HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA UVODNI STRANAPO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY

VYHLEDÁVÁNÍ
Vyhledávací centrum
Encyklopedie FoS
DNY TRADIČNÍ KULTURY
O dnech Tradiční kultury
Idea a význam projektu
Zprávy a články
KALENDÁŘ AKCÍ
Kalendář Tradiční kultury
Kalendář folklorních akcí
Kalendář folklorních festivalů
Kalendář C.I.O.F.F.
Kalendář I.O.V.
PARTNEŘI PROJEKTU
Folklorní sdružení ČR
Národné osvetové centrum
Folklórna únia Slovenska
Nógrád Megyei Kozmuvelodési es Turisztikai Intézet
Národní ústav lidové kultury
Valašské muzeum v přírodě
Obec Slováků v ČR
Legnické centrum kultury
VÍTEJTE V ČESKU
O české republice
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
Gastronomické speciality
VÍTEJTE NA SLOVENSKU
O Slovenské republice
VÍTEJTE V POLSKU
O Polské republice
VÍTEJTE V MAĎARSKU
O Maďarsku
PARTNEŘI DTK
FOLKLORNÍ SDRUŽENÍ ČESKÉ REPUBLIKY


 
 

Vyznání... Vlasty a Jaroslava Smutných

Časopis Folklor č.2/2005
Jedinou výhodou zcela a úplně starého - mechem obrostlého folkloristy nad
100 let - je jeho prokazatelná fyzická přítomnost v časech, kdy lidová píseň žila
u nás naplno plníce své "kulturně eroticko psychologicko společenské" poslání.
A není-li až tak moc starý - folklorista pod 100 roků, tak je jeho výhodou ta
okolnost, že za svého mládí se měl možnost stýkat, hudebně zpovídat a učit se
písně od starců, kteří žili v časech, kdy lidová píseň žila u nás naplno plníce své
"kulturně eroticko psychologicko společenské" poslání.
Poněvadž se svou chotí patříme do této druhé skupiny folkloristů, měli
jsme tu možnost stýkat se, zpovídat a učit se.
Předpokladem úspěchů v této oblasti byla schopnost rozeznávat melodické
intervaly. Jedině takto vyzbrojen můžete si píseň zpívat přímo z listu
nebo obráceně - zpívanou píseň na list přenést - zaznamenat. K této
schopnosti, zaznamenat lidovou píseň bez hudebního nástroje, jsem se
propracoval čirou náhodou. Jak se to stalo, se raději ani neptejte.
Ptáte se? No dobrá, tak vězte. Po roku stravování ve studentské menze,
tj. bez jakékoliv zeleniny, byl můj chrup napaden paradentózou. Námořníci
na plachetnicích, kteří se plavili rok či půl na moři bez zeleniny nebo
ovoce, nazývali tuto nemoc kurdějemi. Maminka mi poslala do nemocnice
knížku - zpěvník J. Poláček "Slovácké pěsničky" č. 1. Nemajíce vůbec nic
na práci, jal jsem se notové záznamy louskat a přezpívávat. Nejen, že jsem
se naučil 280 krásných písní, ale začal jsem se bez potíží duševně i zrakově
pohybovat mezi intervaly. A to stejně rychle, jak se kolem mne duševně
i zrakově pohybovaly vnadné sestřičky.
Brzy po opuštění nemocnice jsem se s brněnským folklorním souborem
písní a tanců Vlajka mládí (dnes Javorník) a s Jurou Tesauerem jal využívat
tuto schopnost ke sběru lidových písní. Putujíc po Valašsku jsem spolu s mně
přidělenou zapisovatelkou textů písní ukládal melodie do notové osnovy.
Zapisovatelka textů psala jak utržená z řetězu, až se jí kouřilo od tužky. Velice
jí dělaly potíže nářečové tvary slov, vět a snažila se tyto odchylky od českého
pravopisu pečlivě zaznamenat. To dělá dodnes, ale obráceně. Mnou
psané odchylky od českého pravopisu v textech, které vypouštím do světa,
opravuje a činí je tak uveřejnitelné. Stala se chcačky nechcačky mou první
manželkou a podařilo se jí jí zůstat dodnes. Všecky moje snahy o odpoutání
od hřejivého rodinného krbu likvidovala návštěvami svých potenciálních
konkurentek, kterým mne vylíčila v co nejčernějších barvách.
Nevím, jestli to bylo ze setrvačnosti nebo ze soucitu k umírajícím písním,
leč písně jsme spolu nadále i nenadále sbírali všude, kde jsme jako
rodina v Československu žili. Také jsme se vypravovali za písněmi do
