Zpěvák a spisovatel Jaroslav Hutka je od 90. let čítankovým autorem. Ve čtvrtek 11. 3. přijel do Plzně mimo jiné také proto, aby svým koncertem připomněl 200. výročí narození jiného čítankového autora Františka Sušila. Ten se sice do učebnic dostal o mnoho let dříve, ale v 90. letech 20. století z nich zase rychle zmizel. Byl Sušilův přínos naší kultuře tak marginální, že si pilný sběratel a autor monumentální písňové sbírky (mimochodem jedné z největších, jaká kdy byla vytvořena) vysloužil od autorů učebnic budˇ naprosté opomenutí anebo přinejmenším nálepku podružného osvětového pracovníka? Kněz se jako prototyp "obrozence" minulému režimu příliš nezamlouval. František Sušil se navíc také příliš nestaral o "ducha národa", jak to činili jeho romanticky založení současníci. Chodil do terénu, stýkal se s lidmi, zaznamenával, třídil a chválabohu vydával. Oč méně si sbírky Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými (1860) všímali folkloristé, o to více si ji cenili umělci. Uveďme alespoň ty nejslavnější - A. Dvořáka, L. Janáčka a B. Martinů. Právě o Martinů je známo, že to byly Sušilova a Erbenova sbírka, jež ho počátkem 2. světové války provázely do emigrace v USA.

O pár desetiletí později si Sušilovu sbírku vzal do emigrace i Jaroslav Hutka. Díky sběratelské genialitě Františka Sušila se mi podařilo sáhnout na tu původní zlatou žílu vesnické kultury. Z hlediska národního kulturního dědictví je to jistě neocenitelná zásluha, tedy až si jí někdo všimne. Já sám o žádný řád nestojím, ale je už na čase, aby si konečně někdo všiml těchto balad a uměl je i literárně zařadit.(...)Tyto balady jsem už zpíval holandsky, anglicky, německy i francouzsky. Nikdy se nestalo, že by publikum bylo okouzleno zvláštním "moravanstvím" těchto písní. Obsah se jich vždy týkal velmi osobně, zcela modelově lidsky. Ty písně také neřeší žádný moravský problém, ale problém existence člověka na zemi, každého člověka. Tolik o Sušilovi Jaroslav Hutka, jemuž se - počínaje 70. léty - podařilo na Sušila znovu upozornit. Možná, že svým názorem zklame všechny ty, kteří si cení právě onoho "moravanství". Ale můžeme cizincům vyčítat, že se jim líbí Švejk nebo Kolja a Čechům naopak Tři muži ve člunu? Ať se J. Hutka se svou kytarou dnes objeví kdekoliv, není nebezpečí, že by nenašel dosti posluchačů, kteří dokáží odečítat z úst, spoluprožít vrcholný zážitek "sdělení" a později v klidu a soukromí popřemýšlet o životních hodnotách.

[Editace článku: Jana Holáňová] Přehled návštěvnosti