Zemřel Frank Grapl

Časopis Folklor 1/2005

Počátkem měsíce listopadu přišla z dalekého Nového Zélandu smutná zpráva. Oznamovala, že ve středu 27. října 2004 náhle zemřel prezident
CIOFF oblasti Oceánie a Austrálie, náš přítel a rodák z Brna, pan František Grapl.

Naposledy jsme se s ním mohli osobně setkat během léta za pobytu zaoceánského souboru, který doprovázel, na festivalech v Šumperku, Liptále, Brně, Praze nebo v Karlových Varech.

Moravák František Grapl byl i po létech strávených v daleké zaoceánské cizině, která se mu stala druhým krásným a milovaným domovem, trvale velkým přítelem naší země a člověkem s vytříbeným vztahem k tradiční lidové kultuře. Na tichomořských ostrovech pracoval na udržení a dalším rozvíjení pro nás exotických a přitažlivých, místních maorských i jiných lidových tradic.

Staral se o propagaci ostrovů i jejich kultury po celém světě a dle svých možností napomáhal cestování tradičních tichomořských souborů po folklorních festivalech celého světa.

Po roce 1990 téměř každý rok zavítal také do České republiky, kde jím doprovázené kolektivy
byly vítanými a diváky obdivovanými hosty.
Krása tichomořských tanců, hudby a zpěvů i poetika textů se přelévala celá léta díky úsilí Františka Grapla do našich domovů, do našich srdcí. Díky jeho nadšení, pracovní aktivitě a zájmu jsme měli možnost poznat zblízka kulturu a bohaté tradice vzdálených tichomořských ostrovů.

Mám před sebou informace L. Drtilové k programu maorského souboru, který kdysi dávno zavítal i s F. Graplem do naší obce. Mezi desítkou čísel soubor uvedl také sborovou píseň o tichém sněžení, při němž dívky naznačovaly prsty vzpažených rukou poletování vloček. Maorové svým jazykem poeticky zpívali:

"Jednoho dne jsem viděl padat sníh.
Padal tak zlehoučka, až mi bral dech.
Jak padal, zvolna pokrýval hlavu mou i hlavu mého přítele.
Prosím, padej jemný snížku, řekni nashledanou obloze, duhovému bohu.
Pozvolna se černá obloha mění v šedou, přibírá další barvy až se změní v krásnou barevnou duhu.
Vidíš, jak krásně vypadáš na slunci?
Na dětech, stromech, ptácích?
Vidíš, jak se třpytíš, jak jsi krásně čistý jako hvězdy na nebi...
Upleteš z nebeských vláken pokrývku na zem.
Až přijde jaro, zůstane po tobě jen voda,jen slzy boha duhy, který žije tam vysoko, vysoko, vysoko nahoře."

První výstup programu nesl označení: "Svolávání a vítání". V písni srdnatí tanečníci a krásné dívky sdělovali svou radost nad setkáním s přáteli a scénický pohyb vyjadřoval jejich silné city k přátelům: "...mé srdce je tam, kde jsou milí a dobří lidé, mé srdce je nyní u vás!".

Věřím, že toto sdělení bylo celoživotní mottem našeho zesnulého přítele Franka Grapla.

František Synek

DALŠÍ INFORMACE: Folklorní sdružení ČR

Zveřejněno 10.01.2005 v 08:46 hodin

[Editer un article: Jana Holáňová]