vzdálených míst a zapřáhli dědečky k ochraně zbytku rodiny. Archiv našich
písňových záznamů, dnes zvící na 3 000 lístečků, je uložen v železné
krabici nahoře na skříni a existuje nepsaná dohoda - jakýsi požární řád naší
rodiny - který přikazuje při požáru bytu nejdříve vynést krabici s písničkami a až potom ostatní věci. Vycházeli jsme z předpokladu, že děti lze ještě
udělat, ale písně od zemřelých zpěváků už nevydobudeš.
Za přispění pracovitých a chytrých lidí - stavařů - jsem řídil coby začátečník
stavbu hotelu v Handlové. Musím přiznat, že ze začátku řídili stavbaři
mě a pouze předstírali, že mě k tomu potřebují. Říkali mně "pán inženier"
a "potajomky" zmenili moje rozkazy na realizovatelné úkoly. "Aj keď
je to čudné", hotel dodnes stojí a nikdo neví, že sloup C4 na okraji třetího
poschodí má ve výši 285 cm nad podlahou v sobě díru - jeskyňku, do které
při betonáži ne a ne napadat beton. A tak další patra stojí jen na 4 drátech.
Naštěstí mistr byl zkušený stavař a s místním kovářem problém vyřešili ke
spokojenosti těch, kteří dnes v hotelu souloží, jí, spí a třeba i zpívají.
A protože se v letech 1957-1958 zpívalo v Ráztočně, Chrenovci, Jalovci,
Čause, v dědinkách v okolí Handlové, měli jsme s mou a s mými možnost
ty nádherné písně zaznamenat. Moja vezla saně, naše seděly na nich a harmoniku
držel nejstarší před sebou na saních. To jsme ještě neměli magnetofon
a tak sbírání písní bylo poznamenáno naší neumělostí a pomalostí.
Složitou melodii jsem napoprvé nepochopil a zaznamenal s chybami.
Píseň letěla a zpěvačka si vedla svou. Nezbylo, než ji zastavit, a to několikrát,
a prosit o opakování toho místa. Přetrhnout tok myšlenek ve třetí sloce
znamenalo, že zpěvačka se musela k onomu místu propracovat znovu
přes první sloku. Do toho vstupovala i Vlasta (moja) a prosila kvůli textu
o totéž. Horší, když to bylo v šesté sloce balady a k místu, kde chyběl text,
se zpěvačka znovu dostala po přezpívání celé písně. Tak jsme se navzájem
trápili, až se v zápisníku a v notovém sešitě za celé odpoledne objevilo
15-20 písní. Smutné bylo to, že my museli kvůli dětem domů a pro zbývajících
80 písní - jak jsme slibovali - jsme už nikdy nepřišli. Nejvíc nás
bolelo to, když jsme se dozvěděli, že zpěvačka za krátký čas zemřela.
Ještě trochu naříkání. Je nám 70 let; z krajiny vymizely písně. Myslím na
písně zemědělské. Nezpívá se v rodinách, již se takřka nezpívá ve školách
a nezpívá se na schůzích politických stran. Styl života to vlastně ani nedovoluje.
Zkuste zpívat v přeplněném autobuse nebo při práci na počítači. Na
sympóziu chirurgů, očařů dát do programu zpěv mezi každou přednášku
se nezdá být vhodné. Zkuste večer po večeři zhasnout televizor a přinutit
rodinu, aby zpívali písně naší zemřelé prababičky. Vždyť je ani neznají.
Žijeme v jiném světě a jsme jiní lidé. A tito jiní lidé mají též jiné písně, které
v textech pravdivě vyjadřují to, co ti lidé ve městech žijí a dělají. Staré písně
zemědělců - slovanských zemědělců - se přestěhovaly do muzeí, archivů,
zpěvníků a ve zdeformované podobě do souborů písní a tanců. Tam trpělivě
slouží staromilcům a žákům uměleckých a hudebních škol jako materiál
pro novodobé fantazie a úpravy. Někdo nad tímto stavem pláče a roní slzy.
My jsme však vděční za to, že si vůbec někdo lidové písně všimne a že s ní
nakládá tak, jak mu diktuje jeho vzdělání, citový náboj a životní optimismus.
Lidová píseň se nemůže bránit a každému za toto povšimnutí poděkuje.
redakce
DALŠÍ INFORMACE: SMUTNÍ Vlasta a Jaroslav

SOUVISEJÍCÍ TISKOVÉ ZPRÁVY A ČLÁNKY

Zveřejněno 31.03.2005 v 19:03 hodin

Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
 
FOLKLORNÍ FESTIVALY
FOLKLORNÍ AKCE
TURISTIKA