Málokdo tuší, že mnoho slavných pohádek bratří Grimmů se váže ke konkrétnímu místu, kde se údajně odehrály. Na cestě z Hanau do Brém jich najdete celou řadu.

Než se vydáme na 600 kilometrů dlouhou cestu Deutsche Märchenstrasse z Hanau do Brém, zastavíme se za Würzburgem ve starobylém Miltenbergu, ležícím na staré říšské cestě podél Mohanu. Po ní se kdysi ubírala česká poselstva k německým králům a mohučským biskupům, cestoval tudy i sám kralevic Václav, pozdější Karel IV. Ke korunovaci do Bonnu, do Frankfurtu i Paříže. Na stráních všude kolem se rodí francké víno, prodávané v typických plochých láhvích zvaných Bockbeutel.

Půvabné středověké město s hradem na kopci se pyšní hotelem Zum Reisen, nejstarším ubytovacím hostincem v Německu, doloženým již roku 1158. Říká se, že tady bydlel Jan Lucemburský, Karel IV., Václav IV., Martin Luther, Albrecht z Valdštejna, švédský král Gustav II. Adolf, jeho dcera královna Kristina a mnoho jiných pomazaných hlav.

Odtud se vydáme pověstmi opředeným lesem Spessart k vodnímu zámku Mespelbrunn a k hospodě ve Spessartu známé z pohádky Wilhelma Hauffa a z filmového zpracování. Podél Mohanu dorazíme až do Hanau, rodného města bratří Grimmů. Zde se starší Jakob narodil v roce 1785 a mladší Wilhelm o rok později. U jejich pomníku na náměstí Marktplatz pohádková cesta začíná.

Cesta dále vede údolím řeky Kinzig po staré kupecké silnici, která spojovala veletržní města Frankfurt a Lipsko. V malém městečku Steinau an der Stasse, v renesančním hrázděném domě z roku 1562 zvaném Amtshaus, byl jejich otec správcem hanavského panství. Zde prožili oba Grimmové svá první školní léta a naslouchali pohádkám a pověstem z vyprávění pocestných a kupců. Dnes je v domě Amtshaus pamětní síň a naproti přes ulici v zámku hanavských lanckrabat jedno z jejich muzeí.

Za městečkem Schlüchttern můžeme odbočit do biskupského města Fuldy, kde roku 744 dal pozdější sv. Bonifác založit benediktinský klášter jako středisko vzdělanosti a misijní činnosti. Z kláštera pocházejí Fuldské anály s první písemnou zmínkou o Velkomoravské říši a tažení franckého krále Ludvíka proti Rostislavovi v roce 864. V kryptě fuldského dómu je sv. Bonifác pohřben.

Vrátíme-li se zpět na pohádkovou cestu, projedeme Lauterbachem "hlavním městem zahradních trpaslíků", kde se jich donedávna vyráběly statisíce. Obchod teď upadá, trpí levnou konkurencí z Čech a Polska. Po zastávce v Alsfeldu, v jednom z mála německých měst s neporušeným jádrem a domy ze 16. a 17. století, nás čeká Merburg. Právě zde, na nejstarší protestantské univerzitě v Německu založené roku 1527, začali Grimmové po studiu na lyceu v Kasselu svá první bádání.

Zvlněné lesnaté krajině na východ od Marburgu se říká Schwalm a také kraj Červené Karkulky, protože to bylo tady, v hlubokých lesích kolem Schwalmstadtu, kde cesta Karkulky k babičce do lesa nakonec šťastně skončila. Dodnes tu nosí mladé dívky o nedělích, svátcích a proslulých posvíceních červené čepičky ke zdejšímu kroji. Přes Homberg s krásnými několikapatrovými hrázděnými domy, z nichž některé pamatují rok 1528, kdy zde hesenští stavové vyhlásili protestantské Hesensko, se vydáváme na východ do tajemného lesa Meissner. Značená naučná stezka nás přivede k rybníčku Frau Holle, kde se odehrála půvabná pohádka O paní Zimě. Na tichém místě se zarostlým rybníčkem pod svahem s kamennou sutí prý bývala chlebová pec a strom plných zralých jablk. Pohádka O paní Zimě, v němčině Frau Holle, je podle všeho velmi stará, neboť název rybníčku je doložen v písemnostech polesí Germerode již roku 1724.

