HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANAPO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY

VYHLEDÁVÁNÍ
Vyhledávací centrum
Encyklopedie FoS
DNY TRADIČNÍ KULTURY
O dnech Tradiční kultury
Idea a význam projektu
Zprávy a články
KALENDÁŘ AKCÍ
Kalendář Tradiční kultury
Kalendář folklorních akcí
Kalendář folklorních festivalů
Kalendář C.I.O.F.F.
Kalendář I.O.V.
PARTNEŘI PROJEKTU
Folklorní sdružení ČR
Národné osvetové centrum
Folklórna únia Slovenska
Nógrád Megyei Kozmuvelodési es Turisztikai Intézet
Národní ústav lidové kultury
Valašské muzeum v přírodě
Obec Slováků v ČR
Legnické centrum kultury
VÍTEJTE V ČESKU
O české republice
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
Gastronomické speciality
VÍTEJTE NA SLOVENSKU
O Slovenské republice
VÍTEJTE V POLSKU
O Polské republice
VÍTEJTE V MAĎARSKU
O Maďarsku
PARTNEŘI DTK
FOLKLORNÍ SDRUŽENÍ ČESKÉ REPUBLIKY


 
 

Ondráš padesátiletý

Časopis Folklor 1/2005
Vojenský umělecký soubor "Ondráš" Brno oslavoval řadou koncertů, zájezdů a vystoupení po celý loňský rok 50. výročí svého založení. Je pozoruhodné, že tohoto významného jubilea využila také Česká televize Brno a připravila více než hodinový dokument s názvem "Padesátiletý Ondráš".
Cením si zájmu pracovníků ČT Brno i aktivity tvůrčího týmu souboru "Ondráš" za to, že dovedli projekt televizního dokumentu do zdařilého konce a divákům druhého programu ČT představili historii i činnost vojenského uměleckého kolektivu v širokém a skutečnosti odpovídajícím spektru. Je smutné, že dokumentů o folkloru a lidové kultuře nevzniká v televizi více a v posledním desetiletí - nemýlím-li se - jde o jediný projekt uceleně pojednávající o folklorním souboru a jeho činnosti.
"Vojenský umělecký soubor Ondráš", jehož umělecké činnosti si velmi cením a obdivuji ji, je v dokumentu představen jako důmyslně fungující a profesionálně (ve smyslu kvality práce) vedený kolektiv, jenž jako soubor vojenský plní v naší armádě i společnosti specifické kulturní a reprezentační úkoly.Ty vycházejí z ekonomických, technických a prostorových možností kolektivu a především z personálního obsazení jednotlivých složek profesionály (zaměstnanci) i amatéry. Obě profesní skupiny tvoří jednolitý a ke stanoveným cílům trvale směřující celek.
"Padesátiletý Ondráš" je však televizní dokument, tedy film pojednávající o tomto vysoce ceněném uměleckém kolektivu. Tvůrčí televizní tým v něm specifickými filmovými prostředky, které umožňuje snímací kamera a studiová střižna, vystihl dynamiku historických proměn kolektivu, jeho vnitřní tvůrčí napětí, peripetie prolínajícího se kasárenského drilu a potěšení z umělecké tvorby, jakož i specifika práce vyspělého uměleckého souboru ve vojenském prostředí. Tato snaha a cíl přinesly problémy, jež se v konečném obrazovém dokumentárním díle projevily. Spočívají v přirozeném "odcizení" či "odstupu" adresáta, tedy diváka. Je způsobeno nemožností zapůsobit přes obrazovku na diváka silou okamžitého prožitku a zažehnout v něm emociální pocity, které přináší živé vystoupení na pódiu. Filmovému záznamu chybí jeden ze základních předpokladů života folklorní skladby - vzájemná a oboustranně se ovlivňující vazba, přímý kontakt mezi aktéry i diváky a odezva.
