Sekernické techniky zpracování dřeva [ Lidová řemesla a výrobky ]
Popis technologie:
Sekernické práce představují celý soubor pracovních úkonů potřebných k sestavení malých technologických jednotek poháněných vodou, větrem nebo zvířecím žentourem. V minulosti to byly především obilní mlýny, pily, olejny, hamry, valchy, stoupy na drcení třísla, kostí, sklářských a papírnických surovin. Tyto mechanizmy se stavěly z různých druhů dřeva a doplňovaly je nejnutnější kovové součástky vyrobené podle požadavku sekerníka místním kovářem. Za nejnáročnější práci bylo považováno zhotovení vodního nebo palečního kola, což se původně vyžadovalo od mlynářů při mistrovských zkouškách (než se z nich vyčlenili sekerníci).
Při stavbě vodních a palečních kol, pastorků a řemenic je technologie nejvíce podobná postupům kolářským, při zhotovení hranice mlýna a jiných základních konstrukcí musí sekerník zvládat tesařské metody. Při výrobě moučnic, moučných truhel, násypných košů a dřevěných trubek se tato práce blíží truhlařině. Zhotovení lubů kolem mlýnských kamenů má nejblíž k práci bednáře. Mimo nářadí, používaného při shora uvedených řemeslech používá Jiří Myška , tradiční náčiní sekernické, jako např. štok (šestiramenný kříž na kterém se vyměřují a sestavují kola), déle virgule a motýl (k rozměřování šestých dílů, svorců a lopatek).