Opustíme teď les Meissner a sestoupíme k řece Werra v místě, kde její tok tvořil svého času krátký úsek hranice z bývalou NDR. Hlubokým údolím dospějeme až k jejímu soutoku s Fuldou u Hannoversch Münden, odkud teče jako Vezera. Město, kterému se také říká Hann Münden nebo jen Münden, proslavil potulný léčitel, "královský velkobritánský a kurfiřtský brunšvický lékař a pruský dvorní rada", doktor Andreas Eisenbart (1661 - 1727). Postava doktora, jenž "léčil podle svého a dokázal, že slepí chodili a chromí zase viděli", ožívá v dobové frašce hrané o letních nedělích před radnicí nedaleko kostela sv. Jiljí, kde je pohřben. My zamíříme do Kasselu, kde oba Grimmové prožili třicet let, v okolí sebrali mnoho svých pohádek a poprvé je vydali v roce 1812. Hodně jich pochází z vyprávění hostinské Dorothey Viehmannové z formanské hospody Knallhütte v blízkém Rengershausenu, dodnes zachované, stojící nedaleko stejnojmenné dálniční křižovatky. Tehdy býval Kassel skvostným rezidenčním městem. Za II. světové války podlehl jako jeden z největších železničních uzlů v Německu a sídlo leteckých továren Junkers těžkému bombardování, jehož škody se dnes již zacelily. Při poválečné přestavbě zde vznikla první pěší zóna v Německu a v nezničeném paláci Bellevue muzeum bratří Grimmů. My se tady s nimi na čas rozloučíme.

Po staré říšské silnici z Kasselu do Paderbornu vyrazíme přes bývalé garnisonní město Hofgeismar do lesa Reinhardswald. Značky nás vedou směrem k Dornröschenschloss Sababurg, k zámku Šípkové Růženky se zooparkem na konci smíšeného lesa, ponechaného jako prales. V oboře chovají řadu vzácných zvířat, mezi nimi bizony, tarpany a divoké koně, kteří již ve volné přírodě vymizeli.

Nad parkem se zvedá nevysoká stavba zámku Sababurg s dvěma okrouhlými věžemi a helmicemi ve slohu saské renesance, jenž sloužil hesenským lanckrabatům jako lovecký zámek. Dnes je sice část zámku upravena na hotel a část zůstala zříceninou, ale s trochou fantazie je možné si představit, jak to vypadalo, když se Šípková Růženka píchla vřeténkem a zámek obrostl na sto let šípkovým trním. Nicméně náš návštěvník je zámkem trochu zklamán, jeho představě zámku Šípkové Růženky je přece jen bližší hrad Bouzov. Nedaleko odtud, blízko Trendelburgu, prý žila v lese obryně Trendula a bývala tam věž, do níž zlá čarodějnice uvěznila krásnou a dobrou Lociku, německy Rapunzel, s dlouhými zlatými vlasy, po nichž vystoupil do věže královský princ. Ten les tam sice ještě stojí, ale věž se po vysvobození Lociky a smrti zlé čarodějnice propadla do země.

Krásným lesem se spustíme až dolů k řece Vezeře, připomínající zde tok Vltavy od Štěchovic po Zbraslav. Pohádky odtud, z hustých lesů kraje Solling na pravém břehu Vezery, vypráví o hodných myslivcích a zlých loupežnících, co přepadali kupce a zbožné poutníky. V době, kdy pohádky vznikaly, se v tomto kraji ukrývalo mnoho zběhů z Třicetileté války. Podnes je to zapomenutý kraj, kde uhlíři v lesích kolem Uslaru pálí milíře. Dřevěným uhlím se vypaloval porcelán v jedné z nejstarších evropských manufaktur z roku 1747, v nedalekém Fürstenbergu, kde je k vidění sbírka porcelánu se souborem krásných váz.

Na levém břehu zůstalo bíle zářící město a přístav Bad Karlshafen, založený před třemi sty lety hesensko-kasselským lanckrabětem Karlem pro hugenotské uprchlíky. V okolních řídce osídlených kopcích vrchoviny Weserbergland žili tehdy skřítkové a trpaslíci kutali stříbro. Někde tady probudil Sněhurku krásný princ, chaloupka s trpaslíky však zmizela v hoře a vše pokryl les. V hlubokých lesích stávala perníková chaloupka a krčma se zlodějským krčmářem, jehož ztrestal až obušek "z pytle ven".

Sejdeme z kopců a klidnou cestou podél klikatící se Vezery dojdeme do městečka Bodenwerder. V něm se roku 1720 narodil baron Prášil, jinak baron Karl Friedrich Hieronymus von Münchhausen, jehož neuvěřitelná dobrodružství zvěčnil básník Gottfried August Bürger. Z jeho rodného domu je dnes radnice s pamětní síní a rodnou světničkou. Před domem je kamenná dělová koule, kterou baron sedlal za letu.

