický a názorový zmatek. Mám dojem, že současní přední folkloristé (tímto označením myslím vědce zabývající se folklorními projevy lidové kultury minulosti i současnosti) se raději k tématu přímo nevyjadřují. Nebylo by však pro laiky i odborníky zjednodušení (možná cestou revize názorů odborníků dřívějších generací a našich profesorů) lepší a přínosnější...?
A jsme opět na počátku dnešního rozhovoru. Stále cítím, že by bylo pro všechny zainteresované (folkloristy, etnografy, pracovníky muzeí, recenzenty, novináře i vedoucí souborů a jejich členy) jednodušší a pro porozumění smyslu naší práce (např. v souborech) přínosnější na všech úrovních hovořit o folkloru a lidové kultuře našich dnů, tedy o současných živých slovesných, tanečních a hudebních i jiných projevech lidové kultury ve všech souvislostech (taneční soubory, lidové kapely, folklorní festivaly, lidové slavnosti, místní výroční a rodinné zvyky a obřady, výroční a rodinné zvyky), včetně současných významů a (především zábavných) funkcí. Doporučoval bych nelámat si - laickou i odborně vzdělanou hlavu - specifikací projevů tzv. folklorismu. Totiž přijmeme-li názor, že neznáme dobu vzniku folkloru (jediné lidové písně), pak musíme (s lítostí) přiznat, že i František Sušil mohl zapisovat v polovině 19. století jen - v našem pojetí - projevy "druhé existence folkloru", a nyní - o sto padesát let později - naše folklorní soubory nadneseně řečeno vytváří projevy "folklorismu folklorismu". Chcete-li jinak řečeno: "folklorismu na druhou"...
NEBYLO by to jednodušší! Ty přece víš, že těch živých projevů lidové kultury je i ve všech souvislostech jen mizivé procento... I když díky za ně i těm, kteří se nad naším teoretizováním asi usmívají...
... Promiň, Honzo! Ale já těch projevů současné lidové kultury vnímám opravdu méně, než kolik je jich popsáno v různých monografiích a studiích! Ale stále jich žije na současnou přetechnizovanou a moderní dobu dost a dost. Věř mi!
...Také promiň a nechej mne dotáhnout myšlenku. František Sušil zapisoval písně v jejich přirozeném prostředí - tím myslím od původního nositele, který písně znal od svého okolí, ne ze zpěvníků, i když ve chvíli zápisu byl třeba na faře a ne na poli při práci. Co je komu po tom, kdy vznikl (vzniká) folklor? PODLE VŠECH DOSTUPNÝCH A SOUČASNÝCH VĚDECKÝCH MATERIÁLŮ A VÝSTUPŮ I ZDRAVÉHO ROZUMU VYSTOUPENÍ FOLKLORNÍCH SOUBORŮ JÍM NENÍ A BÝT NEMŮŽE! Naše činnost nemůže být zařazena do jevů tradiční lidové kultury, přestože je oživuje, uchovává, zpracovává i transformuje...
Abych byl upřímný: Ta cesta k novému pojmenování je velmi nutná.
Jev zůstává stejný, na tom se nedá nic změnit - folklorem naše činnost není. Ale dá se podle mě nějakým způsobem odlišit právě ten předěl, který už se od tradičního jevu lidové kultury odděluje a patří jednoznačně do masové kultury - jako třeba nahrávky CD, pokud to bude mít pro někoho význam. Oldřich Sirovátka v NA 1/92 už to má velmi přesně vycizelováno. Kdo viděl např. minule zmiňovaná představení SĹUKu Cirkus - Svet anebo scénická čísla BUFO, musí jednoznačně konstatovat, že to folklor nebyl a není, i když mně běhal mráz po zádech!
Pokud bych, nedej bože, přistoupil na tvé argumenty, zase by se našel někdo, komu chybí kategorizace souborů na soubory vesnické, na soubory městské, na festivaly odborné, na festivaly zábavné, regionální, mimoregionální atd. přesně v duchu toho, co jsem z duše odsoudil v osmdesátých letech a co jsem napadal a budu napadat, kde budu moci. Kategorizace, kdo ještě je, a kdo už není "z kraja", který soubor ještě dělá folklor, a který už ne. A začal by rozdělovat, kdo má dostat a proč z nějakého krajíce víc, než ten druhý.Brrr!
I když mám dojem, že výše uvedené Usnesení vlády do tradiční lidové kultury činnost souborů i zábavné festivaly v tichosti - pro naše dobro - zařadilo, ani o tom v podstatě nevíme...
Pak bys měl, Františku, pravdu! A tu se ptám: Co v tom tedy je - rozumí tomu někdo?

Rozmlouvali František Synek a Jan Mička

DALŠÍ INFORMACE: Folklorní sdružení ČR
Zveřejněno 19.05.2004 v 09:11 hodin

Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
 
FOLKLORNÍ FESTIVALY
FOLKLORNÍ AKCE
TURISTIKA