Scénáristé i režisér ve snaze vytvořit dokument, tedy filmový materiál podávající svědectví o určité skutečnosti, svěřený úkol navíc pojali (v dobré snaze co nejvíce o jubilantu sdělit) příliš široce až rozvláčně. Podobně jako v umělecké scénické tvorbě i zde platí: méně by znamenalo více. Z dostatečného množství sesbíraného filmového materiálu vznikl celek,v němž se prolínají osobní vzpomínky, výpovědi či přání souboru 30 osobností (některé ovšem vícekrát, takže vstupů bylo 40) se záběry nejen z dřívějších filmových dokumentů 5 ukázek),ale také z vybraných vystoupení jubilujícího kolektivu a jeho složek v roce 2004 (celkem 27 sekvencí z 18 programových čísel při 4 koncertech zaznamenaných v Rožnově a v Brně - Špilberk, Mahenovo a Janáčkovo divadlo), v nichž jen z nejnovějšího pořadu "Čertovinky" bylo 9 ukázek). To vše je v dokumentu nahodile členěno 6 krátkými romantizujícími sekvencemi z různých míst Brna doprovodným slovem (snad ve snaze zdůraznit
místo působení souboru a postavu, po které Recenze, rozbory, názorydnes nese soubor název), nebo je doplněno včleněním celkem 8 (dle mého nepříliš vhodně vybranými a sestavenými) vícezáběrovými obrazovými vstupy, pominu-li momentky ze zájezdů do USA a Japonska.
Režisér vtěsnal na plochu bezmála 65 minut stejný počet různých vstupů. Vznikl dokument, který svou výstavbou působí příliš rozdrobeně. Jakoby byl určen těm, kteří soubor Ondráš znají a vědí, o čem bude, a tak nemusí příliš pozorně poslouchat nebo se dívat. Pro neznalé se představa o historii souboru z výpovědí skládá těžce, byť vzpomínky osobností byly vybrány s citem tak, aby o ní postupně sdělily významné skutečnosti.
Často se měnící obrazy tančící chasy vytvořily krojovou a taneční pestrostí u diváka představu o nebývalé šíři umělecké činnosti kolektivu a jeho kvalitách, či v případě hudby, o jejích schopnostech zahrát obdivuhodným způsobem nejen folklorní, ale též jiné hudební žánry. Přestože však byly uvedeny ukázky tanců nebo hudby nejen ze Slovenska (Liptov, Terchová, Myjava, Spiš, Zemplín) a České republiky (Valašsko, východní Čechy, Slovácko, Strážnicko), ale také z Maďarska a Rumunska, celkový dojem byl neurčitý. Z obrazovky vyvěrá nasazení, pokora a tvůrčí nadšení i zaujetí aktérů, nikoli však známá spontánnost, radost a volnost. Krátké obrazové taneční výseky nedaly - ku škodě celého dokumentu - interpretům více vyniknout a "prodat se" tak, jak soubor Ondráš známe z desítek vynikajících vystoupení.
Na druhé straně potěšily ojedinělé osobní výpovědi, přinášející emotivní sdělení pocitů. Určitě nejvěrohodnější bylo vyjádření M. Krajňaka o svých dojmech z uvádění pásma "Vlci a baránok", tematicky čerpající z emotivně velmi silného mužského sólového tance ovčí zdych. Oživení pozornosti přineslo též přesvědčivé vyjádření houslového virtuosa P. Šporcla o vztahu k folkloru a radosti ze hry variací na vybrané lidové písně. Naopak překvapivě zazněla vize Č. Komárka o novém směrování souboru "cestou ucelených pořadů s divadelní dramaturgií opírající se o folklorní témata" nebo M. Rezka a D. Pavlíčka o scénickém "experimentování". Vyjádření M. Packa o "folklorní tvorbě v současnosti" lze chápat se znalostí uměleckých postupů pražského souboru "BUFO". Nevěrohodně působila též závěrečná přání vyslovená tvůrci nebo nejbližšími spolupracovníky kolektivu.
Televizní dokument "Padesátiletý Ondráš" jsem očekával s radostí i proto, že jej tvořili mí přátelé z řad pracovníků ČT Brno, s nimiž jsem v minulosti zpracoval ve Strážnici či na Kyjovsku nejeden filmovýdokument a pořad. K mé lítosti nebyly mé představy naplněny tak, jak jsem očekával. Nyní bych si raději přál, aby mé pocity z uvedeného dokumentu byly ojedinělé a samotní aktéři a realizátoři aby byli se svým dílem plně a navýsost spokojeni! Jeho zpracování jim přineslo jistě mnoho práce i tvůrčího přemýšlení.

František Synek

Zveřejněno 10.01.2005 v 13:39 hodin

Copyright 1998-2023 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
 
FOLKLORNÍ FESTIVALY
    FOLKLORNÍ AKCE
      TURISTIKA