Legenda o Krysařovi nás zavádí do hanzovního města Hamelu na Vezeře. Dne 26. června roku 1284 se sem vrátil podvedený Krysař, jemuž radní odmítli vyplatit slíbenou odměnu za to, že zbavil město krys. Pískáním na svou kouzelnou píšťalu odvedl až na dvě všechny děti měšťanům, kteří v té době dleli na mši. Všech sto třicet dětí tehdy beze stopy zmizelo v blízkých kopcích. Časem se k pověsti, o níž se tvrdívá, že má pravdivý základ, objevilo vysvětlení, spojující zmizení dětí s únosy a verbováním pro kolonizaci Pruska, Čech, Moravy a Slezska. Často se v této souvislosti zmiňují hrabata ze Schaumburgu, jejichž hrad leží nedaleko, a kteří na pozvání českého krále Václava I., kolonizovali Moravu. Dokonce se má za to, že za tím stál olomoucký biskup Bruno ze Schaumburgu, rádce Přemysla Otakara II., jenž se zasloužil o povýšení Kroměříže na město a Olomouce na město královské.

Město z legendy žije a předvádí ji od půli května do půli září každou neděli v poledne v ulicích s výstavnými domy ve slohu vezerské renesance z počátku 17. století. Patří mezi ně Svatební dům (Hochzeitshaus), Krysařův dům (Rattenfängerhaus) a starší Leistův dům z roku 1589, v němž je muzeum legendy o Krysařovi.

Dolnosaské roviny si oblíbil na svých toulkách také známý flanderský šprýmař Till Eulenspiegel, řečený Enšpígl, jenž v Brunšviku napekl místo chleba sovy a opice, než ho pekař Lipke vyhnal. Pekařův dům na náměstí Bäckerlint už nestojí, vyhořel za války a nebyl obnoven. Na náměstí zůstal jen bronzový šprýmař na kašně, postavené teprve před sto lety. Do Flander se už nikdy nevrátil, zemřel asi roku 1350 v Möllnu nedaleko Lübecku.

Do dolního toku vstupuje Vezera u vestfálského Mindenu. Okolní rovinatá oblast bývala odedávna krajem mlynářů; dodnes je tu k navštívení přes 40 mlýnů - větrných, vodních, ale i poháněných žentourem. Část jich je v provozu ještě dnes. Není divu, že odtud pochází mnoho pohádek o mlýnech a mlynářích. Pohádka o chudém mlynářském chasníkovi a kočičce se udála právě tady, ale krásný zámek, ve kterém se usadil Honza s královskou dcerou, již dávno zapadl do velkého močálu. Těch je tu v okolí více než dost. Říká se, že nedaleko od Nienburgu žila Popelka na statku se zlou macechou, ale asi to nebude tak docela pravda, protože tuto pohádku vyprávěla Grimmovým hugenotka Viehmannová, která si ji přinesla ze své francouzské vlasti.

Z tohoto kraje se prý také vydal vysloužilý osel do Brém, aby se stal městským muzikantem. Cestou se k němu přidali pes, kočka a kohout. Zbytek již znáte z pohádky Zvířátka a Petrovští nebo z původní pohádky Brémští městští muzikanti. V tomto přístavním městě před ústím Vezery, po šesti stech kilometrech pohádková cesta končí.

S bratry Grimmovými jsme se rozloučili před cestou z Kasselu do Göttingenu, když nastoupili jako profesoři na zdejší slavnou univerzitu. Po letech vznikla v tomto městě krásná tradice spojená s pohádkou O Husopasce. V roce 1901 ozdobilo město kašnu na náměstí před radnicí bronzovou sochou Husopasky. Univerzitní tradice praví, že každý čerstvý doktor musí Gänseliesel políbit na její bronzová ústa; "nejlíbanější ústa na světě" líbalo i několik nositelů Nobelových cen.

Oba Grimmové však v Göttingenu nezůstali. Pro své liberální postoje byli z univerzity po osmi letech vyhnáni hannoverským králem, a tak se vrátili do Kasselu, kam již moc krále nesahala. Ke konci života odešli do Berlína, kde životní pouť Wilhelmova končí v roce 1859 a Jacobova v roce 1863.

[Editace článku: Jana Holáňová] Přehled návštěvnosti